Pražské planetárium, které se otevře návštěvníkům po dvouleté rekonstrukci ve výrazně modernizované podobě, patří k největším v Evropě. A má velmi zajímavou historii. Sídlí v budově, která vyrostla mezi lety 1958 a 1960 na okraji Stromovky podle návrhu uznávaného architekta Jaroslava Fragnera.
Představení nové digitální kopule, která je podle informací planetária největší na světě, si nenechalo ujít několik tisíc lidí. Ředitel planetária Jakub Rozehnal řekl, že kapacita sálu je 5000 návštěvníků za den. Vstupenky se prodávají přímo na místě, Rozehnal očekává, že kolem 14:00 budou vyprodané na zbytek dne. Návštěvníci první projekce, která začínala v 11:00, stáli ve frontě už od časného rána. V době otevření planetária, tedy v 10:30, fronta dosahovala téměř až k tramvajové zastávce Výstaviště.
Planetárium tento víkend pořádá speciální projekce za snížené vstupné 100 korun za osobu. Připravilo dvacetiminutový zážitkový blok, během něhož návštěvníci uvidí simulaci noční oblohy i další možnosti nové technologie. "Počítali jsme s tím, že příležitosti vidět planetárium jako první bude chtít využít hodně lidí. Vypadá to, že naplníme maximální kapacitu a omlouváme se všem, na které se dnes nedostane. Vstupenky se prodávají vždy na určitý časový blok, a když se doprodá jeden, začínáme prodávat další. Prodává se na všechna představení včetně těch v rámci muzejní noci," řekl Rozehnal.
Pozoruhodná je už stavba planetária
Stavba s velkou zelenou kopulí o průměru 23,5 metru, jejíž vrchol zdobí zlatý glóbus plnící i roli bleskosvodu, na první pohled evokuje spřízněnost s hvězdárnou. Její kopule se však neotevírá, je betonová a slouží zevnitř jako promítací plocha, která napodobuje nebeskou klenbu.
O vybudování planetária, které by veřejnosti umožnilo proniknout do tajů vesmíru, se v Praze uvažovalo už v meziválečném období, plány ale začaly získávat konkrétní obrysy teprve za začátku 50. let minulého století. Jedním z impulsů se stalo představení projekčního přístroje tehdy už východoněmecké firmy Carl Zeiss na veletrhu v Lipsku v roce 1954. Praha - a také Bratislava - si projektor za 4,5 milionu korun (což odpovídalo ceně 160 tehdy nových vozů Škoda Spartak, průměrný plat tehdy činil 1200 korun) objednaly, přestože pro něj neměly vhodnou budovu.
Původně mělo být planetárium v centru Prahy
Zatímco v Bratislavě na planetárium marně čekají dodnes, v Praze se v polovině 50. let rozběhlo hledání vhodné lokality. Uvažovalo se o lokalitě kolem Karlova náměstí nebo ulici Na Příkopě, nakonec ale volba padla na parcelu v blízkosti Výstaviště, které od roku 1953 neslo název Park kultury a oddechu Julia Fučíka. Na parcele pár metrů od východního okraje Výstaviště kdysi stála zemědělská usedlost, koncem 19. století přeměněná na restauraci, kterou mezi válkami provozoval Jindřich Vaňha (zakladatel známé rybí restaurace na Václavském náměstí).
Projekt na budovu vytvořil architekt Jaroslav Fragner, jeden k nejvýznamnějších tvůrců českého funkcionalismu. Autor dostavby a rekonstrukce Karolina nebo Betlémské kaple - a také uznávaný pedagog - planetárium navrhl ve stylu moderního klasicismu. "Stylová proměna od projektu k realizaci dokumentuje vývoj někdejší československé architektury a její odklon od socialistického realismu," uvádí katalog Národního památkového ústavu o budově, kterou podle původních plánů měla zdobit i mozaika, nakonec ale její fasáda zůstala čistá.
