K nejtragičtějším nacistickým masakrům za druhé světové války v českých zemích patří vypálení moravské obce Javoříčko nedaleko hradu Bouzov na Litovelsku nacisty na samém sklonku války.
Nejspíš jako odvetu za pomoc partyzánům a po incidentu místní partyzánské skupiny obklíčili nacisté 5. května 1945 osadu a 38 mužů a chlapců starších 15 let na místě zastřelili. Většinu domů zničili pancéřovými pěstmi a zápalnými granáty.
Podle olomouckého historika Pavla Urbáška, který se tragédií v Javoříčku, přezdívaném "moravské Lidice", zabývá, souvisel masakr se mstou za podporu partyzánského oddílu Jermak. Ten v oblasti působil a Javoříčko bylo jedním z jeho opěrných míst.
Partyzáni proti nacistům, nacisté proti lidem
Po okupaci českých zemí v březnu 1939 byl nedaleký bouzovský hrad svěřen tzv. Společnosti pro podporu a péči o německé kulturní památky, tedy organizace zaměřené na loupení kulturních památek a dalších cenností po celé obsazené Evropě. Do osudu Javoříčka pak ze správců hradu a bouzovské lesní správy výrazně zasáhl rotný SS Othmar Victora, který se i s rodinou trvale usadil v javoříčské hájence.
Na osud Javoříčka měla největší vliv sovětská partyzánská skupina Jermak, která byla vysazena 1. října 1944 u Račic na Vyškovsku. Skupina kromě zásobovacích a ozbrojovacích akcí ale často prováděla i akce tzv. individuálního teroru, tedy akce zaměřené na trestání a zastrašování kolaborantů a osob německé národnosti.
Victora v únoru 1945 odešel do Německa a v hájovně, kde se skrývala část partyzánů, zanechal manželku Hildu a děti Hennelore a Malfreda. Další část sovětských partyzánů pak 9. dubna 1945 údajně kvůli nesplněnému slibu Victorovou i její dvě děti zastřelila. Při dalších násilnostech byl zabit i starosta obce Veselíčko František Malínek. Díky této tragédii byli pak partyzáni nuceni Javoříčko opustit. Někteří proto vinili z tragédie v Javoříčku partyzány ze skupiny Jermak pro jejich nezodpovědné chování a vyprovokování Němců.
Nacisté nechali nejstaršího muže žít. Aby řekl, co se stalo
Nacisté poté začali pomocí dalších jednotek i konfidentů partyzány pronásledovat a například v okrese Litovel začala platit vyhláška, že za každého mrtvého německého vojáka bude zastřeleno deset osob z řad místního obyvatelstva. Události dostaly spád 4. května večer, kdy se německé komando tvořené i vlasovci střetlo u mostu v Javoříčku s partyzány. Přestřelka se stala pravděpodobně posledním podnětem k akci proti vesnici.
Po masakru 5. května všech mužů starších 15 let zůstala ze 34 domů v obci stát pouze kaplička, jeden obytný dům, škola a jedna stodola. Zastřelili celkem 38 mužů, mezi mrtvými byl ironií osudu třeba i František Linet z Ješova, který ten den přijel do Javoříčka pro dřevo. Nejstaršímu zastřelenému Karlu Zajoncovi bylo 75 let, nejmladšímu Josefu Vlčkovi 15 let. Němci mnohdy vystříleli muže z celé rodiny. Naživu ponechali nejstaršího obyvatele vesnice Jaroslava Dokoupila, který měl dosvědčit, že se jednalo o pomstu za spolupráci s partyzány.
Celá akce trvala asi pět hodin. Zastřelení muži byli pak pohřbeni 7. května a oblast Bouzova se dočkala osvobození kolem poledne 9. května příchodem příslušníků Rudé armády.
Jediný příslušník SS komanda, Willi Kunz, kterého se po válce podařilo vypátrat, byl mimořádným lidovým soudem v Uherském Hradišti odsouzen k trestu smrti. V souvislosti s javoříčským incidentem byl souzen i Othmar Victora. Jelikož se ale neprokázala jeho účast na akci, byl odsouzen na tři roky vězení za členství v jednotkách SS.
Lidé Javoříčko po válce postavili znovu
V září 1945 bylo na národní pouti v Javoříčku za účasti přibližně 25 000 návštěvníků rozhodnuto o obnovení vesnice. Vesnice byla pak obnovena výše nad údolím potoka na stráni pod lesem Habří, na obnovu vypálené obce například přispěl 45 000 korunami i protinacistický odbojář a zápasník Gustav Frištenský, který tehdy žil v Litovli.
Dřevěný kříž nad hrobem obětí byl v roce 1955 nahrazen pomníkem akademického sochaře Jana Třísky z Prostějova. Javoříčský pietní areál s památníkem je od roku 1978 národní kulturní památkou.
Javoříčko, obec s kořeny sahajícími do roku 1348, leží v horském úžlabí Českomoravské vysočiny. V roce 1938 zde byly zpřístupněn jeskynní krasový systém pojmenovaný Javoříčské jeskyně.
