Delikátní dříč s batohem
05.12.2006 18:13
Před půlrokem se vrátil do nejvyšších pater české politiky a zároveň přivedl jako předseda Stranu zelených poprvé do parlamentu. Dnes Martin tvrdí, že se zelení mohou i napříště na své voliče spolehnout. Pokud však přijdou volit.
Povedlo se vám během povolebních jednání navázat s některým politikem osobní přátelství?
Můj vstup do povolebních jednání nebyl jednoduchý. Stal jsem se partnerem dvojice Kalousek-Topolánek, která byla velmi dobře sehraná. A já měl ze začátku intenzivní pocit, že mají vše předem dohodnuto. Už vzhledem k počtu našich poslanců jsem byl v té trojici partnerem nejslabším a necítil jsem se v ní nejlíp. Až postupně jsem si vydobyl prostor a vliv. Nemluvil bych ale o přátelství, spíš o tom, že začnete svému partnerovi důvěřovat, což je podmínka toho, aby k nějaké dohodě vůbec došlo.
Takže tykání s Mirkem Topolánkem nic neznamená? Zvenčí to vypadá, že tandem Topolánek-Bursík je jedno z mála fungujících partnerství v české politice.
Když přijdete v Mnichově do sportovního obchodu, začnou vám tykat automaticky. Proto bych zrovna tykání nepřikládal kdovíjakou váhu. Několikrát jsme se s Mirkem Topolánkem dostali do privátních rozhovorů, v nichž jsem pochopil jeho dlouhodobý cíl. Třeba proč se snaží ODS vymanit z dědictví opoziční smlouvy nebo ji emancipovat a oddělit od vlivu Pražského hradu. To partnerství je založeno spíš na tom, že Strana zelených je solidním partnerem, který vůči ODS nikdy neudělal žádnou kulišárnu. Ale v osobní rovině to nepřeceňujte. My si zavoláme, ale není to tak, že bychom spolu chodili na pivo.
Bezproblémové partnerství ODS a zelených je ale dost velkým povolebním překvapením. Do jaké míry ho umožnila právě osoba Mirka Topolánka?
Než jsme se dostali do parlamentu, vnímali jsme ODS jako stranu, která nestojí o koaliční partnery. A ono to tak skutečně bylo: politici ODS považovali koaliční spolupráci za vydírání. Topolánek tohle změnil a koaliční potenciál ODS tím výrazně rozšířil. Ale stačí si poslechnout projev Pavla Béma na kongresu ODS a onen potenciál je zase perfektně vymazán. Ve čtyřminutové řeči oznámil, že chce změnit volební systém, a několikrát napadl lidovce. Pro mě je to důkaz toho, že v tom ODS ještě nemá dost jasno.
Proč zelení najednou otočili a chtějí vstoupit do čtyřkoalice, kterou zatím vždy odmítali?
My nijak neustupujeme z hlavního cíle: tím jsou předčasné volby. A vstup do čtyřkoalice vnímáme pouze jako ochranu proti velké koalici, na kterou Česká republika podle nás nemá dostatečně rozvinutou politickou kulturu. Dříve to pořád vypadalo, že se podaří dospět k předčasným volbám, ať už novelou ústavy, nebo tím, že se vyčerpají tři pokusy o sestavení vlády. Situace se ale vyvinula tak, že novela uvázla ve sněmovně a ODS začala mít z toho třetího vládního pokusu strach. A to pro mě bylo hodně zajímavé zjištění.
Čili jste na předčasné volby rezignovali?
Ne. Ale zanalyzovali jsme situaci tak, že čtyřkoalice je nyní nejschůdnější cestou k předčasným volbám. Má to plus v tom, že by to mohlo být prosaditelné. A má to i minus, že komunisté zůstanou sami v opozici. Kdybychom ale vstup do čtyřkoalice odmítli a zůstali také v opozici, což by pro nás bylo velmi pohodlné, byla by výsledkem velká koalice. Protože si nedělám iluze o tom, že by KDU-ČSL měla sílu, dynamiku či tematický potenciál, aby si lokty dokázala vytvořit prostor mezi dvěma velkými stranami.
Nepřeceňujete trochu váhu vašich šesti poslanců? Tedy že dva trpaslíci dokážou mezi dvěma obry výrazně více než jeden?
Odpověď pro skeptika, který to takto vyjádří, je jednoduchá: počkejte si na výsledek, pokud vyjednáme programovou část koalice. A uvidíte, jestli tam budeme hrát roli trpaslíka, nebo ne. Ostatně podívejte se na onu letní trojkoaliční smlouvu. Tam jsme byli ve stejném postavení a podařilo se nám do ní prosadit témata, ve která jsme předem vůbec nedoufali.
