Nové vydání magazínu INTERVIEW č. 9/2025: Sto stran rozhovorů pro lidi, kteří nezapomněli číst

V seriálu Studna ztělesnil mladého Brůnu, jediného přeživšího rodinné tragédie proslulé z 30 případů majora Zemana. Hrál také jednu z hlavních rolí v sérii MOST!. Jak se dívá na herecké živobytí? „Role v nekonečných seriálech absolutně nehaním, ať si každý dělá, co chce a co ho dělá šťastným. Já ale spíše hledám zdravou kombinaci, aby v mé práci nebylo komerčních věcí až příliš. V tom případě si dám klidně měsíc pauzu a počkám na něco hezčího,“ říká mladý herec.

Máte dvě jména. Jak jste k nim přišel?

Podle verze, kterou jsem slyšel, chtěl tatínek mít doma Františka. No jo, ale maminka toužila po Filipovi. V obchodě se seznámila s maminkou mého nejlepšího kamaráda a zjistila o něm, že má dvě jména. Naši se tedy rozhodli, že nebudou bojovat a dají mi obě.

Máte pět sourozenců, vy jste nejmladší. Stal jste se jako populární herec hvězdou rodinných setkání a řekli vám třeba rodiče, že jsou na vás pyšní?

Pyšní samozřejmě jsou, to mi říkají pořád a je to hezké, ale hvězdou rodinných setkání nejsem. Rozhodně se totiž nesnažím předvádět. Pokud se někdo sám nezeptá, o své práci před rodinou nebo blízkými nemluvím.

Svou první roli jste dostal jako student konzervatoře v seriálu MOST!. Byl váš filmový otec Martin Hofmann na natáčení tak trochu jako váš skutečný otec – radil vám co a jak? Už si úplně nepamatuju, jestli jsem dostával nějaké rady, ale divil bych se, kdyby ne, protože to byla moje první práce. Na natáčení se o mě staral a byl jakýmsi záchytným bodem. My jsme se pak s Martinem potkávali, nebo ještě potkáváme, v divadle, když se na něj jdu podívat, a poklábosíme.

Jste herec, píšete scénáře, chcete mít produkční společnost, s kamarádem natáčíte filmy, hodláte studovat FAMU, máte kapelu, chodíte boxovat, chcete absolvovat výcvik armádních záloh… To je na pětadvacetiletého člověka pořádný záběr. Nemůže taková činorodost brzdit váš vzestup v herecké kariéře, kterou – na rozdíl od ostatních aktivit – děláte profesionálně? Myslím, že ne, protože většinu svých koníčků dělám v době, kdy práci nemám. Herectví je hodně nárazové – chvilku je práce hodně, chvilku málo –, ale spoustu věcí lze brát jako volnočasovou aktivitu. Jestli to někdy přeroste v něco víc, už je věc druhá, ale pro mě jsou psaní a sporty koníčky v době, kdy nepracuju. Když si to člověk umí zorganizovat, čas se vždy najde.

Jste stále známější a populárnější. Projevuje se to na množství pracovních nabídek, nebo musíte třeba měsíc čekat na telefon, než se někdo ozve? Jak kdy. Minulý rok jsem měl práci od začátku až do konce, bylo toho hrozně moc. Letos mám mnohem více volna, takže se můžu soustředit na výše zmíněné věci. Je to fakt rok od roku jiné. Někdy je práce tolik, že se ani nezastavím a nemám ani čas vidět rodinu. Naopak jindy nastane období, kdy je volna spousta a můžu se vidět s kamarády a rodinou každý týden.