Marpo: Country mi dělá dobře na duši

Raper OTAKAR PETŘINA ML. alias MARPO má na kontě desítky hitů, v posledních letech se však našel v nečekané kombinaci žánrů. Jak přiznává, srdcem přirostl k americké country a tento žánr jej přivedl až do nahrávacího studia v Nashvillu, kde se zrodily jeho poslední desky. Severní Ameriku si oblíbil už ve svých dvaceti letech a pravidelně se do ní vrací. „Zamiloval jsem si Floridu a dokázal bych si tam jednou představit i důchod. Ten je ale naštěstí ještě daleko,“ říká hudebník. 

Jak jste dospěl ke kombinaci country, rocku a rapu? Co pro vás bylo inspirací?

Létám pravidelně do Ameriky. Pobývám tam přibližně dvakrát až třikrát do roka a některá alba jsem tam i tvořil. A musím říci, že žánr country mi přirostl k srdci, dělá mi dobře na duši. Podobnost s rapem vidím v tom, že příběhy v písních jsou vyprávěné z první osoby. V tomto ohledu jsou si ty žánry vlastně blízké.

Máte nějaké oblíbené country interprety či ikony, ke kterým vzhlížíte?

Určitě jich je spoustu. Kdybychom zašli do té starší generace, je to třeba Johnny Cash, to je opravdu legenda, kterou zná snad každý. A mezi těmi mladšími to jsou například Morgan Wallen, Hardy nebo Stephen Wilson Jr.

Máte vztah i k české country hudbě?

Přiznám se, že nemám. Tramping mě úplně minul, nikdy jsem nebyl člověk, který jezdí pod stan na buřty.

Svět kovbojů, westerny, dobrodružné knížky z Divokého západu… Patřilo to k vašemu dětství, nebo ta láska ke country přišla až v dospělosti?

Přišlo to až v dospělosti. Myslím, že člověk musí do country trochu dorůst. Vždycky jsem žil poblíž Prahy a přibližně šest let bydlel na Hanspaulce, než jsem se odstěhoval zpátky na vesnici, kde jsem vyrůstal. Člověk k určitým věcem zkrátka časem dojde.

Vaše nejnovější deska nese název Making Country Music Cool Again. Můžete nám album přiblížit?

Myslím, že jsem se mnohem víc přiblížil country a vzdálil rapu, což je pro tuto desku hodně signifikantní. Album je jubilejní a myslím, že to je i má nejlepší deska – alespoň tak soudím podle ohlasů od těch, kdo ji slyšeli.

Navazuje tematicky na předchozí album Cowboys and Dreamers?

Oproti Cowboys and Dreamers je v ní víc country i zpěvu, ale pokud jde o témata, věnuji se opět námětům ze života a zrcadlím do písní to, co jsem prožil já nebo mí nejbližší. Příkladem je třeba song Táta, který jsem věnoval svému otci (uznávaný český kytarista, zpěvák a skladatel Ota Petřina, pozn. red.). Vznikl deset let po jeho smrti.

Jak deska vznikala?

Album opět vzniklo v Nashvillu, ale tentokrát v East Iris Studios, což je téměř za rohem od studia, kde jsme točili Cowboys and Dreamers. Když jsme do Nashvillu přijeli, měl jsem hotovou asi polovinu materiálů. Druhou polovinu jsem psal až tam.

Spoléhal jste tedy na to, že vás v tomto prostředí políbí múza a vzniknou další songy?

Spíše na to spoléhal můj producent – a měl pravdu (smích). Musím říci, že je pro mě tamější prostředí extrémně tvůrčí, nabíjí mě nápady a sypeme potom jednu skladbu za druhou. Původně jsme na albu chtěli mít 10 písní, ale nakonec jich vzniklo 14 a 13 z nich jsme použili. Když člověk opustí všechny starosti, tvoří se mu najednou mnohem lépe.

Kdy se do Ameriky zase chystáte?

Na jaře bych opět rád v Nashvillu natáčel. Ale také bych chtěl dětem vynahradit, že jsem byl v létě zaneprázdněný prací a nebyl čas na dovolenou. Chceme tedy společně vyrazit na naši oblíbenou Floridu, kterou jsme si zamilovali – v tomhle jsme na jedné vlně. Období březen–duben je tam moc krásné. Musím tedy vše skloubit dohromady.

