Nové číslo časopisu TÝDEN: Co přináší vydání 23/2025?

Emisní povolenky odloženy, cíle nikoliv

Výrazné zdražení pohonných hmot, uhlí a plynu emisními povolenkami se odkládá o jeden rok. Končící ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) odklad spoluvyjednal v Bruselu. Podle ekonomů je to jen kosmetický posun, který povede ke zdražení emisních povolenek. Vznikající vláda Andreje Babiše se zavedením povolenek nepočítá a bude hledat spojence pro zrušení systému.

Spuštění systému emisních povolenek (ETS 2) je odloženo na rok 2028. Byl to jeden z ústupků, který se podařilo prosadit v Bruselu při jednání o novém klimatickém cíli Evropské unie pro rok 2040. „ETS 2 bude automaticky odložen o jeden rok, spuštěn bude v roce 2028,“ oznámil po jednání ministr životního prostředí Petr Hladík. Odklad povolenek poskytne podle Hladíka více času zejména domácnostem. „V praxi to znamená, že budou mít o rok více času, aby si vzaly dotace od Ministerstva životního prostředí a svůj starý kotel vyměnily za moderní systém vytápění, který nebude zatížen povolenkami,“ řekl ministr po návratu z Bruselu. „Česká republika spolu s dalšími státy tvořila silnou blokační menšinu, díky které se podařilo vyjednat řadu významných ústupků. Z těchto důvodů některé země výsledný text nakonec podpořily,“ ozřejmil Hladík a dodal, že klimatický cíl samotný Česko nepodpořilo, chtělo prosadit realističtější emisní cíle: „Česká republika v souladu s dlouhodobou pozicí dohodu nepodpořila a tedy hlasovala proti.“ Podle něj společně s Českem nepodpořily dohodu ještě Polsko, Slovensko, Maďarsko, Bulharsko a Belgie. Jednání členských států Unie schválilo nový a přísnější klimatický cíl pro rok 2040. Ten počítá se snížením emisí o 90 procent do roku 2040 oproti roku 1990, jak navrhovala Evropská komise.

Jen naoko Hospodářská komora sice uvítala vyjednané dílčí ústupky, spokojená ale není. „ETS 2 potřebuje důslednou revizi, nikoli jen oddálení problému o jeden rok,“ uvedla ředitelka úseku legislativy, práva a analýz Hospodářské komory Lenka Janáková. Podle analytika XTB Jiřího Tylečka úpravy přinášejí krátkodobou úlevu. Upozornil, že celkové cíle EU se nezměnily, redukci emisí tak budou muset státy stihnout v kratším čase. „Ekonomicky to může znamenat, že cena emisních povolenek po spuštění systému poroste rychleji, než by tomu bylo při dřívějším startu. Trh totiž bude muset dohnat ztracený rok intenzivnějším tempem dekarbonizace, což se negativně promítne do cen energií i paliv,“ vysvětlil. Obdobně vnímá unijní rozhodnutí i hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda. „Odložení povolenek o rok znamená, že budou muset být ještě dražší,“ uvedl. Důvodem je kratší čas na splnění klimatických cílů EU pro rok 2050, které zůstaly beze změn. „Navrch si Brusel na summitu vše pojistil návrhem zahájení prodeje emisních povolenek pro domácnosti již v polovině roku 2026, tedy o půl roku dříve než se dosud plánovalo,“ uvedl. Podle něj tím Evropská komise docílí toho, že se celý systém rozjede, ještě než lidé pocítí první efekty zdražení. „Toto předsunutí zahájení aukčního prodeje povolenek také umožní „uplatit“ veřejnost členských zemí distribucí raných výnosů z povolenek,“ komentoval dále. Pokles cen povolenek s termínem vypořádání v roce 2027 na lipské energetické burze z 90 eur na 56 eur hodnotí jako dočasný. „Brusel totiž na summitu učinil lišácké kroky, které tuzemští politici zatím, zdá se, neprohlédli, tím méně nepoučená veřejnost. Češi si tak v jeho důsledku nakonec celkově ještě připlatí,“ dodal. Kovanda také upozornil na propočty ekonomů rakouské centrální banky. Podle nich musí emisní povolenky v Unii v nadcházejících letech výrazně zdražit, pokud mají zajistit dané cíle. Cena povolenky se tak v zemích eurozóny vyšplhá na 668 eur za kus.

str. 6

Loupež v Louvru otřásla světem umění

Některé krádeže uměleckých děl se staly legendami, jiné zůstávají záhadou. A mnohé inspirovaly i filmové tvůrce. Do historie se zřejmě svým rozsahem, provedením a hodnotou odcizených předmětů zapíše i loupež drahocenných šperků z pařížského muzea Louvre v druhé polovině letošního října.

