Roman Honců: Had není slizký ani zákeřný

Od první užovky v domácím teráriu až po největší sbírku plazů v Česku uplynulo více než třicet let. ROMAN HONCŮ a Alena Dostálová, zakladatelé expozice Svět plazů v Hradci Králové, si nejen plní svůj sen, ale také pomáhají vzdělávat školáky a přibližují jim tajemství přírody, aby k ní našli pozitivní přístup. Jsou přesvědčeni o tom, že lidi fascinuje dívat se zblízka na hady a že tato úžasná živočišná skupina je neprávem opomíjená a často zbytečně démonizovaná. „Ale rčení ‚nedráždi hada bosou nohou‘ je celkem namístě,“ usmívá se a varuje Honců.

Vzpomenete si, kdy vás začali zajímat plazi?

Hm, to vám přesně neřeknu, ale vím, že už odmala mě zajímalo, co je pod každým kamenem, který se mi připletl do cesty, a musel jsem ho odvalit, abych to zjistil. Jednou tam byl slepýš a já z toho měl tak velkou radost, že jsem si s ním musel chvilku hrát. Takže asi tam někde bych viděl počátky svého zájmu o plazy. Na vlastní terárium jsem si počkal do sedmnácti let. Chtěl jsem si do něj koupit hroznýše královského, ale neměli ho, takže prvním obyvatelem byla nakonec užovka červená.

Vaše expozice Svět plazů byla otevřena v Kuklenách na předměstí Hradce Králové poměrně nedávno, v červenci 2025. Je v budově zrekonstruovaného starého mlýna. Jste v nájmu, nebo objekt vlastníte?

Jsme samozřejmě ve svém, do nájmu bychom s tímto projektem nešli. Před expozicí plazů tu byl „minigolf pod střechou“, který tu v nájmu provozovala firma Fomei. Vedení této firmy se po uplynutí smlouvy rozhodlo dále v této činnosti nepokračovat. Na nás tedy zbylo rozhodnutí, jak prostor využít, jestli ho dále někomu pronajmout, nebo provozovat něco svého.

Bylo to těžké rozhodování?

Já měl celkem jasno, zbývalo jen přesvědčit přítelkyni.

Zmíněný mlýn byl po restitucích v dezolátním stavu. Musela být perná práce vše opravit a dát do současného stavu. Jak dlouho jste pak budovali expozici?

Celý rok jsme od rána do večera budovali terária pro naše zvířata. Investice byla opravdu vysoká. I když vše bylo opravdu na poslední chvíli, podařilo se nám otevřít v termínu, který jsme slibovali budoucím návštěvníkům. Vše se povedlo na jedničku a podle plánu a jsme moc rádi, že se u nás každému líbí a lidé se k nám rádi vracejí.

Kde byly všechny exponáty uložené, než jste to vše postavili a dali do provozu.?

Do té doby šlo jen o zájmový chov, kde jsme měli menší hady včetně jedovatých. Velcí hadi jako krajty, anakondy a hroznýši byli pořízeni až pro expozici.

Na tak velký chov je určitě potřeba povolení od příslušných úřadů. Co to obnáší? A máte nějakou licenci, že jste způsobilý chovat plazy, aby nebyli zanedbáváni a netrpěli?

Na chov jedovatých hadů je třeba povolení Krajské veterinární správy, protože se jedná o zvířata vyžadující zvláštní péči. Je jedno, zda máte jednoho nebo třeba deset a více kusů. Veterinární správy schvalují prostory a ubikace, jejich zabezpečení a životní potřeby zvířete.

Vaše expozice je prý největší ve střední Evropě. Je to pravda?

Je určitě největší v Česku, ale z reakcí a vyprávění kamarádů chovatelů, kteří navštívili různé expozice v Evropě i ve světě, jim prý můžeme konkurovat.

A vy sám jste konkurenci navštívil, abyste viděl, jak to mají udělané oni, a něco třeba i použil u vás, nebo všude je to více méně standardní a jde jen o počet exemplářů?