Poslední dvě desky mezi sebou dělí pouhý rok a vy už opět plánujete natáčení dalších písní? Máte pořád nové nápady?

Tentokrát to bude asi jen EP se čtyřmi nebo pěti songy. Nápady mám a klidně bych udělal i celou desku, ale kvůli vysokým nákladům se musím „krotit“.

Zmínil jste, že Ameriku navštěvujete pravidelně. Kdy jste lásku k této zemi objevil?

Bylo to zhruba okolo mých dvaceti let, protože dřív bylo složitější se tam dostat. Když jsem byl mladší, nebyly mobily a bylo to větší „dobrodrůžo“. Od dvaceti jsem tam ale začal jezdit pravidelně a mám to tam rád. Dělá mi dobře teplé počasí, takže jsem si zamiloval právě Floridu, kde je teplo vesměs celý rok, kromě ledna a února, kdy je tam asi jako u nás na jaře. Dokázal bych si tam jednou představit i důchod, ten je ale naštěstí ještě daleko.

Jezdíte i do dalších částí Ameriky?

Mám nejraději jižanské státy, jako je Texas, Florida, Tennessee, byli jsme třeba v Louisianě, ta je také nádherná.

Co tam děláte kromě natáčení desky?

Většinou se snažím kulturně obohacovat, takže buď cestuji, třeba v Nevadě nebo Kalifornii jsem navštívil národní parky, nebo se jen flákám. Rád čerpám energii ze slunce, a ačkoli jsem to ve dvaceti nedělal, teď se klidně vyvalím celý den na pláž.

Opravdu? Připadáte mi jako akční člověk, kterého si jde těžko představit, jak celý den lenoší na pláži…

Ono je dobré občas na chvíli zastavit. Ale co se týče sportu, je pravda, že sportuji denně. I když jsem na dovolené, nedokážu bez sportu být a udržuji se v kondici.

Umíte si užít pohodu i doma, třeba na zahradě?

Teď už umím. Když je člověku dvacet let, snaží se z domova zdrhat, ale s přibývajícími lety se to mění. Nedávno jsme zrekonstruovali dům po mém tátovi, takže si užívám pobyt na terase, kde se může člověk jen tak natáhnout a říkat si, jak je mu doma dobře.

Jak vypadá místo, kde teď žijete, a proč ho máte rád?

Dům, kde teď žiji, vlastnoručně postavil můj táta, což je na muzikanta úctyhodný výkon, protože my muzikanti, jak je známo, nebýváme úplně manuálně zruční. Původně jsem vyrůstal Libčicích, až když jsem chodil přibližně do šesté třídy, přestěhovali jsme se do Statenic. Mám tedy to místo spojené s dětstvím, navíc to máme asi jen 50 metrů do lesa, což mě nabíjí klidem. V mém věku je to příjemné.

Vyhledáváte tedy rád přírodu?

Občas mi někdo řekne, že jsem asociál, protože nechodím mezi lidi. Ale já se na koncertech potkávám s takovým kvantem lidí, že pak zase rád vyhledávám právě ten klid.

Jaké je doma vaše oblíbené místo? Skládá se vám někde dobře hudba?

Mně se paradoxně hudba nejlépe skládá, když jsem v letadle nebo na cestách, protože mi hlava vypne a přestane pracovat, je to jiné než v domácím prostředí. Doma to mám ale nejraději v obýváku u krbu.

Podle čeho jste při rekonstrukci domu volil design interiéru?

Nechal jsem si jej navrhnout od architekta, aby byl moderní, ale vlastně to pořád ještě není hotové. Pustil jsem se do tohoto projektu před covidem, jenže během covidu vzrostly ceny o třetinu a vše se prodražilo o několik milionů. Takže pořád ještě spoustu věcí doděláváme.

Řešíte v souvislosti s náklady v domě i úsporu energií?

