Sehnat dnes řemeslníka trvá déle než dřív a firmy to pociťují stejně jako domácnosti. České stavebnictví označuje za největší překážku v růstu nedostatek zaměstnanců. Podobnou situaci potvrzují i evropská data. Do toho vstupuje ještě jeden problém: Lidé v manuálních oborech bývají méně spokojení než zaměstnanci v kancelářských profesích.
Nedostatek řemeslníků se dnes neprojevuje jen u velkých developerů nebo stavebních firem. Je vidět i v menších provozech, při rekonstrukcích bytů, ve správě budov nebo při běžné údržbě.
Stačí se podívat na nabídky práce pro elektrikáře nebo instalatéry. Právě na těchto profesích je dobře vidět, jak široká a trvalá je poptávka po lidech, kteří umějí pracovat rukama a mají praktické technické dovednosti.
České stavebnictví přitom samo říká, že jeho největší brzdou už nejsou ceny materiálů, ale nedostatek zaměstnanců.
Potřeba roste, spokojenost zaostává
Na první pohled to působí skoro paradoxně. Profese, bez kterých se ekonomika neobejde, nejsou automaticky ty, ve kterých se lidem pracuje nejlépe.
Wellbeing Index 2025 portálů JenPráce.cz a JenFirmy.cz, založený na více než 9 150 hodnoceních zaměstnanců, ukazuje výrazný rozdíl mezi manuálními a kancelářskými profesemi.
Kancelářské a kvalifikované profese v IT, financích, produktu nebo marketingu patří k nejspokojenějším. Výroba, stavebnictví, doprava a služby vykazují dlouhodobě podprůměrnou spokojenost.
Nejhůře lidé hodnotí benefity, prémie a kariérní růst, tématem se ukázala být také nedůvěra ve vedení.
Právě to je pro trh práce podstatné. Nestačí, že je řemeslo potřeba. Pokud zaměstnanci současně vnímají horší podmínky, menší perspektivu a slabší ocenění, firmy budou nové lidi hledat těžko i v době, kdy práce obecně je.
Nedostatek řemeslníků pak není jen otázka školství nebo demografie, ale i každodenní pracovní zkušenosti. To dává tématu další rozměr: nejde jen o to, že řemeslníků je málo, ale také o to, proč v oboru nevydrží nebo do něj noví lidé nepřicházejí.
Stavebnictví nemá lidi
Podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) z roku 2025 označuje nedostatek zaměstnanců za největší bariéru růstu produkce více než třetina oslovených stavebních firem.
Ve stavebnictví loni pracovalo asi 215 tisíc lidí, tedy něco přes 5 procent všech zaměstnanců v ekonomice, a průměrná mzda v oboru přesáhla 43 tisíc korun.
Ještě zajímavější je věková struktura. ČSÚ uvádí, že průměrný věk zaměstnance ve stavebnictví je 45 let a mladých lidí do 30 let je v oboru jen lehce nad 11 procent.
To je zásadní informace o budoucnosti oboru. Když je mladých v řemeslech málo a část zkušených pracovníků postupně stárne, nevzniká jenom sezónní problém, ale tlak, který se bude přenášet i do dalších let.
Volná místa z trhu nezmizela
Obecný obrázek trhu práce to jen doplňuje. Úřad práce ČR ke konci února 2026 evidoval 381 705 uchazečů o zaměstnání, podíl nezaměstnaných činil 5,2 procenta a zároveň bylo inzerováno 89 705 volných pracovních míst.
To ukazuje důležitý kontext: Práce je na trhu hodně a poptávka po zaměstnancích nemizí.
Některé obory ani tak nenaráží na nedostatek pracovních míst, ale spíš na to, že se nabídka a vhodní a kvalifikované lidé nepotkávají dost rychle.
Podobný problém řeší i Evropa
Nedostatek řemeslníků není česká lokální kuriozita ani momentální postesk stavebních firem. Jde o součást širšího evropského trendu, kdy stavebnictví a technická řemesla narážejí na stárnutí, slabší příliv mladých lidí a horší pracovní podmínky ve srovnání s jinými profesemi.
Na evropské úrovni je obraz podobný: Podle European Employment Services (EURES) patří téměř polovina profesí v EU označených jako nedostatkové právě do stavebnictví. Mezi příklady se přímo uvádějí i instalatéři a elektrikáři.
Pro firmy varování, pro uchazeče příležitost
Firmy by měly vzít v úvahu, že když hledají řemeslníky, už nestačí jen vystavit inzerát a čekat.
Kandidáti na technické a manuální pozice totiž řeší nejen mzdu, ale i to, jak rychle se jim někdo ozve, jak vypadají směny, jestli firma nabízí slušné zázemí a zda je v práci vůbec kam růst.
Právě benefity, prémie a kariérní perspektiva patří podle Wellbeing Indexu k nejslabším stránkám manuálních oborů. Kdo je v náboru pomalý nebo nabízí nejasné podmínky, ztrácí i tam, kde je práce sama o sobě stabilní.
Pro uchazeče je ale situace mnohem příznivější. Kdo zná řemeslo nebo je ochoten se v technickém oboru posunout, vstupuje na trh, kde má jeho práce reálnou váhu. Navíc v době, kdy se poptávka po řemeslných pracech stabilně drží.
