Tady panuje chlad
Letošní dovolenou plánuje strávit v Česku neobvykle vysoké procento lidí, alespoň podle průzkumu agentury CzechTourism. Atraktivních cílů pro výlet v českých luzích a hájích existuje bezpočet. Některá místa však mají v rozpáleném létě zvláštní kouzlo: vedro zde totiž neexistuje.
Více než tři čtvrtiny Čechů letos plánují strávit léto hlavně doma. Zájem o zahraniční cesty za teplem a mořem poklesl kvůli neklidné situaci na Blízkém východě a z ní pramenícím obavám o bezpečnost a jistotu při cestování. V českých luzích a hájích mohou přijít vhod místa, kde lidé naopak s radostí sáhnou po svetru či mikině i při tropickém počasí. Správa jeskyní České republiky si je toho dobře vědoma; letos zahájila letní provoz jeskyní dříve. „Prohlídka tuzemského krasového podzemí může být i vítaným zchlazením v tropických dnech,“ řekl mluvčí Pavel Gejdoš. Ve většině jeskyní se celoročně udržuje teplota kolem osmi stupňů Celsia. Zvýhodněné vstupenky pro rodiny se dvěma či třemi dětmi platí v jeskyních od loňska. „Chceme tak vyjít vstříc rodinám s dětmi,“ uvedl ředitel správy Milan Jan Půček. Třináct aktuálně zpřístupněných tuzemských jeskyní je tak už v letním provozu. Se vstupem domácích zvířat se nepočítá. „Letos v létě se zájemci musejí obejít bez čtrnáctých Jeskyní Na Pomezí u Jeseníku, které jsou uzavřeny kvůli rekonstrukci elektroinstalace. V zimě to není možné kvůli hibernaci netopýrů a vrápenců,“ dodal Gejdoš.
Nejdelší a největší
Jeskyně Na Turoldu leží v přírodní rezervaci vrch Turold na okraji města Mikulova v chráněné krajinné oblasti Pálava. Je největším jeskynním systémem v druhohorních vápencích, spolu s jeskyní Liščí díra tvoří přes tři kilometry dlouhý labyrint chodeb. Na rozdíl od ostatních jeskyní nemá klasickou krápníkovou výzdobu, ale unikátní modelaci stěn a stropů připomínající mořské korály. Gejdoš doplnil, že zdejší specialitou jsou večerní prohlídky při svíčkách každé pondělí od 19:00. V červenci a srpnu je návštěvníkům otevřena denně. V malebném krasovém žlebu nedaleko Ostrova u Macochy leží Jeskyně Balcarka. Je známá svou bohatou a barevnou krápníkovou výzdobou. Jeskyně je v červenci a srpnu přístupná denně od 8:20. „Od letoška prodlužuje v létě otevírací dobu – poslední prohlídka bude až v 16:30,“ uvedl Gejdoš. Jeskynní systém je vytvořen ve dvou patrech. Vstupní portál jeskyně je významnou paleontologickou a archeologickou lokalitou. Sluj sloužila paleolitickému člověku jako sídliště. Největším veřejnosti zpřístupněným podzemním prostorem v České republice je Hlavní dóm Kateřinské jeskyně. Jeskyně leží v srdci Moravského krasu asi 300 metrů od Skalního mlýna a v červenci a srpnu je přístupná denně do 16:20. „Každou poslední neděli v měsíci se konají specializované prohlídky přibližující archeologické a paleontologické nálezy, včetně unikátních 7 000 let starých pravěkých kreseb na stěnách,“ popsal Gejdoš. „V Punkevních jeskyních se po rekonstrukci přístupové cesty znovu otevřel Masarykův dóm, během hlavní sezony je však součástí výběrových exkluzivních prohlídek. Od podzimu do jara, kdy je návštěvnost Punkevních jeskyní nižší a je to tak technicky možné, bude jeho prohlídka součástí klasického okruhu s plavbou po ponorné řece,“ poznamenal. Běžná otevírací doba je do 16:10, o víkendu až do 16:50. Součástí prohlídky je i návštěva dna propasti Macocha.
