V pražském Radotíně se v úterý odehrála velká sláva. Místní lidé tam odhalili sochu na počest své nejslavnější toulavé kočky. A ta je skutečně slavná, má dokonce i svůj profil na Facebooku. Odhalení sochy se účastnily desítky lidí.
Mejbl, jak se zmíněná kočičí tulačka jmenuje, má v obci bez nadsázky stovky obdivovatelů, jen její profil „Mejbl – radotínská ikona“ na FB sledují více než dvě stovky fanoušků. Je proslulá široko daleko, má volný přístup dokonce i do mnoha obchodů i místní hospody, kde občas přespává.
Na mnoha místech má Mejbl svou vlastní misku a vždy netrpělivě čeká na přísun jídla. Nouzí rozhodně netrpí a „své“ lidi si dokonale ochočila. V centru obce pro ni dokonce zařídili i polystyrenové budky pro přespání.
Mejbl ovládla Radotín. Její revír má kilometry
Obyvatelé Radotína svoji kočku milují a tak se zrodil nápad, aby měla v obci i svou sochu. Tu vyrobil místní umělecký kovář a v úterý měla slavnostní odhalení. Stojí v obchodní pasáži před hospodou U Draka, která je nejčastějším domovem Mejbl.
„Ona má místečko támhle v rohu pod televizí, nebo támhle u okna, ale někdy si ustele na kulečníku nebo i uvnitř něj,“ popisuje se smíchem barmanka Věra Křížová.
Štamgasti Mejbl obdivují a zbožňují. Ona sama tomu jde naproti – lidí se prý vůbec nebojí a ráda se s kýmkoli kdykoli pomazlí. Jen malým dětem a psům se vyhýbá, ale jinak jí údajně nevadí ani hlučný koncert. Má pravidelné dny, kdy do hospody přichází pro něco na zub a právě pro pomazlení.
Jinak si ovšem může vybírat. Navštěvuje snad každý obchod v okolí a všude je vítána. Jen z Alberta ji vyhazují, když se zatoulá mezi regály, protože svou přítomností narušuje hygienická pravidla. Ale například v místním květinářství má i svou oblíbenou neslazenou šlehačku ve spreji.
Když v Radotíně postavili rychlý železniční koridor a také protihlukové stěny, nenechala se Mejbl odradit. „Nejdřív se za koleje dostávala potokem. Ale asi jí nebavilo máčet si packy, tak se naučila chodit podchodem pod nádražím,“ řekla pro Týden.cz správkyně jejího profilu Petra Moňoková.
Ten přitom vznikl před dvěma lety úplně z jiného praktického důvodu. Cílem bylo zjistit, jak velký je její kočičí docházkový radius. Dodnes to nikdo tak úplně přesně neví, ale podle svědectví místních se Mejbl prochází až na kilometr daleko od centra obce.
Žádného Fučíka, to raději Mejbl
Pro svou oblibu mezi radotínskými nebylo daleko k nápadu, aby jí lidé postavili i sochu. Úkolu se ujal místní umělecký kovář Michal Sodja, který patří mezi její přední obdivovatele. Slavnostního odhalení se účastnili i někteří opoziční politici ze Sdružení pro Radotín. Jeden z nich, Sidney Bohdanecký, člen Řádu rytířů svatého Lazara Jeruzalémského, dorazil dokonce i ve slavnostní uniformě. „Posláním našeho řádu je také pečovat o potřebné, a myslím, že Radotín Mejbl potřebuje,“ složil malé toulavé kočičce poklonu.
Sám autor sochy je skromný, její uměleckou podobiznu vytvořil na vlastní náklady za dva týdny. „Radotínu chyběla figurální plastika. Máme tu jenom obelisky, například bonzáka Fučíka. Měli jsme i jednoho rudoarmějce, což byl bizár, protože Rudá armáda přijela do Radotína až po válce. A podle mého dědy byli všichni tři zdejší padlí rudoarmějci ve skutečnosti popraveni vlastními lidmi za znásilňování a rabování. Tak teď máme důstojnější sochu, sochu naší toulavky Mejbl,“ vyjádřil se autor památníku Michal Sodja.
Kočku chce každou chvíli někdo zachraňovat. Marně
Vzhledem k její přítulné povaze si toulavé kočky lidé hodně často všímají. Mejbl nosí i obojek se svým jménem a telefonním číslem. Není proto výjimkou, že ji lidé vyfotografují a na sociálních sítích shánějí majitele kvůli obavám o ztracenou kočku.
„Nedávno jsme měli úplné žně takových příspěvků. Ale ti, co ji znají, se vždycky usmějou a prostě jen prohlásí – to je naše Mejbl, dejte jí nažrat, pohlaďte jí a nechte ji jít po svých kočičích záležitostech,“ řekla správkyně jejího facebookového profilu Petra Moňoková.
Nebývá totiž výjimkou, že lidé chtějí toulavou kočičku adoptovat. „Nejdál se dostala jedna paní, co prostě Mejbl vzala, hodila do auta a odvezla si ji do bytu. Teprve pak mi volala. Mejbl byla celý den sama doma, v cizím bytě a paní v práci. Když mi ji potom paní vracela, vypadala jako po útoku tygra,“ směje se Petra.
Lidé vybrali na očkování i čipování
Umělecky zvěčněná Mejbl má černou barvu a zlaté zářivé oči. Sedí na židli a je v nadživotní velikosti. Ve skutečnosti je spíše šedivá a drobná. Přesto autor sochy slibuje, že vyrobí ještě jednu větší. Už padly dokonce i návrhy pojmenovat obchodní pasáž jako Mejblinu, také po ní pojmenovat jedno nádražní nástupiště, instalovat „Mejblinu lavičku“ nebo přejmenovat centrální náměstí na „Mejbplatz“.
Mejbl má i zajímavý život. Na svět nepřišla jako zapomenutá toulavá kočka. Měla už od útlého kočičího dětství svoji milující rodinu a bydlela v rodinném domě. Jenže už během prvního roku svého života se začala toulat a nakonec se domů přestala i vracet. Svůj toulavý život si zvolila sama. Teď je jí zhruba pět let.
Součástí oslavy byla i solidární sbírka na Mejblino očkování. Vybralo se dvakrát více peněz, než bylo potřeba, takže se z vybrané částky zaplatí i její čipování a Mejbl tak nebude už úplně bezejmenná, ale bude mít i svou „občanku“, kdyby se někdy skutečně ztratila.
Se svým osudem není Mejbl sama. V nedalekých Řevnicích totiž mají také svoji obecní kočku, tedy spíše kocoura. Ten obývá tamní nádraží a lidé mu říkají Vilíku. A v pražských Modřanech letos v lednu bohužel srazilo auto podobného slavného obecního kocoura Mikeše. Ten sice nemá sochu, ale radnice mu jako celebritě nechala vyhradit na Sofijském náměstí pietní místo, kam lidé stále nosí květiny. I on má dodnes facebookový profil, který sledovalo v době jeho skonu dokonce dva a půl tisíce lidí. Ti později mezi sebou vybrali na transparentní účet přes sedmdesát tisíc korun na vybudování Mikešova pomníku.
