Před 15 lety, 20. dubna 2011, vybuchla v pardubické Explosii trhavina dynamitového typu Perunit. Při neštěstí v podniku na výrobu výbušnin a trhavin zahynuli čtyři zaměstnanci firmy, devět lidí bylo zraněno. Firma poté vyplatila rodinám pozůstalých odškodnění, jehož výše nebyla zveřejněna. Škody na majetku byly vyčísleny na 66,1 milionu korun.
Exploze zničila dva železobetonové podzemní objekty, další budovy poškodila. V objektu se vyráběl Perunit, což je trhavina dynamitového typu, která se používá zejména na odstřel skalního masivu.
Vyšetřování Českého báňského úřadu (ČBÚ) trvalo téměř rok, přesnou příčinu exploze se odhalit nepodařilo, zveřejněn byl ale průběh neštěstí. Podle ČBÚ došlo k iniciaci výbuchu v takzvané navažovně, kde se nacházel kapalný nitroester (tedy směs nitroglycerinu s nitroglykolem, používaná při výrobě perunitu) a odtud se detonace šířila do mísírny. Dalšímu šíření tlakové vlny do okolí a větším škodám zabránil ochranný val, vybudovaný kolem nebezpečného provozu.
Explosia dostala pokutu milion korun za porušení zákona o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě. Firma i báňský úřad ovšem tvrdily, že pokutovaná pochybení nebyla příčinou výbuchu v areálu. Výrobu perunitu, který má stále využití třeba v dolech, musela firma přesunout jinam. Výrobce také posílil bezpečnostní prvky, aby minimalizoval možnost dalšího neštěstí. Na provoze jsou snímače vibrací či kamery trvale sledují výrobu.
Pardubická muniční továrna, založená krátce po vzniku Československa, zažila výbuchy s různě tragickými následky opakovaně. Zatím naposledy si zde jeden lidský život vyžádala nehoda v listopadu 2019, další tři lidé byli tehdy zraněni. Vůbec nejtragičtější událostí v dějinách závodu pak bylo v lednu 1944 vznícení střelného prachu v sušárně puškového prachu. Zahynulo tehdy deset dělníků. Pamětníci výbuch připisují sabotážní akci českých odbojářů.
V paměti zůstává také exploze skladu se střelným prachem z května 1984, která si vyžádala pět mrtvých, 200 zraněných a značné materiální škody. Síla výbuchu byla ničivá - po bytelném skladišti zůstala v zemi až sedm metrů hluboká jáma o průměru deset metrů. Budova samotná pak prakticky zmizela. Neštěstí, ze kterého se továrna, zaměstnanci i lidé v okolí vzpamatovávali řadu měsíců, způsobil šlendrián trojice zaměstnanců, kterým z vozíku jedoucího kolem skladu odletovaly jiskry.
Celkový počet zemřelých zaměstnanců semtínského závodu se za více než 100 let fungování pohybuje v desítkách. Například v dubnu 1929 při dvou výbuších během pouhých čtyř dnů zemřelo sedm lidí. První exploze 26. dubna si vyžádala dva mrtvé, druhá pak měla dokonce pět obětí, a je tak dodnes jednou z nejtragičtějších. O osm let později si další výbuch v továrně si vyžádal čtyři mrtvé a 18 raněných. Stejný počet obětí měla také exploze vojenské trhaviny methalit v lednu 1938.