Ve Sloupsko-šošůvských jeskyních a jeskyni Výpustek v Moravském krasu se zájemci o podzemní dobrodružství mohou kromě běžných návštěvnických okruhů vydat v létě s přilbami a čelovými světly na zážitkové trasy vedoucí neupravenými částmi jeskynních systémů. Na tyto prohlídky pro maximálně 10 účastníků je třeba si předem koupit vstupenku na internetu nebo se objednat na domluvený čas. Jeskyně jsou otevřeny denně do 16:00; dlouhá trasa Sloupsko-šošůvských jeskyní je však přístupná pouze do 15:00.
str. 6
Vstup zakázán. Místa, kam se nepodíváte
Vzácná jezera, vodní nádrže, lesy, hory i kopce. Stačí udělat pár kroků mimo turistickou stezku a můžete dostat pokutu až deset tisíc korun. Míst, kam nejen v létě nesmí vkročit noha člověka, je spousta. Ochrana unikátních přírodních úkazů nebo živočichů, jako jsou třeba tetřev hlušec či sokol stěhovavý, je pro ochranáře a vědce pádným důvodem, proč do těchto míst veřejnost nepouštět.
V českých horách přibývá míst, kam se turisté kvůli ochraně tetřeva hlušce dostanou jen po vyznačených cestách, nebo vůbec. V Beskydech byly kvůli ochraně kriticky ohroženého ptáka zrušeny značené stezky přes masiv Travného. Do přírodních rezervací Travný a Travný potok lze vstoupit pouze s písemným souhlasem Správy CHKO Beskydy. Na Šumavě platí obdobný režim v rozsáhlém pásu území od jezera Laka přes Březník, Modravské slatě, Podroklaní a Mokrůvky až k pramenům Vltavy. Návštěvníci se tam smějí pohybovat pouze po značených trasách. Správa Národního parku Šumava omezení zdůvodňuje ochranou jediné životaschopné populace tetřeva hlušce ve střední Evropě. Letos navíc Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost proti dřívějšímu omezení vstupu. Ve svém rozsudku zdůraznil, že ochrana tetřeva hlušce představuje veřejný zájem a stát má povinnost chránit přírodu nejen pro potřeby člověka, ale také v zájmu zachování druhové rozmanitosti.
Mimořádně citlivý pták
Tetřev hlušec potřebuje pro život klid, ticho a poměrně velké území. Vyrušení lidmi pro něj může mít i fatální následky, upozorňují někteří ochranáři. „Tetřev hlušec je velmi citlivý na rušení zejména v životních fázích toku, snášení a inkubace vajec, vyvádění mláďat, ale i zimování. […] Negativní vliv stresu přímo koreluje s kvalitou prostředí a mírou turistického zatížení, což bylo potvrzeno stresovou studií v letech 2009–2011,“ uvádějí Aleš Vondrka a Jakub Hruška v článku otištěném v časopise Živa. Ještě v první polovině 20. století byla populace tetřeva hlušce poměrně velká, a to i na našem území. Ve střední Evropě ale ve 40. letech nastal zlom a počty tetřevů začaly klesat. Od 80. let ubývali i v severní Evropě a Rusku, uvádějí.
Pozor na sokoly a jezera
Na Šumavu se vracejí i sokoli. Do okolí Stožecké skály, kde tento pták od jara pravidelně hnízdí, je kvůli tomu lidem vstup zakázán. „Z důvodu hnízdění zvláště chráněného druhu sokola stěhovavého respektujte dočasný zákaz vstupu nejpozději do 15. července v úseku Stožecká kaple – Stožecká skála (modrá turistická značka) a Křížová cesta – Stožecká kaple,“ informuje Jan Dvořák, mluvčí Národního parku Šumava. Že tomuto druhu prospívá klid, dokládá i hnízdiště sokolů v oblasti ledovcového karu nad Černým jezerem, kam lidé nesmějí celoročně. Nejde jen o ochranu zvířecích druhů, ale o mimořádně cenné ledovcové ekosystémy, které mají pro vědce výjimečný význam. Na místě jsou totiž mimo jiné zachované boční morény, podle nichž mohou vědci rekonstruovat rozsah posledního horského zalednění na našem území. Díky tomu mohou studovat, jak ledovce formovaly krajinu, jak ustupovaly a jak vzniklo největší a se svými čtyřiceti metry i nejhlubší přírodní jezero u nás. Nejen vody Černého, ale i dalších šumavských ledovcových jezer v panenské přírodě lákají turisty k ochlazení se v horkých dnech. Právě tyto vodní plochy jsou ale lidem zapovězeny, a to bez výjimek. Důvod je jednoduchý. Jezero a jeho okolí tvoří unikátní křehký ekosystém, jenž je domovem mnoha citlivých organismů. I chvilkový vstup do vody ho může narušit, protože způsobuje erozi břehů, zanášení sedimentu a narušení biologické rovnováhy. Obnova daného místa trvá až desítky let. Za smočení nohou mohou návštěvníci dostat pokutu až 10 000 Kč.
