Měla to být běžná investice do energetiky, místo toho přišel nález, který přepsal plány na celý život. Investor Marek Noga narazil na staveništi na zapáchající kmeny, jež se nedaly ani spálit. Dnes má tisíc kubíků pravěkého dřeva z povodí Olše hodnotu přes miliardu korun a slouží jako fascinující přírodní archiv i globální umělecké dílo.
Komplikace na staveništi, která změnila život
Když při stavbě bioplynové stanice v povodí Olše v roce 2016 narazili investoři na první podivný kmen, považovali ho především za komplikaci, které se bude potřeba rychle zbavit. Černé dřevo zapáchalo, bylo nasáklé vodou, na vzduchu se rozpadalo a nedalo se ani spálit. U prvního kmene ještě mávli rukou, u pátého už začali být nervózní. Obávali se komplikací. Netušili, že pod povrchem leží pozůstatky dávného lesa, který čekal na své objevení přibližně 6500 let. "Ptal jsem se: Proč zrovna já?" vzpomíná Marek Noga, investor, kterému nález zcela změnil život. Původní projekt už nikdy nedokončil.
Dnes se na stejný materiál dívá úplně jinak. Z lokality se podařilo vytěžit více než 1000 metrů krychlových subfosilního dřeva, tedy množství odpovídající zhruba 70 až 80 kamionům, které běžně odvážejí kulatinu z lesa. Část nálezu se proměnila v projekt Les civilizací, který se představil na světové výstavě Expo 2025 v japonské Ósace. S postupem času se přitom mění i otázka, která kolem dávných dubů stojí v centru pozornosti. "Už nejde jen o to, co z nich vyrobit. Stále důležitější pro nás je, co z nich uchovat pro další generace," uvedl.
Nenápadný pozemek oklamal i geology
Na povrchu před lety nebylo nic, co by člověka upozornilo na mimořádný nález. Pozemek byl rovný a vypadal úplně normálně. Dokonce ani předchozí geologický průzkum netrefil jediný z ukrytých kmenů.
"Před 6500 lety vypadala zdejší krajina jinak. Podle současné teorie tehdy Olše tekla přibližně tři kilometry od dnešního toku. Proti proudu se mohl rozkládat rozsáhlý, převážně dubový les," uvedl Noga. Stromy postupně padaly do řeky, například v důsledku eroze břehů a přirozených vývratů. Proud je mohl po desetiletí posouvat korytem, dokud je nezastavila přírodní bariéra. Při dalších povodních pak kmeny překrývaly vrstvy sedimentů. Bez přístupu vzduchu a za specifických podmínek se část dřeva zachovala až do současnosti.
Přírodní archiv ukrytý v kmenech
V době, kdy duby rostly, svět vypadal úplně jinak než dnes. Neexistovaly současné státy ani jejich hranice. "Každý takový kmen si představuji jako přírodní archiv své doby," řekl Noga. Pocházejí z časů, u nichž neexistují přímé záznamy o počasí ani o průtoku řek. Izotopy uhlíku a kyslíku mohou přinést informace o vodním režimu a podmínkách růstu, chemické a anatomické analýzy zase o změnách prostředí.
Nález je podle Nogy výjimečný také množstvím materiálu. Nejde o jediný izolovaný kmen, ale o rozsáhlý soubor dubů z jedné lokality. Vědci tak mohou porovnávat jednotlivé stromy a hledat v nich společný příběh krajiny. Některé kapitoly přitom stále zůstávají nejasné. V jednom z kmenů například našli žaludy, v okolí se objevily také kusy jantaru a odborníci zkoumají například vliv okolních minerálů na jednotlivé části dřeva.
Od podezření z podvodu do světových muzeí
"Pro mnoho lidí to bylo prostě černé, shnilé dřevo," vzpomíná Noga. Setkával se dokonce s otázkami, čím je materiál obarvený, a někteří lidé ho považovali za podvodníka. Postupně se ale dřevo dostalo k významným muzeím, umělcům a architektům. Noga s ním navštívil desítky zemí a dostal se i do neveřejných sbírek a depozitářů světových institucí. V Londýně držel v rukou část dveří vyrobených ze stromu, který už více než tisíc let neroste.
Jedním z rozhodujících momentů byl projekt Les civilizací a jeho cesta na Expo 2025. Do Ósaky se dostalo 133 kmenů, které symbolicky zastupovaly jednotlivé země a organizace. Architekt Sou Fudžimoto a umělci jako Tony Cragg, Lorenzo Quinn, Vlastimil Beránek nebo Jaroslav Prošek pomohli dávnému dřevu překročit hranici mezi vědeckým nálezem a současným uměním. "Je to jeden les, jeden společný kořenový systém a symbol propojení civilizací," míní Noga. Šest a půl tisíce let staré duby tak podle něj dostaly paradoxní úkol - připomínat dnešním státům, že jejich hranice jsou ve srovnání s přírodou překvapivě mladé a pomíjivé. Civilizace vznikají a zanikají, hranice se mění, ale příroda naši historii přesahuje.
Ocenění na 45 milionů eur
Před výstavou Expo bylo nutné hodnotu projektu transparentně stanovit pro daňové, celní a pojistné účely. Podle Nogy byla na základě srovnávací metody akceptované příslušnými orgány v Japonsku stanovena minimální hodnota projektu přibližně na 45 milionů eur. Nešlo přitom o běžnou tržní cenu samotného dřeva, ale o hodnotu stanovenou pro účely projektu. Jako srovnávací materiál bylo použito kvalitní ebenové dřevo.
Právě otázka hodnoty přinesla další změnu pohledu na samotný materiál. Zatímco dříve se hledalo především jeho využití, dnes Noga stále více mluví o tom, co by mělo zůstat zachováno. "Subfosilní dub totiž nelze jednoduše nahradit. Nový strom může vyrůst, ale nový šest a půl tisíce let starý subfosilní materiál už nikdo nevytvoří. Neumíme zopakovat tisíciletý proces. Je to zlato pro naše děti. Diamanty pro naše vnoučata," tvrdí Noga.
Informace, na které se neumíme zeptat
Každá další generace vědců podle něj může mít k dispozici lepší technologie než ta předchozí. A právě proto může být nejcennější částí nálezu ta, kterou dnes nikdo neopracuje. Ta, která zůstane. "Možná v něm existují informace, na které dnes ještě ani neumíme položit správnou otázku," říká Noga.
A kdyby se Noga mohl jednoho z těchto 6500 let starých dubů zeptat, co všechno za svou existenci zažil? "Zeptal bych se ho, proč se rozhodl změnit právě moje životní plány."
