Defektní generace

Starší lidé se dívají na mládež a říkají: Takoví my jsme nebyli. Mladší generace se s podobným vzdorem dívá na své rodiče a prohlašuje: Takoví nikdy nebudeme. Doby se mění, každá generace musí řešit jiné problémy, a tak zákonitě musí být jiná. Ti starší se snaží udržet svoji pozici a ti mladší prosadit svůj pohled na život. Oběma skupinám vyhovuje dívat se na ty druhé jako na defektní skupinu s prošlou záruční lhůtou. Tak tomu bylo vždycky, přesto cítíme, že generace mladých lidí dejme tomu mezi 18 a 30 lety je o dost odlišnější než lidé se zkušeností komunismu, nebo dokonce světové války.

Jeden z větších výzkumů, v co věří mladí lidé, probíhal v minulých letech na Fakultě humanitních studií Karlovy univerzity. Výsledky nejsou jednoznačné, protože právě nejednoznačnost je základním rysem každé současné společnosti. V ČR se projevuje podobně jako v dalších státech - je velký rozdíl vyrůstat na venkově či na malém městě anebo v Praze. Není žádným překvapením, že rodinné zázemí a celkově stabilita rodiny výrazně zvyšují šance mladého člověka vystudovat dobrou vysokou školu a najít si slušně placené zaměstnání. Emoční klima v rodině je ekonomický faktor. Lásku asi nelze koupit, ale láska peníze přináší. Alespoň v sociologických statistikách.

Jací jsou mladí lidé? Více než polovina z nich se snaží udělat si život tak příjemný, jak to jde. Nemusí ale jít o víno-ženy-zpěv; radosti mohou být vegetariánské a užívat si lze třeba nad dobrou kávou v pěkné kavárně. Překvapivě velké množství - až kolem dvou třetin - cítí nedůvěru či nepřátelství vůči cizincům, ale také programově odmítá drogy. Mnoho mladých lidí je rovnostářských: nechápou, proč by elita měla být tak bohatá. Mírně roste počet lidí, které zajímají otázky víry a spirituality. A klesá počet mladých lidí, které zajímají církve.

Získat nějaký jednoduchý celkový pohled na mladou generaci je téměř nemožné. Není to jeden kmen, ale skupina různých kmenů, kterým vládnou odlišní bohové. Jasně se však rýsuje tendence „užít si“, mít pěknou rodinu, odmítat příliš bohaté lidi a nedůvěřovat cizincům. Z politického hlediska můžeme cítit připravenost k rasovým nepokojům, chuť více vydělávat, ale i potřebu sociálního smíru. Do značné míry jde o hodnoty, které nejdou sloučit. Budoucnost může být neklidná, ale asi nebude nudná.