Určitě ano. Pořídil jsem fotovoltaiku i tepelné čerpadlo, protože máme po celém baráku vytápění v podlaze. Dokud se vytápělo vodou, kterou ohříval elektrokotel, přišel vždy takový účet za elektřinu, že jsem se rozhodl to změnit. Máme také venkovní stínění oken od společnosti ISOTRA, které nejen přispívá k energetické úspoře, ale jelikož často cestuji, je příjemné, že člověk může dům „zavřít“ externími žaluziemi. V rámci bezpečnosti je lepší dům takto „zakonzervovat“.

Žaluzie a rolety chrání soukromí. Když to vezmeme v přeneseném slova smyslu, jak důležité je pro vás chránit si soukromí? Například tím, co pouštíte na sociální sítě nebo o čem mluvíte do médií, ať už jde o vaši přítelkyni, známou zpěvačku Lenny, nebo vaše děti…

Já si hodně chráním soukromí, zejména co se týče dětí. Nedávám je na Instagram ani na jiné sociální sítě. Pokud už dám nějaký příspěvek, třeba když jsem na ně pyšný, nikdy neukazuji jejich obličej. Dodnes proto lidé nevědí, jak moje děti vypadají. Je to pro mě důležité, protože vidím, jak se v dnešní době na Instagramu nebo jiných sítích využívají děti, protože díky nim lze získat různé spolupráce s firmami. Takhle to ale já dělat nechci. Chci, aby za mě mluvila moje osoba, moje činy a moje práce. To mi stačí.

Jak doma nejraději trávíte volný čas?

Mám děti ve střídavé péči, takže když je mám doma, aktivně se jim věnuji a vlastně pořád dělám taxikáře. Syn se věnuje fotbalu a dcera zase jezdí na koni, proto je pořád někam vozím, se synem si chodím kopat… A když jsem sám s přítelkyní, hodně spolu koukáme na filmy.

Máte nějaký oblíbený filmový žánr?

Než zemřel táta, koukal jsem s ním na staré francouzské komedie s Louisem de Funèsem nebo Jeanem-Paulem Belmondem. To jsem úplně zbožňoval. Dneska koukám na cokoli, co je dobré. Přítelkyně miluje thrillery a detektivky, já ale takhle vyhraněný nejsem.

Koukáte i na westerny?

Určitě také.

Když už byla řeč o cestování, prozradíte, do jakých zemí byste se ještě rád podíval?

Nejvíc bych chtěl vidět Japonsko. Láká mě, protože je to úplně jiná kultura. Rád bych navštívil třeba i Čínu nebo Jižní Ameriku. Mám tam kamaráda, který pracuje v Bogotě v Kolumbii, a chtěl bych se za ním vypravit.

Je pro vás cestování i zdrojem inspirace v hudbě?

To stoprocentně! Ve svém životě jsem asi utratil nejvíc financí právě za cestování. I pro děti je to podle mě dobré, když vidí různé země a různé kultury, protože jim to „otevře hlavu“.

Máte nějaký dosud nesplněný sen?

Určitě ano, „bucket list“ mám poměrně velký. Pokud jde o hudbu, chtěl bych něco dokázat v Americe. Ne nutně jako interpret, ale spíše songwriter. Rád bych pro někoho psal písničky, společně se svým basákem Marcusem Tranem. A ještě bych chtěl procestovat kus světa… Ale ve finále, ať už se v kariéře daří, nebo nedaří, stejně se to nakonec dostane do bodu, že jsem šťastný, když jsou moje děti zdravé. To je největší výhra.

OTAKAR PETŘINA alias MARPO

Narodil se 29. ledna 1985 v Praze.

Zpěvák, bubeník a boxer Otakar Petřina se ve světě showbyznysu proslavil pod pseudonymem Marpo.

Je synem uznávaného českého kytaristy, skladatele, textaře a zpěváka Otakara Petřiny st., po němž zdědil hudební talent.

Působil jako bubeník v kapele Chinaski, postupně se stal výraznou postavou hiphopové scény. Několik let hrál se svou kapelou TroubleGang. V posledních letech začal k rapu přidávat prvky country, během jednoho roku vydal alba Cowboys and Dreamers a nejnovější Making Country Music Cool Again, které pokřtil v prosinci v pražském klubu Roxy.

Vedle hudby se věnuje také bojovým sportům.