Blažkovi hrozí nepříjemné prvenství
Exministr spravedlnosti Pavel Blažek, zapletený do miliardové bitcoinové kauzy, by byl v případě pravomocného odsouzení a uvěznění prvním polistopadovým členem vlády, který by v souvislosti s výkonem funkce skončil za mřížemi. Blažek i další obžalovaní v kauze nyní vinu odmítají, v postupu justice se navíc objevily procesní trhliny.
Vrchní státní zastupitelství v Olomouci podalo ke Krajskému soudu v Brně obžalobu v souvislosti s darováním bitcoinů Ministerstvu spravedlnosti v březnu 2025. Obžaloba se týká exministra spravedlnosti Blažka, jeho tehdejšího náměstka na ministerstvu Radomíra Daňhela, advokáta Kárima Titze a Tomáše Jiřikovského, jemuž patřily bitcoiny darované státu. Jiřikovskému hrozí 20 let vězení, je mu kladeno za vinu provozování darknetového tržiště, na němž se uskutečnilo větší množství obchodů s omamnými a psychotropními látkami, a legalizace výnosů z trestné činnosti.
Kauza kolem neprůhledného daru bitcoinů v hodnotě téměř miliardy korun, který odsouzený Tomáš Jiřikovský poskytl státu, vypukla loni v květnu a stála za koncem kariéry ministra spravedlnosti Pavla Blažka (tehdy ODS). Jiřikovský měl online tržiště na prodej drog, za což byl uvězněn, a po propuštění z trestu daroval část nezabavených bitcoinů údajně pocházejících z trestné činnosti státu, zbytek si měl ponechat. Darované bitcoiny ministerstvo spravedlnosti prodávalo v aukcích, což se ukázalo jako problematické. Po následné kritice podal Blažek demisi a pozastavil členství v ODS. Kauza stála tehdejšího ministra Blažka funkci, 10. června jej nahradila ministryně Eva Decroix (ODS).
„Dalším dvěma obviněným je kladeno za vinu, že se podíleli na legalizaci výnosů z trestné činnosti související s darknetovým tržištěm a s darováním bitcoinů Ministerstvu spravedlnosti, přičemž záměrně porušili své povinnosti jako úředních osob,“ uvedl vrchní státní zástupce Radim Dragoun. Blažkovi a Daňhelovi tak hrozí trest odnětí svobody 6,5 roku a milionové peněžité tresty. Advokátu Titzovi je kladeno za vinu, že legalizaci výnosů z trestné činnosti spojenou s porušením povinností úředních osob zorganizoval. V tomto případě Dragoun uvedl navržený trest odnětí svobody 8 let a peněžitý trest v desítkách milionů korun.
Dárcovství spermatu se vymklo kontrole
Děti kanadské ženy mají 600 sourozenců
Případ z Kanady, kde čtyři děti jedné ženy mají stovky nevědomých biologických sourozenců, odhaluje vážné mezery v regulaci dárcovství spermatu. Podobné kauzy se objevují i v Evropě a ukazují, že současný systém nemusí mít počet potomků jednotlivých dárců pod kontrolou.
Nejmenovaná matka čtyř dětí se podle magazínu People dohodla se dvěma muži na darování spermií. Chtěla si zajistit jistou exkluzivitu. Na její naléhání jí proto Philippe Normand slíbil, že své sperma poskytne maximálně deseti rodinám. Podobnou slovní záruku jí poskytl druhý muž jménem Dominik Seelos. Za těchto podmínek se žena rozhodla jejich sperma použít. „Tyto sliby ovlivnily rozhodnutí žalobkyně použít jejich reprodukční materiál,“ uvádí se v právních dokumentech předložených soudu v kanadském Québecu. Žena totiž oba muže zažalovala. S jejich spermiemi postupně počala čtyři děti: Normandovy byly použity k početí prvních tří a Seelosovy k početí čtvrtého. Až poté se ovšem dozvěděla, že jde o otce a syna. To se jí vůbec nelíbilo. Začala pátrat, sbírat informace, kontaktovat další matky a ověřovat dostupná data. Postupně se před ní začal skládat obraz, který byl mnohem temnější, než si dokázala představit. Vyšlo najevo, že sliby o omezeném počtu darování neměly s realitou téměř nic společného. Normand měl stát za početím nejméně 162 dětí, zatímco Seelosovy spermie vedly k neuvěřitelným 451 těhotenstvím. Celkový počet jejich potomků tak překročil hranici šesti stovek. Rozhodnutí soudu v Québecu bylo jednoznačné: zákaz dalšího darování spermií, zákaz kontaktování žen i zákaz jakékoli propagace těchto aktivit. Rozsudek byl navíc rozeslán klinikám, aby se minimalizovalo riziko pokračování jejich činnosti. Celý případ však odhalil nekontrolovaný byznys s reprodukcí, v němž mohou být jediný dárce, nebo dokonce dva příbuzní dárci otci stovek dětí.
