Jeho příznivci ho oceňují za prosazování ekonomické a sociální spravedlnosti a nezávislosti země na americké hegemonii. Jeho kritici ho považují za levicového diktátora, jehož vláda omezovala svobody, trestala opozici, dovedla zemi k hospodářskému kolapsu a kvůli níž opustilo svou zemi 15 procent populace. Vůdce kubánské revoluce Fidel Castro téměř půlstoletí (1959-2008) rozhodoval o všech aspektech života na Kubě. Castro se narodil před 100 lety, 13. srpna 1926, a zemřel v listopadu 2016 ve věku 90 let.
Ačkoli Castro opakovaně říkal, že je "marxista-leninista a marxistou-leninistou zůstanu až do smrti", podle Castrova životopisce Sebastiana Balfoura vděčí Castrova ideologie "mnohem více nacionalismu než socialismu nebo marxismu-leninismu". Další historik Richard Gott poznamenal, že jedním z klíčů Castrova úspěchu byla jeho schopnost využívat "dvojího tématu socialismu a nacionalismu". Německý životopisec Volker Skierka zase napsal, že Castro "vstoupí do dějin jako jeden z mála revolucionářů, kteří zůstali věrni svým zásadám".
Castro stál v čele Kuby v letech 1959-2008 (v letech 1959-1976 zastával funkci předsedy vlády a v letech 1976-2008 funkci prezidenta). Ideologicky byl marxistou-leninistou a nacionalistou a v letech 1965-2011 působil jako šéf Komunistické strany Kuby. Pod jeho vedením se Kuba stala komunistickým státem s jedinou stranou; průmysl a podnikání byly znárodněny a v celé společnosti byly provedeny socialistické reformy. Příznivce si Fidel získával nejen bojem proti imperialismu pod hesly "Vlast nebo smrt!" nebo "Socialismus nebo smrt!", ale i bezplatným zdravotnictvím a odstraněním zhruba 25procentní negramotnosti.
Castro, který údajně přežil přes 630 atentátů, proslul dlouhými řečnickými projevy (rekord měl sedm hodin a 15 minut) a na veřejnosti dlouhá léta vystupoval v olivově zelené vojenské uniformě (v posledních letech života pak ve sportovní soupravě. K jeho blízkým přátelům patřil kolumbijský spisovatel a nositel Nobelovy ceny Gabriel García Márquez, venezuelský prezident Hugo Chávez či jeho jihoafrický kolega Nelson Mandela. Zatímco pro většinu amerických prezidentů byl Castro "latinskoamerickým diktátorem a tyranem", pro Cháveze byl "velkým mistrem" a pro Mandelu "soudruhem v boji".
Vyjadřovala se k němu celá řada i nynějších politiků. Třeba kanadský expremiér Justin Trudeau popsal Castra jako "výjimečného vůdce", ruský prezident Vladimir Putin jako "upřímného a spolehlivého přítele Ruska“, zatímco generální tajemník Komunistické strany Číny Si Ťin-pching o něm hovořil jako o "blízkém soudruhovi a upřímném příteli" Číny. Za "velkého přítele" ho označil i indický premiér Naréndra Módí.
Pro talentovaného řečníka Castra nebylo v 50. letech tak obtížné získat si srdce davu. V té době byla totiž Kuba rájem amerických investic i turistů, kteří se jezdili bavit do havanských nevěstinců, zatímco většina venkovského obyvatelstva žila v chatrčích ze dřeva a bláta. Kuba byla sice třetí v příjmech na hlavu ze zemí Latinské Ameriky, ale mezi obyvateli panovaly extrémní rozdíly. Tehdy vtrhl na politické kolbiště "advokát chudých" Fidel Castro.