Dlouhodobě trváte na co nejrychlejších předčasných volbách. Jste si stoprocentně jist, že se zelení stihli v parlamentu už natolik etablovat, že z voleb nemusejí mít strach? Případné předčasné volby určitě nebudou méně bipolární než ty poslední.
Nemám žádné obavy, čímž ale nechci říct, že to běží samo. Politika je dřina a zároveň delikátní věc, podívejte se na lidovce a Kalouskův kotrmelec. Když se politická strana chová solidně a transparentně, nese si voliče s sebou. My jsme efektivně obsadili politický střed a získali stálý elektorát, který je bohužel nestálý v jednom ohledu: v disciplinovanosti, s níž chodí k volbám. To je ale fenomén celoevropský.
Na kongresu ODS, kde jste byl přednést zdravici partnerské straně, se na vás někteří dívali, jako byste spadl z Marsu. Jak jste se tam cítil vy?
To byl záměr, to je dobře. Je to důkaz, že jsem ještě nezapadl do politické šedi. Byla to příležitost, která se třeba už nikdy nebude opakovat. Tak jsem se tam rozhodl mluvit o nejdůležitějším tématu naší politiky, o roli České republiky v Evropské unii a ve světě. My totiž ještě nevíme, v čem chceme být tahouny a jak orientovat naši ekonomiku, abychom byli konkurenceschopní. Evropa pořád čeká, co z nás vypadne. My máme to naše pivo, fotbalisty, hokejisty, Katku Neumannovou, ale co dál? Provázal jsem to s předsednictvím Evropské unie a použil jsem příklad britských konzervativců, kteří mají jako prioritu mimo jiné ochranu klimatu. Říkají třeba, že musíme stanovit konkrétní redukci skleníkových plynů a každý rok ji kontrolovat. To je pro ODS něco úplně nového a samozřejmě, že na mě zírali. Ale myslím, že ta příležitost za to stála. Nakonec, co jiného by měli ode mě slyšet?
Když jste nedávno navštívil Václava Klause na Hradě, upozornil jste ho, že by jeho úřad měl používat úsporné žárovky. Bylo to špičkování, nebo je rozpor mezi vámi a prezidentem vážný?
To samozřejmě není jenom špičkování. My máme diametrálně odlišný hodnotový systém. Ale vůbec to nevychází z nějaké mé osobní motivace. Mně to je jedno. Já ale prosazuju nějaké hodnoty, a když prezident třeba jezdí do zahraničí a vykládá tam z mého hlediska nesmysly, mluví o věcech, kterým vůbec nerozumí, a vlastně nám tam dělá ostudu, tak se nestačím divit, že si to tahle země a ministr zahraničí nechají líbit.
A podařilo se vám prezidenta přesvědčit, aby ty úsporné žárovky nechal instalovat?
Ono to nebylo potřeba. Někdo z novinářů mi říkal, že snad osmdesát procent osvětlení na Hradě jsou úsporné zářivky nebo kompaktní žárovky. Když jsem byl osmadvacátého října ve Vladislavském sále, viděl jsem, že v lustrech je přesně to, co jsem Klausovi doporučoval, tedy úsporné kompaktní žárovky.
Nepochybuje ještě dnes část Strany zelených, že jste ji zakormidloval do té správné stovky ve sněmovně?
Ne, to jsou úplně marginální hlasy. Strana zelených byla ve strašném stavu a mezilidské vztahy v ní byly příšerné. Někdy jsem pochyboval, zda to jde vůbec zvládnout. Ale dnes už jsme někde úplně jinde.
Kde se vzal ten obrat? Radikálů, kteří stranu opustili, přece byla jen hrstka.
Ale pomohlo to. A to je důležité.
Spolupráce s ODS je ale pro zelené v každém případě velkou novinkou. Jakým způsobem jako předseda udržujete ve straně disciplínu?
Stranu zelených se nám podařilo zkonsolidovat. A prožili jsme s ní obrovský kvalitativní skok. Předevčírem jsme třeba měli setkání v Brně, kam přišlo nějakých osmdesát či devadesát lidí, hlavně starostové obcí, radní, zastupitelé. Nám tady najednou vyrostla úplně nová politická elita. To jsou všechno lidé, kteří už převzali za něco odpovědnost. Což je úplně jiné, než když jenom zvenčí komentujete politiku, kterou dělá někdo jiný, nemáte za nic zodpovědnost a můžete si říkat, co chcete. Ale také vás nikdo neposlouchá.
