Ústavní zákon o vytvoření vyšších územních samosprávných celků nabyl účinnosti 1. ledna 2000. ČR tehdy byla rozdělena na 14 krajů (včetně Prahy).
Krajská samospráva pak začala fungovat od 1. ledna 2001 po prvních volbách do krajských zastupitelstev 12. listopadu 2000. V prosinci 2000 zastupitelstva krajů zvolila rady a hejtmany.
Zřízení krajů bylo nejhmatatelnějším výsledkem první fáze reformy veřejné správy, o které se hovořilo již řadu let. Základ pro tento krok vznikl v prosinci 1997, kdy byl schválen ústavní zákon o vzniku vyšších územních samosprávných celků (VÚSC), podle něhož se v lednu 2000 republika rozdělila na 14 VÚSC, respektive 13 nově zřízených krajů (Středočeský, Jihočeský, Plzeňský, Karlovarský, Ústecký, Liberecký, Královéhradecký, Pardubický, Vysočina, Jihomoravský, Zlínský, Olomoucký a Moravskoslezský) a hlavní město Prahu (Praha má zvláštní postavení, například zastupitelstvo je voleno při volbách komunálních).
V roce 2000 byl přijat balík zákonů nezbytných pro reformu veřejné správy a fungování krajských samospráv, například zákony o krajích, o obcích, o volbách do krajských zastupitelstev či o kompetencích a majetku krajů. Kraje krátce po svém vzniku začaly od státu přebírat majetek (školy, nemocnice, zařízení sociální péče, silnice nižších tříd), mnohdy to však provázely značné problémy. Spory vyústily i v několik žalob, které kraje podaly na některá ministerstva kvůli převodu majetku.
Do roku 2000 bylo v českých zemích sedm krajů (Středočeský, Jihočeský, Západočeský, Severočeský, Východočeský, Jihomoravský a Severomoravský) a Praha, která byla územní jednotkou na úrovni kraje.
