Lucie Benešová: Vždycky jsem se držela toho, hlavně netlačit na pilu…

Vždy usměvavá a plná energie, to je LUCIE BENEŠOVÁ. Lidé ji mohou znát nejen z oblíbených televizních seriálů, ale i ze sociálních sítí, kde sdílí převážně vlastní zkušenosti s budováním domu i zahrady. Její největší splněný sen je rodina a zázemí. I když nikdy netoužila mít kupu dětí, nakonec má čtyři a dvě vnoučata k tomu. Ráda vaří, natírá staré věci, ale i moderuje nebo natáčí. Pokud nestojí před filmovou kamerou, nepohrdne i natočením videoklipu.  

U vás je běžné, že stojíte na prknech divadla, moderujete, natáčíte filmy či seriály. Ale co videoklip? Je toto váš první?

Už jednou jsem ve videoklipu hrála, to je pravda. Natáčela jsem ho s mojí kolegyní a velkou kamarádkou Adélkou Gondíkovou. Bylo nám asi 18 let a šlo o klip k písni Lucie Bílé Zahrada rajských potěšení. Pamatuji se, že jsme s Adélou u mě doma do rána pařily a pak rovnou jely na natáčení.

To muselo být divoké natáčení.

Vybavuji si, že tam s námi točil Pavel Zedníček, Bolek Polívka a další velcí herci. A my s Adélou jsme tam hrály takové dvě lesbičky a dost jsme se protrápily. Byla totiž hrozná zima a točilo se celou dobu venku. Tenkrát jsem si říkala, že už nikdy nebudu pařit. Byly to takové ty divoké mladistvé roky. Dnes je to samozřejmě jinak.

Uteklo pár let a vy ve svém druhém videoklipu v životě hrajete maminku.

Jsem chudá maminka, která žije v chudém domečku a spolu s manželem se stará o jedinou dceru. Máme ji tak rádi, že jí chceme splnit každé přání. Ona se pak dostane na studia baletu do Paříže a stýská se jí po nás. Musím říct, že je to opravdu moc hezky napsaná píseň i natočený klip.

Manžela vám hraje váš životní partner Tomáš Matonoha. Jak jste si to před kamerou užívali?

S Tomášem je vždycky legrace nejen doma, ale i při práci. Mě i jeho oslovila ke spolupráci zpěvačka Sofie Kovářová. Oba nás to moc potěšilo a byla to příjemná spolupráce. Hlavně ten význam písničky Jsme to my mě hodně dojal. Sofii skutečně rodiče celý život podporují v její cestě zpěvačky a ona jim tímto klipem chtěla dát najevo, jak si toho váží a jak moc je má ráda.

Vybavilo se vám při natáčení, co vše jste udělali vy dva jako rodiče?

Určitě a já doufám, že až to děti uvidí, že si samy uvědomí, co jsme všechno pro ně udělali, a třeba si také takhle zavzpomínají. Ale říkám to s nadsázkou. Jak známo, člověk by neměl dělat věci kvůli tomu, že čeká vděk, a zvláště to platí pro rodiče. V momentě, kdy rodiče očekávají vděk, si ho také vynucují, což není dobře. Já bych si hlavně přála, aby se o mě postaraly, až budu jednou stará. Aby mi tu péči spíše vrátily až později.

Ve videoklipu jde i o loučení. Dcera odchází z domu studovat do zahraničí. Dostala jste se někdy do situace, že jste se loučila s některým potomkem?

To jsem nezažila. Všechny děti se drží hodně při nás a doma. Takže nikdo zatím neodjíždí, ale myslím, že nás to čeká u dcery Lary. Té je čtrnáct let a chtěla by jednou studovat v zahraničí. Ale zatím je ještě čas. Já jsem teď ta správná kvočna, která má rodinu u sebe, a je tak spokojená. Dělá mi to dobře, že jedeme všichni na společnou dovolenou a trávíme čas pohromadě. To je pro mě úplně to nejvíc.

K dětem vám přibyly i dvě vnučky. Jak jste se sžila s oslovením babička?

Je zvláštní, že si člověk říká: Konečně přichází čas, kdy si začnu užívat, protože už jsou děti velké. A najednou šup – jsou tu vnoučata. Kde je ten čas mezi? Na oslovení babička jsem si zvykala, ne že ne, ale je to pro mě dar, že jsem se toho mohla dožít v tak dobré kondici. Občas hlídáme, takže u nás je pořád hromada práce a legrace.