A nemáte strach, že tím automaticky zajíždíte do kolejí české politiky, trochu odtržené od života?
Vždycky se snažím najít ve standardně vedených politických diskusích trochu jiný pohled. Ono to není tak obtížné, protože politika u nás je hodně provinciální, jsme zahleděni sami do sebe. Což poznáte, když jste někde v zahraničí, vezmete si v letadle noviny, přečtete si titulky a srovnáte to s tím, čím my tady žijeme. Snažím se držet krok a mít přehled o evropské politice a podívat se na naši situaci z evropského nebo globálního pohledu.
Než jste přišel do sněmovny, popisoval jste ji jako panoptikální společnost. Změnil se váš pohled poté, co jste součástí tohoto panoptika?
Ne, nezměnil a tu distanci od tohoto prostředí mám pořád. Měl jsem docela dobrou představu, jak to tady funguje. Byl jsem v České národní radě mezi roky
Změnila se česká politika za ta léta hodně?
Určitě. Na začátku devadesátých let tu ještě neexistovala tak konfrontační atmosféra, byla to atmosféra kooperace. Byla to polistopadová euforie a hrály tu větší roli argumenty pro prosazení politických cílů než vyhraněné politické bloky, které by si vyjednávaly podporu. To je výrazně odlišné. Na přesné vypozorování rozdílů ale potřebuji určitý čas, zasedání sněmovny bylo jen několik a drtivá většina poslanců a poslankyň ještě vůbec nevystoupila. Zatím jen vidím, že na schůzích sněmovny je to jen politická hra před kamerami. Ve výborech, kde to už není taková korida, je to naštěstí lepší.
Je něco, nač vy osobně můžete být za půl roku ve sněmovně pyšný?
Prosazoval jsem novou spotřební daň na biopaliva, což se nakonec podařilo. Považuji to za velký úspěch, protože to otvírá prostor pro využití bioplynu v dopravě. Tento princip se navzdory ministerstvu financí podařilo ve výboru protlačit. Pro mě to byla pozitivní zkušenost, že na různých úrovních to funguje různě a že na úrovni výborů je možné nastolit atmosféru věcnosti a v ní pomocí racionálních argumentů něco prospěšného prosadit.
Na politická jednání, kam ostatní chodí v kravatách, chodíte v tričku nebo rozhalence. Není to tak trochu alibi vůči vlastní straně nebo sobě samému, že jste ještě nezabředl mezi politické dinosaury? Vy přece nejste člověk, který by se vázanky štítil...
Před volbami bylo takové období, kdy bylo potřeba ukázat, že jsme standardní politickou stranou. Že nejsme jen ochránci fauny a flóry, jak se říká. Proto jsem byl na billboardech v kravatě. Bylo pro nás důležité ukázat, že jsme první liga. Teď nechávám v drtivé většině případů kravatu v šatníku. Myslím si, že už to není potřeba, a je mi příjemněji bez ní. Když tím nikoho neruším a nikdo si nestěžuje, tak si ji neberu. Ale za prezidentem nebo na pohřeb bych bez kravaty samozřejmě nešel.
A proč chodíte tak často s batohem?
To je dané tím, že jsem sedm nebo osm let dělal s lidmi z akademického prostředí a tam je to úplně normální. A je to daleko praktičtější. Pořád s sebou taháte notebook, kam si ho můžete dát? Jednou se mi Mirek Topolánek začal kvůli tomu batohu smát -nabízel jsem mu, ať si ho půjčí a nechá se s ním vyfotit, že bude taky „in“. Mně je batoh blízký.
Když už jsme u osobních zálib a zážitků, nemrzí vás, že jste v mládí netloukl policisty nebo po nich neházel kamení? Evropští lídři zelených typu Joschky Fischera takové dobrodružství v životopisech mívají...
Já jsem jako kluk házel hrušky po ruských tancích. Jedenadvacátého srpna u nás na chalupě. Tehdy se otáčely cedule, kam která silnice vede, a my kluci jsme u nich stáli a pálili hruškama.
***
Martin Bursík (47)
Vystudoval ochranu životního prostředí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a pracoval sedm let jako hydrolog v podniku Stavební geologie. Půl roku před listopadem 1989 se zapojil do Hnutí za občanskou svobodu, později spoluzakládal Občanské fórum v Praze
Foto: Karel Šanda, archiv Martina Bursíka
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.