Ochránci přírody potvrdili výskyt šakalů v národním parku Podyjí. Přítomnost šelem zachytila fotopast na nové pastvině exmoorských koní u Havraníků. Šlo o dva jedince, uvedla Správa národního parku. Ochránci přírody nedávno potvrdili výskyt šakala i na Pálavě.
Fotopast na pastvině zachytila dva šakaly obecné v polovině srpna, prošli kolem ní. "Pro Podyjí je to dobrá zpráva. Šakal je novým přírůstkem do naší fauny savců a poprvé máme jasný důkaz jeho přítomnosti v podobě videa," uvedl zoolog správy Zdeněk Mačát. Dosud byly k dispozici jen nepřímé indicie – stopy ve sněhu nebo hlášení místních myslivců.
Šakal se šíří přirozeně z Balkánu. Do Česka doputoval přes Maďarsko, kde už jde o poměrně běžný druh, a Slovensko. Udává se, že jednou z možných příčin současné expanze šakala do nových teritorií je změna klimatu a zkrácení doby s trvalou sněhovou pokrývkou v oblastech, které obsazuje. Roli hraje ale i proměna krajiny a její migrační prostupnost či absence konkurenčních druhů v lokalitě, například vlků.
Šakal není lidem nebezpečný
Šakal je potravní oportunista, v potravě má zastoupenou rostlinnou i živočišnou složku, živí se i mršinami. Z živočichů loví především ty drobné, kdy více než polovinu potravy tvoří hlodavci. Z rostlinné potravy převažují zralé plody. Potrava je podobná jako u lišek, jen hlodavců je v ní ve srovnání s liškou zřejmě více, šakal je mnohem více vázán na zemědělskou krajinu.
V Česku jde stále ještě o nový druh. Například letos v létě ochránci přírody potvrdili výskyt šakalů na Pálavě. Přítomnost šelem tam také zachytila fotopast, a to v národní přírodní rezervaci Tabulová. Na rozdíl třeba od norka amerického, mývala severního nebo psíka mývalovitého se šakal dostal na české území bez přímého přičinění člověka. Jde o menší šelmu než vlk, velikostí je blíže lišce. Na člověka nemá důvod útočit, a lidem se, stejně jako liška, vyhýbá.
Národní park Podyjí, jenž spolu s Lednicko-valtickým areálem patří k nejnavštěvovanějším místům Jihomoravského kraje, je oblíbený pro možnosti pěší a cyklistické turistiky. V roce 2000 ho ocenila Rada Evropy Evropským diplomem za příkladnou péči o přírodní dědictví.