Ne, zahraniční vivária, tedy zařízení pro chov různých druhů živočichů, jsme nenavštívili, ale vše jsme se snažili vytvořit jak pro potřeby našich chovanců, tak pro oko návštěvníka.

Vystavujete šedesát druhů hadů, dvacet druhů ještěrek, pět druhů želv a množství sklípkanů a štírů. Stále přikupujete další tvory, nebo je tohle konečný stav?

Toto určitě není konečný stav a počet hadů už přesáhl šedesátku druhů. I ještěrek je tu více. Máme spousty plazů v zázemí a do expozice budou přibývat postupně. Příští rok chceme vybudovat expozici naší české herpetofauny, což je souhrnné označení pro všechny plazy a obojživelníky žijící na určitém území. Chceme návštěvníkům, a hlavně dětem, ukázat, že i v naší krajině jsou nádherní plazi a obojživelníci. A snad si pak budou lidé více vážit naší přírody kolem sebe.

Vaše přítelkyně je bývalá zdravotní sestra. Znamená to, že teď místo lidí opečovává plazy a vy máte na starost technické vybavení, tabulky s odborným textem u každého exempláře a celkový provoz?

Já mám na starost hlavně hady a bezobratlé, kteří jsou podstatně méně nároční proti ještěrkám. Přítelkyně se stará o ještěrky, želvy, veškeré papírování a stačí ještě obsluhovat návštěvníky na expozici. Popisy u terárií a veškeré edukativní cedule, včetně textů, které tu máme, jsme svěřili kamarádovi a odborníkovi na hady Davidu Hegnerovi z Grafické dílny Jablonec nad Nisou.

Plazi a ještěrky potřebují teplo, světlo a vodu. Máte devadesát terárií… To na konci měsíce znamená vysoké účty za energie, že?

To ano, ale s tím jsme samozřejmě počítali. Z tohoto důvodu se nám tu nyní montuje nová výkonná fotovoltaika.

Všechny exempláře jste zakoupil na burzách, či se některé narodily u vás, a jsou tedy „doma“?

Obě varianty jsou správné. Mnoho jich pochází od zahraničních i našich chovatelů, ale v drtivé většině tu máme odchovaná zvířata v zajetí. Snažíme se vyhýbat importům z exotických zemí.

Prozradíte nám laikům, kolik průměrně stojí takový had?

Pořizovací ceny těch hadů, které máme u nás, se různí. Jsou to kousky od patnácti set až po třicet tisíc korun za kus.

Vlastníte třeba exemplář varana Glauertova, který je v rodné Austrálii chráněný a jeho dovozy do Evropy jsou tvrdě regulovány. Jak jste jej získal?

Varan Glauertův je ve své domovině vzácný. Rozmnožení v zajetí mezi chovateli je ale celkem úspěšné. Takže odchovy jsou celkem běžně k sehnání.

Spolupracujete i s různými zoo v tom, že si vyměňujete „přebytky mláďat“, a tak získáváte další druhy?

Ano, spolupracujeme a získáváme zvířata od chovatelů po celé Evropě. Několikrát do roka se například konají velké teraristické burzy v německém Hammu a v nizozemském Houtenu, tam se dá všechno poměrně dobře domluvit. Také sociální sítě pomáhají koupě či výměny rychle uskutečnit.

Když je nemocný gekon nebo kobra, jak to poznáte? Aplikujete medikamenty sám, či přivolaný veterinář?

Nemocný plaz přestává přijímat potravu a je neaktivní. Máme velice blízké vztahy s veterinární klinikou pana doktora Jaromíra Ekra zde v Hradci Králové.

Pokud je v teráriu víc hadů pohromadě, prý se musí vždy krmit odděleně. Proč?

Ano, hladový had kouše do všeho, co se před ním hne. Lehce se pak stane, že se zakousnou jeden do druhého. Jed vlastního druhu jím většinou neublíží, ale když had kousne druhého do hlavy, hrozí mechanické poškození dlouhými zuby. Proto hady vždy rozděluji a krmím každého zvlášť.

Jakým způsobem?

