Zakarpatská oblast na dnešní Ukrajině bývala do vypuknutí rusko-ukrajinské války v únoru 2022 lákavou destinací pro české turisty. Svoji roli v tom hraje, kromě přírodních krás, i fakt, že bývala součástí někdejšího Československa.
Podkarpatská Rus, jak zněl oficiální název oblasti, se ale před 80 lety, 22. ledna 1946, stala definitivně součástí sovětské Ukrajiny. Celý proces připojení oblasti k Sovětskému svazu, který začal již během roku 1945, se stal bez účasti zástupců oblasti, událost tak bývá označována za "rusínský Mnichov".
Podkarpatská Rus se stala součástí nové Československé republiky po první světové válce. Rozšíření republiky až k hranicím Rumunska přineslo rozhodnutí Národní rady uherských Rusínů, která se vyslovila pro připojení Podkarpatské Rusi k ČSR, a především závěr pařížské mírové konference v březnu 1919, která autonomní připojení Podkarpatska k ČSR schválila.
Podkarpatsko bylo mezi Čechoslováky hitem
Během společného soužití v jedné republice si Podkarpatská Rus získala v Česku mnoho příznivců, a to mimo jiné i díky umělcům v čele s Ivanem Olbrachtem, kteří ji popsali jako zemi tajuplnou, zádumčivou, plnou mýtů a přírodních krás.
Olbracht se oblastí inspiroval v románech Nikola Šuhaj loupežník, podle kterého vznikl slavný muzikál, nebo v povídkovém Goletu v údolí, který se odehrává v malé židovské vesnici na Podkarpatské Rusi a který byl úspěšně zfilmován. Téměř "poutním" místem je pro české turisty dodnes vesnice Koločava, kde se Nikola Šuhaj narodil.
Československo nové území masivně podpořilo
Nová republika vyslala do oblasti, která patřila k nejzaostalejším v Evropě, zástupy svých úředníků, vojáků, policistů, učitelů, techniků, začala výstavba infrastruktury, nové příležitosti tu hledali obchodníci a podnikatelé. Známky společného soužití jsou zde patrné dodnes.
Konec společného státu přinesla druhá světová válka. Ihned po okupaci českých zemí nacistickým Německem Podkarpatskou Rus obsadilo Maďarsko. Poté, co Rudá armáda na podzim 1944 oblast osvobodila, ji již z rukou nepustila.
Stalin to tak chtěl
Ač prezident Edvard Beneš předpokládal po válce obnovení republiky v jejích předmnichovských hranicích a na jaře 1944 se vláda s Moskvou dohodla, že osvobozená území budou po skončení bojů předána do československé správy, sovětský vůdce Josif Stalin oblast považoval za strategické území, kterého se nehodlal vzdát, což nakonec akceptoval i Beneš. SSSR si nakonec přibral i část slovenského území kolem města Čop, kde je významný železniční uzel.
Smlouvu mezi ČSR a SSSR, podle níž byla tato část republiky odstoupena Ukrajině, podepsali 29. června 1945 v Moskvě předseda vlády Zdeněk Fierlinger a státní tajemník ministerstva zahraničí Vladimír Clementis. Definitivní konec za existencí společného státu nastal 22. listopadu 1945, kdy Prozatímní národní shromáždění schválilo zákon o připojení Podkarpatska k Ukrajinské SSR. V lednu 1946 byla na základě dekretu Prezídia Nejvyššího sovětu SSSR vytvořena Zakarpatská oblast Ukrajinské SSR.
Vynucená „přání lidu“
Přenechání země Sovětskému svazu bylo komentováno jako výraz díků za osvobození, ale i jako sovětská válečná kořist. Oficiálním důvodem bylo "přání lidu", kdy obyvatelstvo "manifestovalo vůli sjednotit opětně Zakarpatskou Ukrajinu s její velkou matkou - sovětskou Ukrajinou". Podkarpatská Rus však nikdy k Ukrajině nepatřila. Před připojením k Československu byla součástí Uher či pod uherským vlivem.
Také vůle občanů Zakarpatské Ukrajiny, jak začala být oblast po osvobození sovětskou propagandou důsledně nazývána, po začlenění do SSSR nebyla zcela jednoznačná. V listopadu a prosinci 1944 probíhala v zemi kampaň, ve které občané podpisem vyjadřovali souhlas s manifestem požadujícím připojení k Ukrajině. Karel Kaplan v publikaci Pravda o Československu 1945-48 uvádí, že podpisy obyvatel byly často získávány pod nátlakem. Podle historiků za podpis pod manifestem byly příděly potravin, za odpor deportace na Sibiř.
Za svůj majetek Češi a Slováci nedostali zaplaceno
Češi a Slováci, kteří měli na Podkarpatsku majetek, měli dle smlouvy o odstoupení získat odškodnění. Později však českoslovenští a sovětští komunisté podepsali tajný dodatkový protokol a rozhodli, že tisíce vystěhovalců, kteří většinou zemi opustili již po maďarské okupaci, nedostanou téměř nic.
Sovětský svaz sice poskytl zhruba 920 milionů korun jako vyrovnání za nemovitosti, někdejší majitelé z řad Čechoslováků ale od komunistické vlády dostali jen asi 13 milionů korun, zbytek si ponechal stát. Novou cestu k náhradě umožnil až zákon z roku 2009, maximální částka činila dva miliony korun za jeden majetek.
Ztratili jsme přes půl milionu lidí a 12 000 km2 území
Československo přišlo o zhruba 12 000 km2 území, na kterém žilo asi 600.000 obyvatel. Počet Čechů v zemi Podkarpatskoruské (což byl po roce 1926 oficiální název jako jedné ze čtyř zemí ČSR) se odhadoval asi na 30.000. Za jejich pomoci se zaostalá země výrazně změnila, stavěly se byty, školy, správní budovy, silnice a železnice i průmyslové objekty. Podle historiků bylo 20 let v rámci Československa léty největšího hospodářského rozkvětu a politické svobody v historii Podkarpatské Rusi.
Po rozpadu Sovětského svazu se území stalo jednou z oblastí nezávislé Ukrajiny, nyní se jmenuje Zakarpatská oblast. V oblasti žilo podle sčítání lidu z období před ruskou invazí na Ukrajinu v únoru 2022 1,2 milionu lidí. Hlavním městem oblasti je Užhorod, který měl v roce 2022 přibližně 115 000 obyvatel.