Dcera Lara sice ještě nevylétla z hnízda, ale už jezdí na různé pobyty mimo republiku.  

Jezdí na jazykové pobyty. Teď ji čeká cesta do Anglie. Škola Intact je úžasná. Lara bydlí u rodiny, s níž se už zná, a dokonce té paní říká familiárně „maminko“. My jsme z té školy nadšení. Tomáš teď s nimi pojede do Itálie učit se italsky. Pro dceru je to učení nejen jazyku, ale i samostatnosti, což se mi moc líbí.

Je to asi vaše poslední zkouška v roli rodiče puberťáka. Jde to ještě zvládnout?

Pubertu mám doma už počtvrté a snažím se ji už jen přežít. Každé mé dítě bylo jiné, kluci víc zlobili, holky měly své nálady. Vždycky jsem se držela toho, hlavně netlačit na pilu… Já si tu svou už moc nepamatuji, ale vím, že jsem se se svou mamkou vždycky nějak dohodla. Takže jsem se také snažila být spíš přátelská máma. Bylo pro mě vždy důležité, aby se děti měly mezi sebou rády, aby si pomáhaly a držely při sobě. Jsem šťastná, že nám to funguje.

Jste jedináček. Toužila jste vždy po velké rodině?

Nikdy jsem nad tím neuvažovala ani o tom nesnila. Všechno se to tak událo samo, přirozeně. Ani spolužáci na konzervatoři by do mě nikdy neřekli, že se ze mě stane máma čtyř dětí. Nejmladší je čtrnáctiletá Lara, pak je osmnáctiletý Štěpán. Osvojená Sára má jednu naši nádhernou vnučku a nejstarší Lucián už má také vlastní rodinu. Je to ale krásné a jsem vděčná za tak úžasné děti.

Když se vrátím k tomu videoklipu, který vypráví o poděkování rodičům za podporu… Sofii je patnáct let a rodiče ji podporují v hudební a herecké kariéře. Jak to máte vy se svými dětmi? Nikde nevidím, že by šly ve vašich šlépějích.

Určitě mě nemrzí, že jdou jinou cestou. Naopak. Já si myslím, že naše povolání, ať je to herectví, nebo zpěv, je strašně tenký led a opravdu se tím uživí jen málokdo. A tak dceři říkám: „Udělej si nejdřív něco, co budeš umět. A pak se můžeme bavit o herectví, které může být tvůj koníček.“ Ona vidí nás s Tomášem, že pracujeme, ale už nevidí jiné mé kolegy a spolužáky, kteří pracují v úplně jiném oboru. Neměli to štěstí, ale neznamená to, že nejsou dobří herci. Je nás totiž strašně moc v malém českém rybníčku. Takže já jsem zrovna ta, která spíš říká ne. Ať má nejdřív práci, kterou se uživí. Protože čekat na telefonu, až vám někdo zavolá, to není úplně fajn život.

Kdybyste věděla, co víte dnes, udělala byste něco jinak?

Dneska bych svoje kroky určitě jinak hodnotila. Být mi patnáct a jít znova na konzervatoř? Určitě ne. Samozřejmě že jsem to i já tenkrát viděla tak, že vylezu ze školy a budu mít práci. Že nebudu točit seriály, ale hrát pořádné divadlo. Ale ono to je opravdu jinak. Po škole tu stojí davy, ne-li zástupy hereckých nováčků, a nikdo je nechce, protože pro ně není uplatnění. Já jen děkuji pánubohu, že se tím herectvím dokážu trošku živit, ale neberu to jako štaci, kam bych své děti cíleně směrovala. Proto fandím Sofii, která krásně zpívá a dala nám šanci hrát v jejím videoklipu. Moc jí přeji štěstí, aby vydržela v showbyznysu, který není jednoduchý.

K herectví jste si přidala dnes už regulérní „řemeslo“, kterému se říká influencerka. Nevím, jestli máte to slovo ráda, ale jste velmi úspěšná „senior influencerka“.