V neděli 19. října 2025 krátce před půl desátou dopoledne, tedy půl hodiny po otevření galerie, přijeli na dvou skútrech čtyři lidé ve výstražných vestách na nábřeží Françoise Mitterranda na jižní straně muzea. Za nimi dorazilo nákladní auto s plošinou. Pomocí teleskopického ramene s plošinou se dostali až na balkon galerie Apollona v prvním patře a dva z nich, s maskami na tvářích, vnikli dovnitř skrz okno. Uvnitř podle BBC pohrozili neozbrojeným strážcům, kteří z místa utekli, a potom rozřezali sklo dvou vitrín s klenoty. Loupež trvala méně než osm minut, z toho čtyři minuty strávili zloději přímo v muzeu, a odehrála se během běžné otevírací doby. Někteří Francouzi přirovnávají tuto kulturní ztrátu k požáru katedrály Notre-Dame v roce 2019. Odcizeno bylo totiž osm historických šperků ze sbírky Napoleona III. a císařovny Eugénie, včetně náhrdelníku, brože a diadému. Podle serveru France24 odnesli zloději 8 708 diamantů, 34 safírů, 38 smaragdů a 212 perel. Celková hodnota se odhaduje na více než 100 milionů eur (přes 2,4 miliardy Kč). Francouzská policie už zadržela několik osob, které se měly na loupeži podílet. Kriminalisté nepochybují, že šperky byly ukradeny na zakázku. V jejich navrácení nedoufají: zloději je totiž už zřejmě rozebrali, drahé kameny rozřezali a pak je jednotlivě prodali. „Šperky jsou velmi dobře prodejné, neboť jejich diamanty nejsou příliš velké a známé a navíc je lze snadno přebrousit,“ vysvětlil v televizi RTL historik Vincent Meylan. Louvre, jedno z nejznámějších muzeí na světě, je opakovaně terčem loupeží a krádeží. Zřejmě nejznámějším případem byla v roce 1911 krádež portrétu Mony Lisy, který se podařilo nalézt po dvou letech. Naposledy v Louvru někdo odcizil exponát v roce 1998, tehdy šlo o obraz malíře Camilla Corota z 19. století, který stále nebyl nalezen, napsala agentura AFP.

str. 32

Jsem mrňavá, ale nedám se!

Simona Kofroňová (40) je Pražačka, která se narodila se vzácným genetickým onemocněním známým jako Robertsův syndrom. Tato porucha ovlivňuje fyzický vývoj. Simona je proto velmi malého vzrůstu, jen do výše pasu běžného člověka. I přes řadu dalších zdravotních problémů vede aktivní a soběstačný život plný koníčků. Od roku 2010 navíc díky neziskové organizaci Borůvka Praha, jež pomáhá lidem s tělesným postižením, pracuje jako švadlena a svou energií a odhodláním inspiruje okolí.

Simono, můžete čtenářům sdělit, o jaký handicap se u vás přesně jedná? Postižení mám od narození. Jedná se o Robertsův syndrom, se kterým se nedá bohužel nic dělat. Lékaři si s ním nevědí příliš rady, ale naučila jsem se s tím žít a nikdy jsem necítila, že bych byla se sebou nespokojená. Ale aby toho nebylo málo, mám dále vrozenou srdeční vadu. Ta je dědičná. A ještě jsem neskončila – mám sníženou činnost levé ledviny a také operovaný rozštěp patra. Nemůžu mít děti, i když se mezi nimi často pohybuji.

Odkud pocházíte? Jsem z Prahy.

Kam jste jako malá chodila do školy? Do konce čtvrté třídy jsem byla žákyní školy v Jedličkově ústavu a ještě tam navštěvovala skautský oddíl. V roce 1999 mě integrovali do klasické základní školy v místě bydliště.

To musela být pořádná změna… To ano. První rok se mi to příliš nelíbilo, setkala jsem se tam se šikanou.

Zrovna jsem na to myslel, děti dovedou být kruté. Pak jsme ale v šesté třídě dostali skvělou třídní učitelku, jež se šikanou vůči mně zatočila. Zároveň jsem se tím naučila nenechat se sebou orat, nebát se lidí a nenechat si nic líbit.

A jak jste jim dala najevo, že překročili určité hranice a že si s vámi zahrávat rozhodně nebudou? Jak? Když jsem byla hodně naštvaná, švihla jsem je do holeně svou berlí.

str. 42