Tuzemský segment malých a středních firem se v záležitostech účetnictví už přes třicet let točí v kruhu. Hlavní prioritou je legislativní správnost a včasné podání daňových výkazů. Tento přístup ale vede k tomu, že majitelé a manažeři ztrácejí o účetnictví zájem, jelikož jim neposkytuje data potřebná pro skutečné řízení. Expert na reporting z platformy Rekap Martin Plachý proto definuje novou disciplínu, manažerský audit, který vyplňuje prázdné místo a mění účetnictví v efektivní nástroj pro rozhodování.
Podle Martina Plachého je současná realita mnoha malých a středních firem taková, že se bohužel soustředí primárně na to, aby v účetnictví neudělaly chybu z pohledu státu. „Pokud majitelé dostanou správné výsledky za loňský rok až v květnu roku následujícího, je tato informace pro jakékoli operativní řízení zcela k ničemu,“ uvádí Plachý s tím, že audit účetnictví by měl především znamenat analýzu dat a využívat by měl zdravý selský rozum. „Klasický statutární audit se však v globálním světě natolik zformalizoval, že se pro běžnou českou firmu stal prakticky nedostupným. Kvůli vysokým nákladům v řádech statisíců a požadavkům na masivní dokumentaci nakonec pouze potvrzuje stav k jednomu konkrétnímu dni v roce, což může být důležité pro banky, ale pro každodenní byznys je naprosto nedostačující,“ doplňuje Plachý.
Právě tato situace vedla ke vzniku tzv. manažerského auditu účetnictví, který stojí mezi „neděláním ničeho“ a nákladným statutárním auditem. Cílem této nové disciplíny není zkoumat každou jednotlivou účtenku, ale ověřit, zda účetnictví skutečně slouží k řízení prodeje, ekonomiky a financí. Celý proces je přitom nahlížen optikou manažera. „Nezajímá mě jen to, zda jsou data správně podle zákona, ale zda dávají smysl. Sledujeme, jestli metodika odpovídá danému oboru, zda je vidět reálná hrubá marže a zda tím podnikatel získává každý měsíc podklady, na jejichž základě se může rozhodovat,“ vysvětluje Martin Plachý.
Výrazným problémem českých firem je také fakt, že často účtují čistě „daňově“, což Plachý označuje za nebezpečnou past. Pokud má firma například majetek, který je již daňově odepsaný, ale stále vydělává peníze, takové účetnictví podle něj lže. Opticky totiž generuje vyšší zisk, protože v něm chybí náklady na reálné opotřebení onoho majetku. „Investor nebo banka pak vidí firmu s vycucaným ziskem bez reálného základu. Manažerský audit má za úkol tyto věci pojmenovat, zohlednit je v reportingu a dát doporučení, jak se k věrnému obrazu firmy přiblížit,“ zdůrazňuje Plachý.
Ačkoliv dnešní legislativa „mezi řádky“ naznačuje, že by účetnictví mělo sloužit také k řízení firmy, v praxi se tak děje málokdy. Malé a střední firmy přitom naléhavě potřebují použitelná data, aby přestaly pouze přežívat od jedné účetní závěrky k druhé. Cesta k vyšší efektivitě tak podle Martina Plachého vede přes skutečné profitování z dat, která již firmy ve svých systémech mají, ale doposud je nedokázaly pro své řízení plnohodnotně využít.
