Ledvina se stala prvním transplantovaným orgánem u člověka, neboť její odebrání a implantování je relativně snadné a v případě neúspěchu byla od čtyřicátých let 20. století k dispozici dialýza. První úspěšnou transplantaci ledviny člověku provedl americký chirurg Richard Lawler 17. června 1950 v chicagské nemocnici. Během pouhých 45 minut voperoval Ruth Tuckerové ledvinu mrtvé ženy. Za měsíc byla pacientka propuštěna do domácího ošetřování. V dubnu 1951 se ale musela do nemocnice vrátit, protože její ledvina produkovala stále méně moči. Při nové operaci Lawler objevil mrtvou tkáň, která znamenala odmítnutí implantátu organismem. Přesto první pacientka s transplantovanou ledvinou žila dalších pět let.
První úspěšnou transplantaci ledviny mezi jednovaječnými dvojčaty provedli bostonští specialisté Joseph Murray a John Merrill v prosinci 1954, první transplantaci mezi geneticky odlišnými jedinci provedl Joseph Murray v lednu 1959 a v roce 1962 byla provedena první transplantace mezi nepříbuznými dárci. Některé prameny uvádějí, že vůbec první transplantaci ledviny provedl v roce 1936 ruský lékař Sergej Voronov, pacientka ale po dvou dnech zemřela.
První transplantace ledviny v Československu byla provedena 23. listopadu 1961 ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové, pacientka ale zemřela po 16 dnech na infekci. První úspěšná transplantace ledviny, po které žil pacient s transplantovaným orgánem tři roky, se v Československu uskutečnila v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) 21. března 1966.
V současné době jsou transplantace ledvin již relativně a s nadsázkou řečeno rutinní záležitostí. Podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) se provede ve světě ročně kolem 70.000 transplantací ledvin a zhruba 46 procent těchto orgánů pochází od žijících dárců. V České republice je uskutečněno zhruba 400 až 500 takových operativních výkonů za rok. V loňském roce bylo v Česku vykonáno podle Koordinačního střediska transplantací rekordních 524 transplantací ledvin.
