Pražské jaro je celosvětově uznávaným festivalem, který přežil čtyři desetiletí komunismu a překonal i změny po roce 1989. Účinkovalo zde mnoho předních umělců a festivalové koncerty bývají dlouho dopředu vyprodané. První ročník festivalu začal 11. května 1946, čímž byl také slavnostně obnoven koncertní provoz České filharmonie v pražském Rudolfinu.
Festival, nad nímž převzal záštitu prezident Edvard Beneš, vznikl z podnětu dirigenta Rafaela Kubelíka a skladatele Františka Bartoše a byl pojat velkoryse. Do Prahy se sjely skutečné špičky světové hudby. Vedle českých hvězd - Kubelíka, Rudolfa Firkušného, Jarmily Novotné, Českého noneta či Ondříčkova kvarteta, i hvězdní hosté ze zahraničí - Charles Munch, Arthur Honneger, Dmitrij Šostakovič, Aram Chačaturjan, David Oistrach, Leonard Bernstein a mnozí další.
Výjimečné postavení měla při prvním ročníku Česká filharmonie. V roce 1946 slavila padesát let, a proto jí byl vzdán hold nejvyšší - byla hostem všech orchestrálních koncertů (festival byl vlastně myšlený jako oslava jubilea ansámblu). Na programu zahajovacího koncertu 11. května hrála filharmonie pod taktovkou Kubelíka skladby Foerstra, Ostrčila a Dvořáka. Smetanova Má vlast zazněla 12. května v 11 hodin dopoledne v Rudolfinu opět pod Kubelíkovým vedením. Až na roky 1948 a 1951 patří od té doby úvod festivalu symfonické básni českého génia.
Vedle 34 děl soudobých českých skladatelů mohli diváci slyšet například Šostakovičovu Leningradskou symfonii, Honnegerovu 3. symfonii Liturgickou nebo skladbu Zapomenuté oběti Oliviera Messiaena. Dirigent Ernst Ansermet představil českému publiku neznámá díla Igora Stravinského, mladý Leonard Bernstein hrál a od klavíru dirigoval Gershwinovu Rapsodii v modrém.
Přímým předchůdcem Pražského jara byly "hudební máje" ("Pražský" v roce 1939, poté přejmenovaný na "České"), jejichž tvůrcem byl v okupované Praze dirigent Václav Talich. Myšlenka májové Prahy spojené s hudební slavností ale zrála v Čechách dlouho. Již v 19. století uvažoval o něčem podobném Jan Neruda a později dirigent Německého zemského divadla Angelo Neumann.
