Ministři zahraničních věcí Velké Británie, Francie, Ruska, USA a obou německých států podepsali 12. září 1990 v Moskvě dokument o státní suverenitě budoucího jednotného Německa. Úspěšné ukončení diplomatických rozhovorů známých podle počtu zainteresovaných zemí jako dva plus čtyři bylo nezbytným předpokladem sjednocení Německa.
Dokument nazvaný Smlouva o konečném uspořádání ve vztahu k Německu stvrdil, že Berlín nebude usilovat o vlastnictví jaderných, chemických a biologických zbraní, k čemuž se Spolková republika Německo (SRN) zavázala již při svém vstupu do NATO v roce 1955. V dokumentu bylo rovněž zakotveno omezení síly německé armády i závazný harmonogram stahování sovětských vojsk z území Německé demokratické republiky (NDR). Výměnou za to získalo Německo plnou státní suverenitu a otevřela se cesta k jeho sjednocení. Smlouva vstoupila v platnost 15. března 1991.
Německá jednota byla obnovena 3. října 1990. Týž den skončila i platnost všech pravomocí čtyř vítězných mocností druhé světové války nad Německem.
