Paska místo mazance, posvěcený košík plný klobás a vajíček, ale žádná pomlázka. Ukrajinci, kteří před čtyřmi lety uprchli do Česka před válkou, slaví Velikonoce po svém, i když si termín často přizpůsobují českému kalendáři. Pro mnohé z nich jsou svátky nejen připomínkou tradic z domova, ale i bolestnou vzpomínkou na to, co museli opustit. Přesto se snaží udržet to nejdůležitější – být spolu s rodinou.
Velikonoce v rodinném kruhu
Pro Ukrajince, kteří přišli do Česka po začátku ruské invaze na Ukrajinu, zůstávají Velikonoce důležitým svátkem, i když je dnes slaví v jiném prostředí a často bez části rodiny. Je to pro ně příležitost sejít se s blízkými, popovídat si a společně strávit čas u tradičního jídla. Řekly to Ukrajinky, které přišly do Česka před čtyřmi lety, a v týdnu se účastnily velikonočního workshopu v ukrajinském komunitním centru Kalyna v Pardubicích.
Kromě náboženského významu svátků pro ně hraje velkou roli především rodinné setkání a udržování zvyků, na které byly zvyklé z domova. "U nás doma jsme Velikonoce vždycky slavili v rodinném kruhu. Společně jsme barvili vajíčka a babička pekla tradiční velikonoční pečivo, kterému u nás říkáme paska. Je to něco podobného jako český mazanec, ale bývá vyšší, slavnostněji zdobený," řekla Anastasija Atamasová původem z města Čerkasy.
Kristus vstal z mrtvých
Zdobení vajec je rovněž oblíbenou tradicí, někdo na ně dává i samolepky s motivem Ježíše Krista. "Velikonoce jsou u nás spojené také s náboženskými pozdravy. Místo obyčejného dobrý den si lidé v tento sváteční den říkají: Kristus vstal z mrtvých a odpovídá se: Vpravdě vstal z mrtvých," řekla Atamasová.
Zvykem je také naplnit velikonoční košík a nechat si ho v kostele od kněze posvětit. Roksolana Djačunová, která v Pardubicích zpívá v řeckokatolickém kostele, tento zvyk nevynechává ani v Česku. "Do košíku dáváme pasku, klobásu, bůček, vajíčka, sůl, která má má pro nás i symbolický význam, protože se říká, že chrání před zlými silami. Děláme také tradiční velikonoční salát z červené řepy a křenu. I to patří k našim svátečním jídlům. Do košíku někdy přidáváme i tvaroh nebo pečený tvaroh s vejci a kmínem," řekla Djačunová.
Společný stůl a telefonát domů
Důležité je setkávání se s rodinou a přáteli. "Když přijdeme z kostela domů, tak si všichni společně sedneme ke stolu a to, co bylo v košíku, si rozdělíme a jíme spolu. Povídáme si, vzpomínáme, a pokud někdo z rodiny není s námi, tak si alespoň zavoláme. Pro mě je důležité hlavně to, že jsme o Velikonocích spolu jako rodina," dodala Djačunová.
Ukrajinci v Česku často přizpůsobují termíny oslav místnímu datu, který se řídí gregoriánským kalendářem. Velikonoce na Ukrajině jsou kvůli juliánskému kalendáři asi o týden později. "Tady v Česku slavíme Velikonoce trochu přizpůsobeně místním podmínkám, jak to vychází tady, hlavně kvůli škole, práci a velikonočním prázdninám. Babička doma na Ukrajině ještě pořád slaví podle původního termínu, ale my už většinou slavíme stejně jako tady. Upřímně mi to nijak nevadí," řekla Kateryna Dobrinovová, která je v Česku čtyři roky a na Ukrajině měla centrum pro děti. Tvořivé dětské dílny připravuje i v Pardubicích.
Pomlázka? To u nás neznáme
Šlehání pomlázkou, která je českou tradicí Ukrajinky nepřevzaly a ani jim nechybí. "Například se na Ukrajině světí vrbové větvičky, podobně jako tady kočičky nebo ratolesti, ale není to stejné jako české šlehání pomlázkou. Dospělí ani děti u nás na Velikonoce nechodí koledovat tímto způsobem," řekla Olena Nakaljužná, která je už v důchodu a doma pracovala jako učitelka.
Pro Olenu i pro Mahdalynu Bilenkovou jsou Velikonoce také připomínkou toho, že musely opustit svůj domov. Jsou sousedky ze Záporoží a jejich dům už neexistuje, protože ho zničily bomby. "Je to těžké, ale člověk s tím musí naučit žít. Velikonoce mám ráda hlavně tak, jak jsme je slavili doma, tady už je to jiné," řekla Bilenková. Má tři syny, dva z nich už pracují.
