Nové číslo časopisu TÝDEN: Co přináší vydání 17/2025?

Bitcoin: Jak se bohatne na kryptoměnách

Kryptoměny, v čele s bitcoinem, nabídly lidem možnost více než solidně zhodnotit své peníze. Hodnota nejznámější digitální mince – bitcoinu – už zažila mohutné vzestupy i pády. Znalejší Češi do něj už čile investují a pro ty ostatní odborníci na „krypto“ zprostředkovali návod, jak na to. Je to překvapivě jednoduché, není třeba být žádným krypto expertem. Za to je nezbytné zachovat chladnou hlavu a nepodléhat líbivým slibům.

Mezi Čechy ve věku 18–30 let nejsou kryptoměny zdaleka neznámým pojmem. Podle průzkumu společnosti ESET třetina mladých nějaké kryptoměny vlastní nebo je už někdy vlastnila, a zhruba polovina jejich nákup plánovala. Zbytek ale stále moc neví, oč vlastně jde. „Nejčastěji je chtějí využívat jako alternativu ke spoření,“ uvedl k průzkumu kyberbezpečnostní analytik společnosti ESET Ondřej Novotný. Rostoucí zájem o investice do kryptoměn potvrzují i data směnáren. Za sedm měsíců letošního roku Češi prodali a nakoupili kryptoměny za 9,3 miliardy korun a čísla dál rostou.

Co jsou to ty kryptoměny?

Kryptoměny jsou digitální nebo virtuální měny, kterými lze platit prakticky všude na světě. „Místo tradičního papírového nebo kovového provedení existují pouze v elektronické podobě. Na rozdíl od klasických měn, jako jsou koruna nebo euro, je nevydává žádná centrální banka a jejich fungování není závislé na státu nebo konkrétní instituci,“ vysvětlil Rostislav Plachý z bitcoinové divize české společnosti Golden Gate. Jejich funkci zajišťuje početná komunita, ani ta je ale nemůže co do hodnoty ovlivnit. Existují však i kryptoměny, jejichž hodnota je přímo navázaná na konkrétní měnu – americký dolar. Takzvané stablecoiny pak těží ze stability hodnoty dolaru a zároveň využívají technologie kryptoměn, které umožňují násobně rychlejší a levnější platby, a to i na mezinárodní úrovni.

str. 6

Vznik bitcoinu akceleroval krach bank a následná finanční krize

Jak kryptoměny vlastně vznikly?

Už v 90. letech a na začátku nového tisíciletí se objevily zajímavé pokusy vytvořit alternativu ke státem spravované měně, například poměrně známý projekt e-gold, který lidem umožňoval posílat si mezi sebou digitální jednotky kryté zlatem. Všechny tyto snahy však měly jednu zásadní slabinu – centrální bod, jednu firmu či jednoho provozovatele, který projekt spravoval. A právě to se jim stalo osudným. Státy si svůj vliv nad penězi vždy pečlivě hlídaly a každou konkurenci dříve či později jednoduše vypnuly. Proto dnes už e-gold nikdo nezná. Přeneste se ale v čase do roku 2008. Světem otřásala finanční krize, lidé s obavami sledovali, jak se banky, jimž věřili, hroutily, a vlády se je snažily zachránit tištěním obrovského množství nových peněz. V této atmosféře nejistoty se na internetovém fóru objevil příspěvek od někoho, kdo si říkal Satoshi Nakamoto.

Představil koncept bitcoinu: elektronické hotovosti, která by fungovala bez bank a dalších prostředníků. Jeho cílem nebylo zničit starý svět, ale vytvořit paralelní, alternativní systém. Měnu, kterou by nikdo nemohl uměle nafukovat, cenzurovat a která by byla dostupná komukoliv na světě, kdo má přístup k internetu. Nová myšlenka, které málokdo věřil, že bude úspěšná.

str. 9

Džungle prostituce v devadesátkách

Prostituce byla sice za socialismu oficiálně zakázaná, ale v praxi existovala a stát ji tiše toleroval, nebo dokonce kontroloval. Po pádu režimu se vše utrhlo ze řetězu a vládu nad nejstarším řemeslem převzaly zločinecké gangy. V zemi se rozjela činnost, kterou republika do té doby neznala: obchod s „bílým masem“.

„Na prostituci není špatná prostitutka sama, která se tím živí. Toto řemeslo je staré jako lidstvo samo a bude tady vždy. Tím špatným je pasák, který násilně využívá jejího těla, aby se obohacoval. A právě po listopadu 1989 se zde vyrojily pasácké gangy, které si prostituci vzaly pod palec,“ říká slavný investigativní reportér Josef Klíma, jenž nyní na TV Barrandov uvádí svůj pořad Jak jsem přežil devadesátky.

Parazit a příživnice Před rokem 1989 prostituce nebyla výslovně trestána jako samostatný trestný čin. Režim ji spojoval spíše s parazitováním na společnosti – pokud žena neměla zaměstnání a živila se „nemravným způsobem“, mohla být stíhána podle § 203 trestního zákona (příživnictví). Prostituce existovala hlavně v turisticky atraktivních městech, jako jsou Praha, Karlovy Vary či Mariánské Lázně, kde se pohybovali cizinci ze Západu. Fungovala skrytě, často v luxusních hotelech a soukromých bytech. Některé lehké ženy byly nasazeny na západní diplomaty a fungovaly pod dohledem StB. Po změně režimu roku 1989 se vše změnilo. Otevření hranic a liberalizace společnosti vedly k rozmachu pouliční prostituce, zejména v pohraničních oblastech sousedících s Německem a Rakouskem. Obchod s „bílým masem“ se rozjel ve velkém.

str. 44