Nové vydání magazínu INTERVIEW č. 7/2025: Sto stran rozhovorů pro lidi, kteří nezapomněli číst

V posledních letech vás vídáme v divadle, televizi i na koncertních pódiích. Kdybyste měla sama sebe představit těm, kdo vás neznají – jak byste popsala, co všechno vlastně děláte?

Jsem holka, která si už jako malá zamilovala zpěv, tanec a herectví. Hltala jsem filmy, milovala návštěvy divadel a koncertů. Tehdy jsem ani netušila, že tohle všechno se dá zahrnout do jednoho balíčku s nápisem muzikál a že hvězdy pomohou, aby se to jednou stalo mým povoláním.

Co vás k herectví přivedlo? Byla to přirozená cesta, nebo šlo jeden konkrétní moment, kdy jste si řekla „tohle je ono“?

Závodně jsem tancovala, chodila do sboru, hrála na klavír a hodně sportovala, takže aniž bych tušila, měla jsem pro divadlo perfektní průpravu. V jednu chvíli jsem si opravdu zmíněné „tohle je ono“ řekla – když se mi dostaly do rukou obálky s adresami konzervatoří a já se vydala na cestu za dobrodružstvím mimo rodné město, daleko od rodiny a s chutí začít si plnit sny. A také jsem měla obrovské štěstí na herecké profesory. Díky Janě Preissové a Jaroslavu Satoranskému se povedlo, že jsem tomu oboru úplně propadla.

Která z vašich rolí pro vás byla zatím největší hozenou rukavicí a proč? 

Krásnou příležitostí po všech stránkách byla Lízu Doolittlová z My Fair Lady. Herecky mi padla jako ulitá a pěvecky to byla skutečně výzva. Každá moje role mě pokaždé posunula o kus dál a Líze jsem vděčná opravdu za mnoho. A když si to tak dnes rekapituluji, vlastně byla i skvělou přípravou pro to, být či stát se součástí týmu Vojty Dyka ve světově proslulé Bernsteinově Mši. To byla a je obrovská čest. Příležitost, která přichází jednou za život. 

Máte nějaký typ rolí nebo žánr, ke kterému se vracíte nejraději? A naopak je něco, do čeho byste se zatím neodvážila, ale lákalo by vás to zkusit?

Nejkomfortněji se cítím v komických rolích. Miluji bavit publikum. Možná právě proto tolik zbožňuji roli Liny Lamontové v muzikálu Zpívání v dešti. Lina je miláček publika a přiznám se, že i můj. Tahle role mi vážně spadla z nebe. Zatím jsem si nevyzkoušela žádnou filmovou „dobovku“, to by mohl být hezký sen do budoucna, napadá mě. Také by bylo fajn zahrát si nějakou historickou postavu nebo psychologické drama. Ale přiznejme si, že dnes je doba nakloněna spíše tomu, aby si divák v divadle odpočinul a zasmál se, a v tom jsem jako ryba ve vodě. Takže možná: herče, drž se svého kopyta (smích).

Nedávno jste se objevila v seriálu Parťák na baterky. Můžete nám přiblížit svou postavu?

Vyniká v tom, jak je protivná. Ztělesňuji asistentku policejního ředitele, kterého hraje Mirek Táborský. Vytváříme spolu poměrně vtipnou dvojici, jelikož on jako šéf nerad přílišnou zodpovědnost a hlavně konflikty, zatímco moje role si v tom přímo libuje. Ona nikdy nepromešká příležitost být jakkoli uštěpačná a škodolibá. Ale jelikož já i režisér Karel Janák milujeme legraci, vše je samozřejmě laděno do příjemného vtipu a nadsázky.