Výběr informací o požáru pozemní lanovky v tunelu u rakouského Kaprunu, při kterém 11. listopadu 2000 zahynulo 155 lidí:
Jedna z nejhorších katastrof svého druhu v moderních evropských dějinách se stala v lanovce, kterou se dopravovali lyžaři ke sjezdovkám ležícím výše na svazích hory Kitzsteinhorn. Stejně tomu bylo i ono sobotní listopadové ráno na začátku lyžařské sezóny, kdy do kabiny pro 180 lidí směřující do horského střediska nastoupilo 161 cestujících. Byli mezi nimi Rakušané, Němci, skupinka Japonců a několik lyžařů pocházelo ze Slovinska, Nizozemska, Velké Británie a ČR.
Brzy po výjezdu zaznamenalo několik pasažérů kouř, jenž vycházel ze zadního, v té době prázdného stanoviště řidiče. Mezitím už ale vůz vystoupal po ocelové rampě k ústí tunelu a vjel do nitra hory. Dráždivý dým v lanovce (připomínající tu vedoucí na Petřín) se stával stále nesnesitelnějším, ale cestující neměli k dispozici žádné spojení s řidičem. Po chvíli se lanovka v tunelu nečekaně zastavila, čehož využila malá skupinka pasažérů k útěku skrz rozbitá okna.
Počínající katastrofu v tu dobu zpozoroval také řidič, ale jeho snaha otevřít dveře vozu byla marná. Ovládací systém byl požárem vyřazen z provozu a teprve po chvíli se podařilo východy alespoň nouzově odjistit. Lidé, kteří ještě nepozbyli vědomí, mohli konečně vyběhnout na přilehlé servisní schodiště. Útěkem z hořícího vozu však drama neskončilo. Většina z turistů se v panice vydala po úzkých schodech nahoru, aniž si uvědomili, že příkře stoupající tunel funguje v případě požáru jako komín.
Dusivý kouř nedal nikomu z nich šanci, stejně jako řidiči a jedinému turistovi ve voze, který zrovna sjížděl tunelem do údolí. O infernu panujícím v podzemí svědčí, že proud horkých spalin vyrazil v horní stanici lanovky všechna okna a zabil tři přítomné. Počet obětí nehody vystoupal na 155, převažovali Němci (92 mrtvých) a Rakušané (37). Deset obětí pocházelo z Japonska, osm z USA, čtyři ze Slovinska, dva z Nizozemska a jeden z Británie. Zemřela i česká instruktorka lyžování.
Při následném vyšetřování tragédie výrazně pomohly výpovědi dvanácti lidí z lanovky, kteří si zachránili život tím, že před požárem utekli k dolnímu ústí tunelu. Její bezprostřední příčinou byla podle znalců porucha horkovzdušného topení, které bylo dodatečně namontováno v zadní kabině řidiče. Spotřebič, který vůbec nebyl určen k použití v dopravních prostředcích, se přehřál a zapálil olej z hydraulického systému. Od toho pak oheň přeskočil na zbytek vozu.
K vysokému počtu obětí neštěstí v Kaprunu přispěly ale i další faktory. Tunel dlouhý 3300 metrů, vyražený začátkem 70. let minulého století v horském masivu, například neumožňoval bezpečnou evakuaci tolika cestujících. S masovou evakuací ale nepočítala ani konstrukce vozů, nasazených do provozu po modernizaci lanovky v roce 1993. Jejich dveře a okna nešly otevřít zevnitř a některé materiály, z nichž byla kabina vyrobena, byly hořlavé.
Kvůli požáru stanulo před soudem 16 osob z řad konstruktérů vozu a provozovatelů lanovky. V únoru 2004 ale salcburský soud všechny osvobodil s tím, že vina je příliš rozptýlena, než aby bylo možné odsoudit konkrétní lidi. Překvapivý verdikt potvrdil odvolací soud. Bez výsledku skončily i pozdější snahy o obnovení procesu, jejichž iniciátoři tvrdili, že se po tragédii objevilo ničení a falšování důkazů. Podařilo se dosáhnout pouze toho, že pozůstalí dostali odškodnění v celkové výši 13,9 milionu eur.
Kaprunská pozemní lanovka už po tragédii nebyla obnovena, její roli dopravovat lyžaře a turisty od parkoviště ke sjezdovkám převzala nová kabinková lanovka, postavená v roce 2001. Až do roku 2014 ale zůstala na místě konstrukce s kolejí, po které se lanovka dostávala od spodní konečné stanice do tunelu. Kromě výseku v lesním porostu dnes připomíná kaprunskou tragédii ještě památník, otevřený na památku obětí neštěstí v listopadu roku 2004.