Syn zámožného farmáře původem ze Španělska Fidel Castro Ruz se narodil 13. srpna 1926 ve vesnici Birán na východě Kuby. Už jako student práv v Havaně se politicky angažoval, a to nejen na Kubě. Například v roce 1947 se účastnil neúspěšného pokusu o svržení diktatury v Dominikánské republice, rok nato stanul na barikádách v Bogotě. V té době se i oženil s Mirthou Díazovou, s níž měl syna Fidelita (jaderného fyzika) a s níž se po sedmi letech rozvedl. Později zplodil Castro ještě minimálně pět synů a dceru, která v roce 1993 emigrovala do USA.
Za počátek kubánské revoluce bývá označován útok na kasárna Moncada v Santiago de Cuba 26. července 1953, který měl zahájit národní povstání. Za tuto neúspěšnou akci byl Castro odsouzen na 15 let, po dvou letech byl ale amnestován a odešel do Mexika, kde založil Hnutí 26. července. S několika jeho členy, včetně svého bratra Raúla a Ernesta "Che" Guevary, se v prosinci 1956 vylodil na pobřeží Kuby a z hor Sierra Maestra pak vedl partyzánskou válku proti režimu kubánského prezidenta Fulgencia Batisty.
Po svržení Batisty v roce 1959 převzal Castro vojenskou a politickou moc jako premiér. Castro na Kubě po pozemkové reformě znárodnil majetek zahraničních i domácích podnikatelů a zrušil politické strany. V politických procesech byli odsouzeni k trestu smrti či dlouholetému žaláři nejen představitelé Batistova režimu, ale i někteří někdejší Castrovi compaňeros.
USA se ale postavily proti Castrově vládě a neúspěšně se pokoušely o jeho svržení prostřednictvím atentátu, ekonomického embarga a invaze v Zátoce sviní v roce 1961. V reakci na tyto hrozby se Castro spojil s komunistickým Sovětským svazem a povolil Sovětům umístit na Kubě jaderné zbraně, což vedlo v roce 1962 ke kubánské raketové krizi.
Kolaps ekonomiky v polovině 60. let ale donutil Castra rezignovat na nezávislou politiku a definitivně se přiklonit k Sovětskému svazu. Učinil tak podporou invaze do Československa v srpnu 1968, čímž ztratil část příznivců, ale získal materiální pomoc a odbytiště pro kubánský cukr.
V zahraničí Castro podporoval také další antiimperialistické revoluční skupiny, podporoval vznik marxistických vlád v Chile, Nikaragui či Grenadě a vysílal vojáky na pomoc spojencům ve válkách na Blízkém východě a Africe. Tyto akce, spolu s Castrovým vedením Hnutí nezúčastněných zemí v letech 1979-1983 a kubánským lékařským internacionalismem, zvýšily profil Kuby na světové scéně.
Rozpad Sovětského svazu zasadil po roce 1991 kubánskému hospodářství citelnou ránu, takže Castro slevil ze svých dogmat, ovšem jen hospodářských a nijak výrazně. V roce 2000 navázal spojenectví s Venezuelou Huga Cháveze a o šest let později předal své povinnosti viceprezidentovi Raúlovi Castrovi, který byl v roce 2008 zvolen prezidentem.
Za Raúla Castra bylo přijato několik reforem s cílem povzbudit skomírající kubánskou ekonomiku, mocenský monopol komunistické strany ale zůstal nedotknutelný. Výraznější oteplení ale nastalo v americko-kubánských vztazích. Americký prezident Barack Obama v březnu 2016 navštívil Kubu jako první úřadující americká hlava státu po 88 letech. Nástupcem Raúla Castra v čele země se v dubnu 2018 stal Miguel Díaz-Canel, který představuje novou generaci kubánských politiků.
Fidel Castro několikrát navštívil někdejší Československo. V červnu 1972 v Praze dostal Řád bílého lva I. třídy a čestný doktorát Karlovy Univerzity. Krátce se v Československu zastavil také v září 1973 a v listopadu 1986.
Zemřel v listopadu 2016 v Havaně ve věku 90 let přirozenou smrtí.