Naopak. Mně to oslovení přijde moc hezké. Jsem „boomer influencerka“. Přitom to vzniklo úplně omylem. Před pěti lety mě oslovil jeden velký e-shop, který prodával všechno pro dům, zahradu, domácnost, a nabídl mi, abych se stala jejich tváří. Ale s tím, že si musím založit Instagram. Řekla jsem, že ne, vůbec jsem neuměla tyhle technologie ovládat. Takže mi ho založili a čtvrt roku mi vytvářeli obsah. Jenže mně to přišlo neosobní, tak jsem jednou řekla, že to zkusím sama. A zjistila jsem, že to funguje lépe. Začala jsem přidávat i různé vtípky a kravinky. Nejednou se objevily i další spolupráce a já do toho spadla neplánovaně, ale nakonec v tom s velkým nadšením pokračuji.

Ono se to může zdát jako legrace, ale udržet si přízeň sledujících, to chce trošku řád.

Ano, je potřeba pravidelně přidávat informace. Nejtěžší je udělat si na to čas, protože člověk v tom běžném životním shonu a práci musí myslet i na to, co na sítě vytvoří. Využít situace, která se dá natočit. Nejsem v tom stoprocentně zdatný influencer, jsou mnohem lepší. Já zase ale moc nechci zaznamenávat osobní věci a jsem spíš na ty humornější situace. A když si domluvíte spolupráce, chce to trpělivost a diplomacii, abyste splnila vše potřebné, a bylo to tak i s vámi dobře propojené. Někdy něco natočíte a klient to vrátí, což se také děje, a vy to musíte brát sportovně, nezbláznit se z toho. Nebýt vztahovačný, ale být profík a zároveň vytvářet věci, kterým sami věříte.

Jaká je ta zpětná vazba za spolupráce? Kdybyste se v tuhle chvíli rozhodla, že nebudete točit, moderovat a hrát divadlo, uživí vás spolupráce na sítích?

Je zajímavé, že jde o nově vytvořenou profesi, která vznikla tak nějak sama. Asi bych se tím úplně neuživila, protože se propojuji jen s tím, co je mi blízké, co osloví mé sledující. Díky tomu mi lidé opravdu věří, nepíšou nic zlého, zákeřného do komentářů ani do zpráv, ba naopak. A pokud se stane, že mi někdo napíše něco špatného, nereaguji. Ani od kolegů necítím žádnou zášť. Spíš se někdy inspirují nebo chtějí poradit.

Ale určitě to bylo dřív horší, sledující brali spolupráce ifluencerů negativně.

Bylo to tak, ale teď už si myslím, že se naučili vnímat to jako doporučení. Já něco vyzkouším a pak o tom řeknu. To samé je přece reklama v televizi. Tam se také nikdo na herce nezlobí, že pozitivně mluví o bance, prášku na praní nebo cestování vlakem. Navíc televizní reklama je tisíckrát dražší.

Není ale těch lidí, kteří nabízejí produkty ve spolupráci, až moc?

Je. A stále přibývají. Ale podle mého osobního názoru to stejně za chviličku skončí. Není možné, aby se někdo díval deset nebo patnáct let na influencery, co si oblíkají, co jedí, co dělají. Určitě vzniknou jiné formáty.

Zmínila jste, že nabídky odmítáte. To asi není u influencerů příliš běžné. 

Není, protože pro velkou část z nich je to skutečně jediný přísun financí. To může být i špatně, ale nechci to hodnotit. Ať to každý dělá podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Já vím, co mi nesedí, proto říkám ne i na zajímavé nabídky. Opakovaně odmítám jednu spolupráci za velké peníze. Nechci nikomu podsouvat něco, s čím se neztotožňuji, přestože to může to být zajímavá a kvalitní spolupráce. A takovýchto nabídek mám hodně, ale slušně je odmítám. Moji sledující mě už znají, takže spíš očekávají tipy, rady, zkušenosti kolem zařizování domu, stavebnictví nebo běžného životního stylu, který je okolo nás.

Nejvíc vás asi baví budování a vaření, mám pravdu?

Ano, jsem ráda, když mi zavolá někdo z tohoto odvětví. Tam se s chutí zapojím. Baví mě aktivní vyrábění, nejen stavba domu, ale třeba i výroba dekorací. Lidi zajímá rovněž vaření. Ale kdyby nebylo na chleba, nebudu si tolik vybírat. Zatím ale tu možnost mám, to jsem ráda.

