Nové vydání časopisu Instinkt č. 6/2026: Nejnovější rozhovory, příběhy a témata čekají na vás

Štěpán Kozub: „Když jdu pracovně ‚přes závit‘, tělo mi to vždycky vrátí.“

Každý herec se snaží uspět a být známým. Vám se to podařilo relativně brzo. Byl jste zaskočený, co může popularita přinést? Přišly okamžiky, kdy jste si přál vrátit to zpátky a být téměř anonymní?

Když děláte hereckou práci, potřebujete diváka, bez něj to nedává smysl. To je stejné v divadle i ve filmu. Myslím, že každý herec si přeje, aby jeho práce byla vidět a slyšet a aby rezonovala. Když se to začne dít v tak brzkém věku jako mně, nikdo vás nepřipraví na to, co všechno to s sebou nese. Když pak vyjdete do ulic a lidi si vás s něčím ztotožňují, tak trvá, než si na to zvyknete. Mně trvalo, než jsem přijal, že je to součást mého života. Je strašně důležité uvědomit si, že to není dočasná situace, ale že jakmile si lidi váš obličej někam zařadí, tak se s tím setkáváte denně. A s tou pravidelností a kontinuitou jsem se v začátcích těžko popasovával. Jsem z principu trochu víc introvert, i když to možná tak nepůsobí.

Šílence hrajete skvěle, líp než Jack Nicholson…

To moc děkuji. Jsem introvertnější duše, takže je to pro mě někdy dost složité. Ale nechci, aby to vyznívalo, že si stěžuji, prostě to holt k mojí profesi patří a já to beru, tak jak to je.

V roce 2023 jste oznámil, že ze zdravotních důvodů omezujete práci. Přemýšlel jste o tom, zda jste si neukousnul příliš velký koláč a tělo začalo stávkovat a vysílat varovné signály?

Ano, to je pravda. Mám zvláštní sklony k sebedestrukci, v hodně věcech jsem maximalista. Moje zdraví je obecně složité a s dechem bojuji odmala. Nepomáhá tomu, když člověk hodně pracuje a málo spí a mě to chytlo tak moc, že jsem dostal silný plicní záchvat a musel jsem na tři týdny přerušit práci. Ale už v tom zase jedu.

Měl jste strach, že umřete?

Ano, měl. Musím přiznat, že když pro mě domů přijela sanitka, pan doktor, který mě pak z toho dostal, mi pak řekl, že to bylo za pět minut dvanáct. A že je dobře, že jsme ho volali. Měl jsem náběh na infarkt.

Petr Kouba: „Překvapuje mě, že si mě fanoušci pamatují.“

Ve Spartě získal čtyři mistrovské tituly a ze Španělska, kde působil v týmu Deportivo de La Coruňa, přidal další. V roce 1993 se stal fotbalistou roku. Byl brankářskou jedničkou české fotbalové reprezentace na EURU v roce 1996 ve Velké Británii.

Aktivní sportovní kariéru ukončil v roce 2005 a stal se trenérem brankářů. Tuto funkci zastává ve FAČR několik let. Stál u výběrů různých kategorií, byl v realizačním týmu ČR hráčů do 21 let na ME 2015 v České republice. U tohoto týmu působil i v předchozích cyklech.

Patřil jste mezi výrazné brankáře své generace. Který moment vaší kariéry se vám vybaví jako první, když se řekne vrchol?

Samozřejmě mistrovství Evropy 1996 v Anglii, protože když sportovec reprezentuje svoji zemi a získá medaili na vrcholném šampionátu, je ta nejvyšší meta, jaké sportovec může dosáhnout. I když jsme skončili druzí, tak určitě tuto událost musím vyzdvihnout.

Brankář je specifická role – velká zodpovědnost, minimum chyb. Jak jste pracoval s tlakem v těch nejdůležitějších zápasech?

Nejlepší je si ten tlak vůbec nepřipouštět. Jít na hřiště s čistou hlavou. Ne vždy se to daří, ale často tomu pomůžou okolnosti, jako třeba plné tribuny, kdy člověk už nemyslí na to, co by se mohlo stát. Nejhorší u gólmana je, když se snaží, aby neudělal chybu. S tím se do branky nedá jít. Určité mechanismy jsem se v průběhu času naučil. Jakmile jsem překročil postranní čáru, v podstatě všechno jsem hodil za hlavu. Mysl opravdu takto funguje, umí „přecvaknout“ a dostat se do toho, co se teď zrovna děje na hřišti, a reagovat na to.

Fotbal se od vašich časů hodně změnil, zejména v roli brankáře. Co vás na dnešních gólmanech nejvíce překvapuje?

Vzhledem k tomu, že jsem trenér brankářů, snažím se, aby moje svěřence ani mě nic nepřekvapilo. Některé způsoby, platné v naší době, jsou platné i dnes a budou i nadále. Chycení míče a další mechaniky. A někdy není na škodu vycházet ze zkušeností předchozích generací. Snažíme se své poznatky a zkušenosti předávat dál. Je to takový mix. Chceme se přizpůsobit současnému trendu a zároveň mladším pomoci zkušenostmi, které jsme nabyli za svého působení.

Jak se vám líbí vývoj Sparty v posledních letech?

Asi bych to rozdělil. Myslím si, že Sparta jako klub ohromně roste a patří k velmi kvalitním evropským klubům. Je stabilní, kvalitní, na každý zápas je vyprodáno, na což jsme nebyli zvyklí, a hráli jsme na špici nebo získali titul. Takže z tohoto pohledu si myslím, že Sparta se výrazně rozšířila a zmodernizovala. Sportovní výkony jsou rozkolísané, bohužel. Doufám, že celý sportovní úsek, hráči, trenéři, brzy najdou stabilitu, aby ta kontinuita byla zachována i co se týče sportovního pole.

Jak sepsat platnou závěť?

Závěť je právním instrumentem, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje (jedné či více osobám) podíl na pozůstalosti. Pořízení závěti má řadu pravidel, která je třeba znát a dodržet k tomu, aby byla závěť platná a měla po smrti zůstavitele kýžené účinky.

JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D., zakladatel advokátní kanceláře Matzner &Vítek a odborný asistent na právnické fakultě, nám popsal, jak pořídit platnou závěť, která bude v souladu s pravidly a požadavky zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „Občanský zákoník“).

Pořizovací způsobilost

Základem pro pořízení platné závěti je existence tzv. pořizovací způsobilosti – neboli schopnosti zůstavitele pořídit o pozůstalosti závěť. Pořizovací způsobilost má zásadně osoba, která je svéprávná. Osoba nesvéprávná není způsobilá pořídit platnou závěť – s několika zákonnými výjimkami. Například osoba, která dovršila patnáct let věku a dosud nenabyla plné svéprávnosti, může bez souhlasu svého zákonného zástupce pořídit platnou závěť ve formě notářského zápisu. Stejně tak i osoba, která byla ve svéprávnosti omezena (např. soudním rozhodnutím), může v rámci tohoto omezení pořídit závěť rovněž jen formou notářského zápisu.  

Pokud někdo byl ve svéprávnosti omezen z důvodu závislosti na požívání alkoholu, psychotropních látek nebo na „hráčské vášni“, může v rozsahu takového omezení pořídit závěť nanejvýš o polovině pozůstalosti. Zbývající část pozůstalosti pak připadne zákonným dědicům. Nicméně pokud se osoba, která byla ve svéprávnosti omezena a ztratila tím pořizovací způsobilost, uzdravila do té míry, že je schopna projevit svou vlastní vůli, může v takovém případě platně pořídit závěť v jakékoli formě.