Trvalé bombardování britských měst za druhé světové války, takzvaný Blitz, zahájilo německé letectvo 7. září 1940, uprostřed letecké bitvy o Británii. Cílem Luftwaffe se během následujících měsíců stalo 16 měst, zejména Londýn, Birmingham, Liverpool, Bristol nebo Coventry. Do května 1941 na ně posádky junkersů, heinkelů nebo dornierů shodily desítky tisíc tun pum. Zahynulo více než 40.000 lidí, zničeno či poškozeno bylo přes milion domů.
Jakousi předehrou k německému bombardování britských civilních cílů byly bomby, které koncem srpna 1940 nejspíše omylem spadly na Londýn. Britové v reakci na to podnikli odvetný - byť spíše symbolický - nálet na Berlín. Necelé čtyři desítky bombardérů tehdy nezpůsobily velké škody, jejich akce ale přesto měla vážné následky. O několik dní později totiž Adolf Hitler pohrozil ostrovnímu království nálety a už 7. září se Londýňané mohli přesvědčit o tom, že svá slova myslel vážně.
Němci ale útočili i na přístavy a průmyslová centra mimo Londýn. Obzvlášť těžké nálety směřovaly na Birmingham, kde byla továrna na tanky a Spitfiry, a na Coventry s několika muničními továrnami. Centrum Coventry bylo téměř kompletně srovnáno se zemí. Německé bombardování však nesplnilo svůj cíl demoralizovat Brity natolik, aby se vzdali, nebo vážně poškodit tamní hospodářství. Naopak sehrálo svou roli při rozhodování spojeneckého velení o podobě letecké ofenzivy proti Německu.
"V Rotterdamu, Londýně a Paříži zaseli Němci vítr a nyní sklízí bouři," napsal později šéf britského bombardovacího letectva maršál Arthur Harris. Kobercové bombardování Třetí říše mělo premiéru v březnu 1942 v Lübecku a pokračovalo až do konce války. Například v červenci 1943 sypaly spojenecké bombardéry čtyři dny svůj smrtonosný náklad na Hamburk a výsledkem bylo nejméně 50.000 mrtvých. Ještě známější je pak bombardování Drážďan, zničených v únoru 1945, o kterém se historikové dodnes nemohou shodnout na tom, jestli mělo vojenský smysl.
