Sportovní kabriolet, to nemusí být jen nabubřelý vůz, sloužící coby indikátor společenského statutu. Mazda již od roku 1989 předvádí, že bodovat lze i s veselým a rozverným autem pro dva a úspěšnost jejího přístupu potvrzují neoblomná čísla. Mazda MX-5 je totiž dlouhodobě nejprodávanějším roadsterem světa.
A tak se stalo, že Mazda MX-5 (nebo chcete-li Miata) dokráčela za dlouhá desetiletí až do svojí čtvrté generace, označované jako ND. Do testu jsem si dnes již legendární japonský roadster zapůjčil od společnosti Car Star Praha a to rovnou ve výkonnější, dvoulitrové specifikaci.
První shledání s malou otevřenou Mazdou může být pro někoho možná až lehce šokující. To auto je snad ještě menší, než jste si mysleli. Jenže každý milimetr využili japonští inženýři naprosto naplno a nejlépe je jejich snaha vidět v kabině. Při svých 184 centimetrech zde nemám místa nazbyt, ale zároveň tu mám tolik prostoru, kolik bych jen mohl potřebovat. Nízký posed na tuhé sportovní sedačce je u japonských sporťáků již tradice, ale moji pozornost upoutala střecha. Synchronizované bzučení skládající střechu tam a zase zpátky zde nečekejte. Vše probíhá pěkně postaru, tedy ručně, a u roadsteru této velikosti se jedná o ideální způsob ovládání. Vzhledem k rozměrům auta mám střechu hned za sebou a její nasazení nebo sundání zabere po chvíli cviku jen pár sekund. Co víc si přát?
Zarytí fanoušci sportovních aut jásají, protože pohonné ústrojí Miaty zůstává věrné klasice, a to ve všech ohledech. Vpředu umístěný čtyřválcový dvoulitr je plněn atmosféricky a maximum svého točivého momentu - tedy rovných 200 Nm - předvede v takřka skandálních 4 600 otáčkách. Výkon 160 koní se sice nemusí zdát nijak významný, jenže mějme na paměti, že hýbe s malým roadsterem, jehož provozní hmotnost se zastavila na hodnotě 1 137 kilogramů.
Přidejme si do této rovnice ještě šestistupňovou manuální převodovku s krátce poskládanými rychlostmi a pohon zadních kol s mechanickým samosvorným diferenciálem a je jasno. Tohle auto je přesně takové, jaké ho nadšenci žádají.
Stačí i relativně málo otáček, aby japonský sporťák důstojně zrychloval. Střední spektrum je ovšem teprve začátek, protože to nejlepší ze sebe motor vydá s dosažením 4 500 otáček za minutu. S každou další stovkou otáček nabírá motor na síle i na chuti a já na patřičně velkém otáčkoměru sleduji nadšeně jeho postup. Ještě za hranicí šesti tisíc za minutu nejeví agregát známky vadnutí a utnutí plynu na hranici červeného pole přijde rázně a nečekaně, jako by motor neměl dost.
V téhle mechanické symfonii hraje svůj part i převodovka. Malá kulatá hlavice skáče mezi jednotlivými rychlostmi s dokonalou přesností, po krátkých drahách, přesto však s neobtěžujícím, jemným odporem. Z každého přeřazení se stává radost, a ještě větší rajc vyvolá každé podřazení. Citlivého plynu se stačí pouze dotknout, abych již po několika málo společných kilometrech vykouzlil dokonale přesný meziplyn.
A samozřejmě nikde nezní meziplyny lépe než v zakroucených okreskách, kde se Miata cítí jako ryba ve vodě. Posledním dílem oné mechanické symfonie je totiž podvozek. Tuhá karoserie a nízké těžiště spolupracují s tak akorát tuhým zavěšením, díky kterému se z Mazdy stává obdivuhodně obratný vůz. Strmému řízení stačí i minimální impulz, aby MX-5 hbitě měnila směry a nedávala přitom najevo ani trochu nervozity
Zkrátka esence okreskového ježdění. Mazda není nijak zastrašující, není přehnaně rychlá a není dokonce ani nepohodlná. Je zkrátka tím ideálním autem, které vytáhnete v neděli na klikatící se silnici a je jen na vás, zda využijete její potenciál ke svižnému svezení, či zda se necháte ukolébat otevřeným nebem nad hlavou a budete se kochat jako doktor Skružný. Tak či tak nám Mazda MX-5 připomene, co je tak návykového na řízení sporťáků. Není to rychlost a není to strach v každé zatáčce. Je to radost, kterou Miata rozdává na všechny strany plnými hrstmi. A jestli vám slova nestačí, mrkněte na video elegantního driftu a pochopíte.
Za zapůjčení vozu bych rád poděkoval společnosti Car Star Praha v Dolních Počernicích. Právě u nich si můžete Miatu vyzkoušet a třeba se zamilujete. Jako já.
Autor: Dominik Valášek