Mám pocit, že vám influencerství přineslo i moderování pořadu My, chalupáři.

Asi máte pravdu, protože v té době jsem stavěla sama roubenku a sdílela to na sítích. To mělo skutečně velký ohlas a dosahy. Teď nemám co budovat, nemám co sdílet, tak musím pořád vymýšlet. Ale už se mi něco rodí v hlavě, jen na to musím vydělat peníze. Baví mě vracet staré domy do původního stavu. Když vidíte starou podlahu, jak dostává nový život, ale pořád jsou ty sto let staré parkety… Takže když přijeli kluci ze Slovenska a vygooglili si „česká chalupářka“, vypadla jsem jim já.

U stavby roubenky jste přidala ruku k dílu, nebo jen točila a sdílela?

Na stavební práce jsem si netroufla, ale všechno jsem barvila, olejovala. Dělala jsem dveře, všechny je patinovala. Koupila jsem hodně staré dveře se skly, která byla rozbitá, a hned jsem měla vizi, jak je opravím. Nechala jsem si tam dát barevná skla a krásné zrenovované dveře byly na světě. Dnes je máme v roubence Beneška v klubovně.

Roubenka Beneška stojí v Jizerských horách. Jaké to bylo, vybudovat ji do dnešní podoby?

Cesta k tomuto velkému snu nebyla vůbec jednoduchá. Představovala jsem si průběh úplně jinak a upřímně, je to zázrak, že tu dnes stojí v takové podobě. Stihla jsem to vše i do svých padesátin, které jsem zde oslavila s rodinou a svými kamarádkami.

Pořad My, chalupáři se točil před dvěma lety. Určitě jste tam sama načerpala spoustu inspirace. Tolik míst, spousta setkání…

Bylo to úžasné natáčení. A některé lokality jsou úplně zázračné. Když někdo měl chalupu a nechal ji jen lehce opravit, to jsem úplně milovala. Jeden pán na Šumavě měl nádhernou chalupu, kde všechno zůstalo staré, jenom to nabarvil. Podlahu udělal světle modrou, zajímavě vše zkombinoval s trámy. Vždycky mě uchvátila kreativita těch lidí. V roubence totiž nemůžete tolik tvořit, to jsem si zkusila i já v té své. Mně se líbí kamenné zdi domu. Takže asi něco podobného k rekonstrukci mě třeba někdy čeká, to ukáže čas.

Když máte sen, jdete si za ním, nebo si necháte poradit?

Jsem spíš umanutější člověk, který si jde za svým a s nikým to moc neprobírá. Držím se výroku: Žij svůj sen. A já ho opravdu žiji.

LUCIE BENEŠOVÁ

• Herečka, dabérka, moderátorka a influencerka se narodila 18. srpna 1974 v Praze.
• Její první setkání s kamerou bylo roku 1985, kdy v jedenácti let hrála ve válečném dramatu Juraje Herze Zastihla mě noc. Hned v dalším filmu Náhodou je príma! získala hlavní roli Svatky Černé. Následovaly filmy Horká kaše, Blázni a děvčátka, Vekslák aneb Staré zlaté časy, Sametoví vrazi, Ro(c)k podvraťáků, Bobule či Ubal a zmiz. Nevyhýbá se ani natáčení filmů na pokračování. Vidět ji můžete v seriálech On je žena!, Horákovi, Ulice, Gympl s (r)učením omezeným, Doktoři z Počátků, Vinaři, Slunečná či Zoo.
• V devadesátých letech se začala věnovat dabingu a propůjčila svůj hlas herečkám jako Nicole Kidman, Reese Witherspoon, Jane Krakowski, Elizabeth Banks, Leslie Mann, Jennifer Connelly, Charlize Theron, Jennifer Garner, Sharon Stone či Cameron Diaz.
• Moderovala pořad Prásk nebo My, chalupáři (TV Nova).
• Je patronkou organizace Dejte dětem šanci.
• Má čtyři děti. Nejstaršího Luciána má se svým bývalým manželem, hercem Filipem Blažkem, dceru Laru a syna Štěpána má se současným manželem, hercem Tomášem Matonohou. S ním také adoptovali dceru Sáru.