Novým německým kancléřem se v úterý stal předseda Křesťanskodemokratické unie (CDU) Friedrich Merz. Poslanci Spolkového sněmu jej odpoledne zvolili až v druhém kole hlasování. Prezident Frank-Walter Steinmeier mu následně předal jmenovací dekret.
V dopoledním prvním kole hlasování ve Spolkovém sněmu Merz ještě potřebnou většinu 316 hlasů nezískal, v tajném hlasování ho podpořilo jen 310 poslanců. Strany budoucí koaliční vlády - konzervativní unie CDU/CSU a sociální demokracie (SPD) - mají přitom 328 poslanců. Merz nyní složí slavnostní přísahu, prezident následně jmenuje i členy jeho kabinetu.
Podle předsedkyně Spolkového sněmu Julie Klöcknerové hlasovalo v druhém kole pro Merze 325 poslanců, 289 bylo proti, jeden se zdržel a tři hlasy byly neplatné. V prvním kole ho podpořilo jen 310 poslanců, proti hlasovalo 307, tři se zdrželi a jeden hlas byl neplatný. CDU/CSU a SPD mají v parlamentu většinu 328 z 630 poslanců a původně se očekávalo, že bude Merz v prvním kole hladce zvolen.
Ještě nikdy se nestalo, že by kancléř nebyl zvolen ihned
Výsledek dnešního dopoledního hlasování je v dějinách Německa ojedinělý. Ještě nikdy se nestalo, že by po volbách a uzavření koaliční smlouvy kandidát na kancléře nebyl ve Spolkovém sněmu při prvním hlasování zvolen. Po oznámení výsledků druhého kola se zasedacím sálem Spolkového sněmu ozval hlasitý potlesk.
Merzovi mezi prvními gratuloval jeho předchůdce ve funkci, sociální demokrat Olaf Scholz. Bývalá kancléřka Angela Merkelová, která přihlížela z tribuny pro hosty prvnímu kolu hlasování, na druhé "z časových důvodů" nedorazila.
Merze po zvolení přijal prezident Steinmeier, který ho dekretem jmenoval desátým kancléřem spolkové republiky. Následně Merz vyrazil zpět do Spolkového sněmu, kde by měl složit slavnostní přísahu. Bude se přitom moci rozhodnout, zda na jejím konci řekne i formuli "k tomu mi dopomáhej Bůh". Scholz (SPD) ji v roce 2021 vynechal.
Po složení přísahy se Merz opět vydá za prezidentem Steinmeierem, tentokrát s celým svým budoucím kabinetem, který bude mít kromě něj 17 členů. Kromě Merze bude mít CDU sedm ministrů, SDP rovněž sedm a CSU tři. Ve vládě bude deset mužů a osm žen. Vicekancléřem a ministrem financí bude spolupředseda SPD Lars Klingbeil, ministerstvo zahraničí povede Johann Wadephul (CDU), obrany Boris Pistorius (SPD), vnitra Alexander Dobrindt (CSU) a hospodářství Katherina Reicheová (CDU).
Merz už plánuje zahraniční cesty. Nejdřív do Paříže a Varšavy
Prezident členům vlády předá jejich jmenovací listiny a pronese krátký projev. Následně by se ministři měli opět vrátit do Spolkového sněmu a složit hromadně přísahu. Scholz by pak měl předat Merzovi pomyslné klíče od kancléřství.
Devětašedesátiletý předseda CDU je veteránem německé politiky, už v 80. letech byl poslancem Evropského parlamentu. Nikdy ale neměl vládní funkci - na celostátní ani zemské úrovni. V úřadu jej přitom čeká řada výzev. Nastupuje do něj v době, kdy na Ukrajině už více než tři roky zuří válka rozpoutaná Ruskem, americký prezident Donald Trump zavádí ochranářská opatření v mezinárodním obchodě, německé hospodářství už dva roky nevykázalo růst a v zemi roste podpora strany Alternativa pro Německo (AfD), kterou civilní kontrarozvědka minulý týden označila za prokazatelně pravicově extremistickou.
Merz už dříve uvedl, že chce začít naplno pracovat od prvního dne nástupu do funkce. Původně bylo ještě dnes v plánu první zasedání vlády. Ve středu by se měl vydat na první zahraniční návštěvy: v Paříži se setká s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, ve Varšavě s polským premiérem Donaldem Tuskem.
Nová vládní koalice bude už pátou, kterou od konce druhé světové války uzavřely CDU/CSU a SPD. Poprvé taková koalice - dříve známá jako velká - vznikla v roce 1966 pod vedením konzervativního kancléře Kurta Georga Kiesingera. Ve znovusjednoceném Německu poprvé dvě největší strany spolupracovaly po volbách v roce 2005. V čele vlády stála konzervativní kancléřka Merkelová, která od toho roku Německo vedla dalších 16 let. Se sociálními demokraty ve velké koalici vládla ve třech ze čtyř svých vlád. Sociální demokraté byli vždy ve vládách s konzervativci menším koaličním partnerem.
