Ať se podíváme na špičky v jakémkoliv sportu, vždy se nám vybaví legrační nebo zvláštní zvyky, oblečení, gesta nebo talismany hráčů. I ve hře šipky, která se stala světově uznávaným sportem, jsou takové "úchylky" dobře známé…
Ve všech sportech na vrcholové úrovni se vyskytují hráči, které obdivuje a sleduje celý svět. Když zůstaneme v Čechách, tak asi nikomu neunikl krásný úsměv snowboardistky Evy Samkové, která má nad rty při všech závodech namalovaný knírek… Takzvaný předzápasový nebo předzávodový rituál má každý sportovec. Na někom je vidět na první pohled, někdo se s ním přímo chlubí, někdo jen decentně zašeptá svou motlitbu. A při závodech vidíme styl běhu, hry, hodu nebo třeba střelby - zkrátka pohybu, který může sportovec vykonávat jako podle učebnice nebo naopak má SVŮJ specifický styl. Dnes se zaměříme na sportovce, kteří jsou svými postavami, tetováním a účesy často hodně mimo střed a to na sport, v němž hrají hlavní roli šipky a terče.
Tento sport, který vznikl na britských ostrovech, vychoval za dobu své existence mnoho elitních hráčů, mezi nimi i Petera Wrighta. Mistrem světa v šipkách se tento Skot stal loni, když porazil světovou jedničku Michaela van Gerwena. A právě Peter Wright patří mezi nejextravagantnější hráče šipek. Na jedné straně hlavy má vytetovaného hada, není divu, že jeho přezdívka zní "Snakebite", což znamená uštknutí hadem. Nahoře na hlavě má natupírované vlasy jako nosívali pankáči a barvu vlasů má přizpůsobenou barvě kalhot, ve kterých závodí. Čemu bychom se divili, vždyť jeho manželka je kadeřnice…
Michael van Gerwen oproti těmto bizardním účesům Petera Wrighta zůstává lehce pozadu. Lépe řečeno, na hlavně nemá žádný účes, je totiž holohlavý. Od roku 2014 do mistrovství světa 2021 byl nepřetržitě šipkařskou světovou jedničkou. Zajímavý zvyk ale má - hází šipky s otevřenou pusou. Hráčů, kteří při hodu šipky otevírají pusu, je ale více. Souvisí to s vysokou soustředěností, která je při hodu šipky nevyhnutelná.
Styl hodu šipkou je věc druhá a neméně zajímavá. Podívejme se do historie šipek. V osmdesátých letech byl na vrcholu šipkař Ceri Morgan a nejenže zjevem byl "jiný" než ostatní, i jeho hod zaujal každého. Šipku držel prazvláštním způsobem a ruka se mu téměř třásla a současně se pohybovala. Styl házení třeba Richieho Burnetta je také ukázkovým příkladem, že mistrem se může stát i ten, kdo hází šipky nezvykle. Při pohybu rukou se šipkou, vykopne zadní nohu, což je zvláštní, jakoby v tomto pohybu chytal balanc. Další ukázkou mistrovství, při kterém s údivem otevíráte pusu, byl styl hodu Nigela Heydona. Tento hráč při soustředění se na terč a těsně před momentem odhodu šipky na terč, mířil šipkou ne na terč, ale do země…
Ale proč se divit barvitým a rozmanitým stylům, které mají šipkařské hvězdy? Atmosféra na mezinárodních turnajích je jiná než třeba na tenise. Spíš se dá přirovnat k boxu. Atmosféra je tam blíže náladě na rockovém koncertě. Každý hráč má připravenou svou hudbu, na kterou nastupuje k závodu a doprovází ho vysoustružené dívky, oblečené jako za letního dne na pláži. Každý hráč světového měřítka má i svou přezdívku. Zkrátka, tento sport je jiný než atletika nebo již zmiňovaný tenis.