Nikoli ojedinělý malér
Kanadský případ není izolovaným selháním jednotlivců. Zapadá do širšího kontextu, který se v posledních letech postupně odhaluje. Jedním z nejznámějších případů je příběh nizozemského dárce Jonathana Jacoba Meijera. Ten „působil“ nejen ve své zemi, ale i v zahraničí, a postupně se ukázalo, že stojí za narozením stovek dětí. Odhady hovoří až o tisícovce potomků rozptýlených po různých kontinentech. V Nizozemsku existuje doporučený limit dvanácti rodin na jednoho dárce, Meijer však limity jednotlivých klinik obcházel tím, že se registroval na různých klinikách. Soud v Haagu mu další darování zakázal a nařídil odstranit reklamu na jeho služby. Ještě znepokojivější jsou případy z prostředí klinik. V několika zemích byli odhaleni lékaři, kteří bez vědomí pacientek používali vlastní sperma místo spermatu anonymních dárců. Ženy věřily, že podstupují standardní léčbu, zatímco ve skutečnosti byly oplodněny spermatem člověka, který měl být pouze prostředníkem. V roce 2020 vyšlo najevo, že gynekolog Jan Wildschut z města Zwolle v letech 1981 až 1993 používal vlastní sperma při umělém oplodnění pacientek, a stal se tak otcem nejméně 17 dětí. V roce 2019 byl odhalen podobný případ gynekologa Jana Karbaata, který během své kariéry na klinice u Rotterdamu zplodil nejméně 90 dětí ženám, jež vyhledaly jeho odbornou pomoc. Tyto kauzy zásadně narušily důvěru v celý systém asistované reprodukce a vedly k dlouhým soudním sporům i psychologickým dopadům na rodiny.
Na to vem jed…
Je to právě 500 let. Dne 29. srpna 1526 zahynul při útěku z prohrané bitvy s Turky u Moháče uherský a český král Ludvík Jagellonský. Podle oficiální verze utonul. Ihned po jeho smrti se však objevily spekulace, že byl ještě před bitvou otráven svými politickými rivaly či svým lékařem. Asi už nikdy nezjistíme, jak to bylo doopravdy. Jedna věc je ale jistá: jed vždy patřil k nejoblíbenějším prostředkům, jak se zbavit soupeřů v lásce, politice i nepohodlných příbuzných. „Cože jsi dnes tak otrávený?“ táže se během hostiny nevinným hláskem římská císařovna Livia Drusilla (58 př. n. l. – 29 n. l.) vojevůdce Postuma, přítele jejího drahého manžela Octaviana zvaného Augustus. „Ani nevím, třeba jsi mi dala něco do polévky,“ odpoví se vším smířený Postumus, kterého už nemůže nic překvapit. Jde o dobovou anekdotu, jež však dokonale vystihuje praktiky ve vysokých společenských vrstvách tehdejšího Říma.
Jed z naší zahrádky
Jestliže starořecký filozof a botanik Theofrastos už v dávných dobách před Kristem popsal účinky prudce jedovatého rulíku zlomocného přezdívaného „rostlina stvořená ďáblem“, nemohly tyto poznatky samozřejmě uniknout bystrým očím římských intrikánů. Travičství se ve „věčném městě“ stalo oblíbeným a velmi jednoduchým řešením jakýchkoli komplikací. Jedovaté bylinky byly volně dostupné a látky v nich obsažené začaly v těle oběti často působit až s odstupem mnoha desítek hodin od pozření otráveného pokrmu či nápoje, takže pachatel byl prakticky neodhalitelný. Lékař Dioskurides ve svém lékopise De materia medica napsal: „Příprava protijedů je složitá, protože ti, kteří jed připravují, ho podají tak, že spletou i nejzkušenějšího. Hořkou chuť vezmou jedu tím, že k němu připojí něco sladkého, a zápach přikryjí vůněmi. Přidávají jedy i k lékům, které se, jak známo, podávají k účelům léčebným… Dávají je do nápojů, vína, polévek, vody s medem, čočky a vůbec do všeho, co je stravitelné.“ Vražedná římská mánie došla tak daleko, že diktátor Lucius Cornelius Sulla musel roku 82 př. n. l. vydat zákon proti nezodpovědnému rozšiřování jedů, a to pod heslem „Kdo žije jedem, zemře jedem“. Navzdory Sullovu výnosu se ale v Římě trávilo ostošest dál. Jedovaté byliny mají na svědomí smrt takových postav, jako jsou například Herodes Antipas, jenž nechal popravit Jana Křtitele, císařové Vespasianus, Titus, Commodus či Marcus Aurelius. Jako jed se v Římě obvykle používal nápoj z bolehlavu. Mezi traviči byl oblíben i strychnin ze semen kulčiby dávivé přezdívané „strom smrti“. Velice rozšířený byl také na předchozích stránkách zmíněný oměj šalamounek, který si Římané pro své travičské plány dokonce pěstovali v zahradách. Císař Traianus proto ve 2. století n. l. vydal zákon trestající smrtí každého, kdo by měl u svého domu byť jen lísteček oměje.
TÝDEN číslo 17/2026 k zakoupení ve vašich trafikách do 1. září. Časopis TÝDEN si můžete zakoupit i v elektronické verzi na digiport.cz
