Před 70 lety, 14. února 1956, byl v Moskvě zahájen přelomový 20. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS), která v zemi vládla pevnou rukou od bolševické revoluce v roce 1917. Do dějin vešel především díky tajnému referátu Nikity Chruščova "O kultu osobnosti a jeho důsledcích", v němž tehdejší sovětský vůdce celkem pravdivě odhalil rozsah zločinů svého předchůdce Josifa Stalina.
Na sjezdu byla rovněž představena nová koncepce mírového soužití se Západem a jeho duch přispěl k určitému uvolnění atmosféry ve východním bloku, minimálně v kulturní a sociální sféře. Mírné oteplení však nemělo dlouhého trvání a k žádné zásadní reformě sovětského režimu nakonec nedošlo.
Již na podzim roku 1956 zasáhl Chruščov brutálně proti reformnímu pohybu v Maďarsku a (tentokrát bez nasazení tanků) zamezil i hrozící liberalizaci komunistického režimu v Polsku. Se Západem se sice snažil jednat a v září 1959 navštívil jako první sovětský nejvyšší představitel USA, svým dobrodružným počínáním (zejména instalací raket na Kubě v roce 1962) však svět přivedl na pokraj jaderné války. Největším přínosem Chruščovových polovičatých reforem tak nakonec bylo propuštění statisíců politických vězňů a mírné zlepšení hospodářské situace v Sovětském svazu. Jinak se Chruščov v totalitním způsobu vlády od Stalina příliš nelišil. Zavedl například trest smrti za "hospodářské zločiny", obnovil proticírkevní kampaň a prosazoval přísný dohled státu i nad kulturou a uměním.
Na 20. sjezdu KSSS v několikahodinovém historickém referátu, jehož plné znění bylo zveřejněno až v roce 1990, vylíčil Chruščov obludnou řadu represí a čistek, zejména mezi komunisty. "Stalinova samovláda vedla ke zvlášť těžkým důsledkům v průběhu Velké vlastenecké války," vyčetl Chruščov Stalinovi i údajně chybné kroky v zahraniční politice. Hovořil také o vysídlení Čečenců, Ingušů či Balkarů. "Ukrajinci se tomuto osudu vyhnuli, protože jich je příliš mnoho," dedukoval Chruščov.
V projevu, který zakončil slovy "Ať žije leninismus - vítězný prapor naší strany!", Chruščov také připomněl, že už Vladimír Iljič Lenin se Stalina v úřadu generálního tajemníka strany obával: "Soudruhům navrhuji, aby uvážili, jak Stalina z této funkce přemístit, a jmenovali na ni jiného člověka, který by... byl snášenlivější, loajálnější, zdvořilejší a pozornější k soudruhům, méně náladový."
Ač sehrál v odhalení Stalinových zločinů Chruščov rozhodující roli, nebyla to jeho iniciativa, nýbrž údajně člena politbyra Anastase Mikojana. Ten varoval, že nebude-li pravda zveřejněna na prvním sjezdu KSSS po Stalinově smrti (zemřel v březnu 1953), přijde s odhalením někdo jiný. Koncem roku 1955 tedy Chruščov navrhl ustavit zvláštní komisi k prošetření represí proti členům ÚV, kteří byli zvoleni v roce 1934. Ze zprávy komise, kterou Chruščov použil jako základ ke svému projevu, vyplynulo, že ze 139 starých, věrných komunistů jich bylo 98 zastřeleno.
Za 25 let vlády despoty Stalina, který se moci chopil po Leninově smrti v roce 1924, přišlo v SSSR o život přes 20 milionů lidí. Někteří byli zastřeleni, jiní zemřeli při hladomorech a další se nevrátili z obrovské sítě vězeňských táborů. Kromě toho byly miliony lidí (mimo jiné pro jejich víru či národnost) deportovány na Sibiř nebo do jiných končin Sovětského svazu.
Částečná obleva po 20. sjezdu, která v Sovětském svazu umožnila i vydání dříve nevydatelných knih (například Solženicyna), skončila na podzim 1964, kdy byl Chruščov zbaven vedení ve straně i státu a začala tvrdá vláda Leonida Brežněva. Chruščov zemřel 11. září 1971 v Moskvě takřka v zapomnění.