str. 8
Ošklivé, nebo odvážné? Sochy ve veřejném prostoru budí emoce
Růžový králík požírající člověka v Plzni, rudé prase líbající muže v Klatovech nebo socha Věry Špinarové, která rozdělila Ostravu. Veřejný prostor českých měst je plný děl, nad nimiž lidé kroutí hlavou a často se ptají, proč vůbec vznikla. Jenže zatímco jedni v podobných instalacích vidí drahý nevkus, jiní tvrdí, že právě schopnost vyvolat emoce je známkou živého umění. O tom se letos snaží přesvědčit také organizátoři festivalu Umění nás spojuje na Pelhřimovsku. Rozmístili zde čtrnáct soch do ulic, parků a méně známých zákoutí s cílem přimět návštěvníky podívat se na známá místa novým pohledem.
Jedním z cílů umění ve veřejném prostoru je vytrhnout lidi z pěny dní každodennosti a zprostředkovat jim jiný zážitek z měst, než na jaký jsou místní i turisté zvyklí. „Snažíme se lidem ukázat i ulice, které lidé jindy tak běžně nenavštěvují, proto jsme některé sochy umístili právě tam,“ popisuje Jakub Černý z Místní akční skupiny Šipka, jež akci organizuje. Na každé soše je QR kód, který po načtení zobrazí mapu, aby návštěvníci věděli, kde najdou i další díla, která umělci pro účely festivalu bezplatně zapůjčili. Socha podle organizátorů nemá být jen dekorací, ale také podnětem k zamyšlení či diskusi přesahující hranice Pelhřimova, Horní Cerekve i Svépravic. Právě v ulicích těchto obcí je rozmístěna čtrnáctka netradičních děl. Jenže zatímco odborníci často oceňují originalitu a odvahu autorů, část veřejnosti hodnotí díla mnohem přímočařeji: „Líbí, nebo nelíbí.“ Tento střet pohledů ale není ničím novým.
Rozpaky a znechucení
V posledních letech se opakovaně ukazuje, že největší pozornost získávají právě sochy, které vyvolávají rozpaky. Jedním z nejznámějších příkladů je několik metrů vysoká socha růžového králíka požírajícího člověka od Adama Trbuška na sídlišti Košutka v Plzni. Autor se v roce 2015 inspiroval Goyovým obrazem Saturn požírající svého syna. O jejím odstranění se opakovaně vedly debaty. Plastika však na místě zůstala dodnes. Podobné emoce letos vzbudila také Trbuškova plastika nazvaná Polibek moci v Klatovech. Rudě zbarvené prase líbající lidskou postavu se stalo okamžitým terčem debat na sociálních sítích. Také při tvorbě této plastiky se Trbušek inspiroval, a to sousoším Polibek od sochaře a medailéra Aloise Sopra, které vzniklo na sklonku 70. let a stálo na přibližně stejném místě. O dvacet let později ale sousoší zničili vandalové. Adam Trbušek svými počiny upozorňuje mimo jiné na současnou mezinárodní krizi a anonymitu prostoru. Otázka, zda jsou tyto sochy skutečně ošklivé, přitom nemá jednoduchou odpověď. Dějiny umění ukazují, že mnohá dnes obdivovaná díla byla ve své době přijímána s nedůvěrou nebo výsměchem. To, co jedné generaci připadá jako provokace, může další generace považovat za přirozenou součást města.
str. 14
TÝDEN číslo 14-15/2026 k zakoupení ve vašich trafikách do 4. srpna. Časopis TÝDEN si můžete zakoupit i v elektronické verzi na digiport.cz