Projekční plocha je třikrát větší než v IMAXu
Planetárium navenek připomíná kruhový chrám, jeho kopule krytá měděným plechem je sestavena z 216 prefabrikovaných železobetonových dílců. Její nejvyšší bod 15 metrů nad podlahou. Na projekční plochu o rozloze 843 metrů čtverečních (skoro třikrát víc, než má plátno pražského 3D kina IMAX) původně promítal model hvězdné oblohy - hvězdy severní i jižní polokoule, Slunce, Měsíc a planety - otočný projektor ve tvaru činky, skloněný o 23,5 stupně. Tedy stejně jako je skloněná osa vůči rovině dráha Země kolem Slunce.
Praha se červnu 1960 stala teprve 13. evropským městem s vlastním planetáriem. Projekční přístroj zkonstruoval mezi roky 1912 a 1923 v Jeně profesor Walther Bauersfeld, první byl instalován v tomto německém městě a do začátku druhé světové války si postupně vylepšovaný vynález pro promítání hvězdné oblohy pořídili v Berlíně, Düsseldorfu, Římě, Paříži, Chicago, Los Angeles nebo New York. Po druhé světové válce Bauersfeld zůstal ne východním Německu a dál se věnoval vývoji svého projektoru, který nakonec zamířil i do Prahy.
Špičková technologie, první v Evropě
Původní aparatura ze Zeissových závodů sloužila v Praze až do roku 1987, kdy v planetáriu začala velká rekonstrukce, po níž byl v roce 1991 zprovozněn nový model Zeiss Cosmorama. O necelé dvě dekády později začala pražské planetárium používat digitálním systém SkySkan Definiti, který časem získal například větší rozlišení. Během nynější rekonstrukce za 300 milionů korun, která začala v dubnu 2023, se technologie úplně změnily. Nová kopule se nyní sestává z LED diod a nabídne vysoký kontrast a rozlišení obrazu.
"Hlavní rozdíl od klasické planetárnické kopule je, že není bílá a nepromítá se na ni, ale že je černá a sama svítí, což poskytuje obraz, který je ostatními systémy nedosažitelný," vysvětlil nedávno ředitel planetária Jakub Rozehnal.
Kopule je podle informací planetária první svého druhu v Evropě a zároveň největší na světě. Pro otevírací víkend připravilo planetárium dvacetiminutový zážitkový blok, ve kterém návštěvníci uvidí simulaci noční oblohy i demonstraci možností nové technologie. Na podzim se otevřou nové prostory v suterénu, a to obchod s dárkovými předměty a herna, kde budou simulátory různých skutečných i fiktivních vesmírných plavidel.
Nové planetárium opráší starou slávu
Planetárium zpočátku sloužilo zejména pro školáky, kteří se do něj jezdili dívat na obraz noční oblohy v rámci školní docházky. Pod vedením ředitele Antonína Rükla postupně přibyly komponované vzdělávací programy, díky nimž patřilo pražské zařízení v 70. a 80. letech k nejvěhlasnějším na světě.
Po roce 1989 sláva pražského planetária mírně pohasla, před 15 lety už fungovalo jako automatizované kino bez živého průvodce. To se ale podařilo změnit a přístup s živým průvodcem během projekcí zachová planetárium i v nové podobě.
Zatímco Bratislava se planetária nikdy nedočkala a původní dvakrát poničené zařízení nakonec skončilo v Praze jako statický exponát, otevřeli od roku 1960 tato zařízení v dalších českých městech. V uplynulých letech se i tato planetária dočkala modernizace.
Například v roce 2013 se otevřelo v Brně nové hybridní planetárium, později doplněné stereoskopickou, ve stejné době zprovoznili 3D planetárium v plzeňském centru Techmania. V lednu deseti lety se otevřelo moderní digitální planetárium v Hradci Králové. Planetária slouží veřejnosti také Ostravě nebo Českých Budějovicích. Ročně jimi projdou statisíce návštěvníků.