Používáme jakousi prodlouženou umělou ruku, jako se třeba používá pro sbírání odpadků. Dáme do ní rozmraženou potravu, což je třeba myš či potkan, a had si ji sám vezme, takže k němu ruku ani strkat nemusím.

Lze poznat, že plaz má ještě hlad a jedna myš mu nestačila?

Někteří hadi, hlavně kobry, by jedli stále. Ale nesmí se překrmovat. Kořist by pak mohli po pár dnech vyvrhnout. Když mu naopak nedáte jeden den najíst, nic se nestane, vydrží bez potravy docela dlouho.

Jak často se takové hadí terárium čistí?

Denně. Každé ráno se mění miska s vodou na pití. Trus se vybírá každé ráno před otevřením. Hadi, například mamby a taipani, mají velice rychlý metabolismus a vyprazdňují se třeba i dvakrát týdně. Naopak zmije, jako třeba zmije gabunská, se vyprázdní jednou čtrnáct dní.

Vlastníte i nejjedovatější hady na světě, zmíněné taipany, mamby a kobry. Proč po jejich uštknutí kolabují nejdříve plíce?

Mamby, kobry a taipani disponují velmi silným neurotoxickým jedem, který vyřadí z činnosti hlavně hladké svalstvo. Proto je nutné postiženého dostat co nejdříve na plicní ventilaci a podat specifické antisérum. Bez tohoto je přežití uštknutí mambou nebo taipanem nemožné. Z těchto důvodů mám telefon vždycky při ruce, protože by se při uštknutí musela okamžitě volat záchranka.

Mají vaši hadi vyndané jedové zuby, nebo si i vy musíte dát pozor, aby vás nekousli?

Naši hadi nemají vyoperované jedové zuby a jsou stejně nebezpeční jako hadi ve volné přírodě. Vylamování jedových zubů a vyoperování jedových váčků je týrání zvířete. Toto se děje s kobrami v Asii, kde se s nimi předvádějí při atrakcích. Jed neslouží jen k usmrcení kořisti, ale i k jejímu dokonalému strávení. A samozřejmě i já si dávám velký pozor, aby mě nějaký had nekousl. Naštěstí se to zatím nestalo, ale zažil jsem před pár lety plivnutí kobry do oka.

Co jste s tím udělal?

Rychle oko vypláchl vodou. Naštěstí se vše obešlo bez následků.

Máte otevřeno, kromě pondělí, denně od 10 do 18 hodin. Prý děláte i noční prohlídky.

Ano, otevřeno máme tak, jak říkáte. Noční prohlídky teprve připravujeme. S touto poptávkou přišli sami zákazníci.

V čem budou jiné než ty denní?

Spousta hadů, hlavně zmijovitých, je aktivní s podvečerem. Sami zatím netušíme, jak se tyto prohlídky ujmou, ale za zkoušku to stojí.

Ve vaší krásné, stylové kavárně pouštíte neustále výukové filmy o plazech. Fungujete tedy i jako vzdělávací centrum pro školy, kdy se k vám na exkurzi objedná v rámci výuky zoologie třeba celá třída?

Ano, postupně více a více se objednávají na prohlídku školy i školky, které často chtějí i komentovanou prohlídku. V kavárně jsme se snažili udělat co nejpříjemnější prostředí plné zeleně a drobných plazů a do toho se pouštění těch dokumentárních filmů o plazech krásně hodí.

V češtině je mnoho rčení o hadech, například: je slizký jako had, choval jsem si zmiji na prsou, je přítulný jako kobra, hypnotizoval mě jako had, byla to pěkná zmije, nedráždi hada bosou nohou. Jsou to jen mýty, či něco se zakládá na pravdě?

Samozřejmě v drtivé většině jsou o hadech mýty a předsudky nezakládající se na pravdě. Had rozhodně není slizký, zákeřný ani schopný hypnotizovat. Ale rčení „nedráždi hada bosou nohou“ je celkem namístě, zvlášť v případě jedovatých hadů. A že je zmije pěkná – v pravém slova smyslu –, je také pravda.