Jelen v nejistotě
12.06.2006 00:00
Jiří Welsch hrál jako druhý Čech v historii americkou NBA, nejlepší basketbalovou soutěž světa (prvním byl Jiří Zídek mladší). Za čtyři roky vystřídal pět týmů. V květnu mu skončila smlouva s Milwaukee Bucks (Jeleni z Milwaukee) a tým o něho pro příští sezonu nejeví zájem. Welsch je nyní volným hráčem. Je nezaměstnaný.
Co právě teď děláte?
Čekám, kde bude moje kariéra pokračovat. Jestli v Americe, nebo někde v Evropě. Poprvé zažívám období nejistoty. Vždycky jsem měl smlouvu, i když jsem přestupoval z jednoho angažmá do druhého. Teď vypršela a já jsem vlastně nezaměstnaný. Můj agent mi hledá nový tým. Oblečení, osobní věci a vůbec všechno, co jsme měli v bytě v Milwaukee, jsme dali do krabic a do úschovny. Uložili jsme i nábytek, o to se postarala firma.
Vy takhle se vším kočujete?
Bohužel.
Říkáte, že vaše smlouva skončila. Co to bylo za smlouvu?
Když je hráč draftován do NBA, jako jsem byl já v roce 2002, podepíše smlouvu. Je na tři roky plus roční opci. Čtyři roky jsou pryč.
Chorvat Toni Kukoč, který se narodil v roce 1968, byl vaším spoluhráčem v Bucks. Pořád hraje. Vám je šestadvacet. Jste mladý, můžete hrát ještě deset let, ne?
Kukoč je jedním z nejlepších hráčů basketbalové historie. A má štěstí, protože je zdravý. Doufám, že za deset let budu taky hrát. Nikdo mi však nezaručí, že se nezraním. Případů, kdy sportovce vyřadilo zranění, je bezpočet. V tom je sport specifický. Když se někdo stane advokátem, může jím být do konce života. Sportovec vydělá velké peníze, ale má na to jen krátký čas. Proto podnikám kroky, aby mě peníze, které jsem vydělal, zaopatřily do konce života. Abych po basketbalové kariéře mohl dělat to, co mě bude bavit.
Takže investujete? Vy sám?
Sám samozřejmě ne, protože tomu nerozumím. Mám v Americe investičního poradce, který investuje na burze, prostřednictvím jiných firem do podílových fondů, do amerických státních obligací... Portfolio je široké.
Kolik jste letos jako hráč NBA vydělal?
Přes dva miliony dolarů. Největší hvězdy NBA jako Shaquille O’Neal, Tim Duncan nebo třeba Allen Iverson si basketem vydělají taky osmnáct milionů ročně. Další obrovské příjmy mají z reklamy.
NBA má přece oficiální smlouvu na dresy a všechny věci týkající se soutěže s Reebokem, jehož převzala firma adidas. Kam tedy hráči reklamní loga umisťují?
Mají k dispozici boty a oblečení pro volný čas. Mohou uzavřít exkluzivní sponzorské smlouvy, záleží jen na tom, jak jsou populární. Mým spoluhráčem v předešlém klubu Cleveland Cavaliers byl někdejší nejslavnější nováček LeBron James. Tomu vynesl basket asi čtyři miliony dolarů za sezonu, zato od firem jako Sprite, Nike a podobně měl mnohem víc.
Jaké je Milwaukee město? Má tam basketbal konkurenci?
Když jsem tam přijížděl v předchozích letech hrát, město se mi zdálo studené, šedivé a špinavé. S manželkou jsme si však zvykli. Je to malé město, v podstatě americká vesnice. Tempo života je pomalejší. Neničily nás dopravní zácpy, které byly pravidlem, když jsem hrával v Bostonu. Lidi byli mnohem příjemnější. Takže jsme smutní, že musíme pryč. Pokud jde o tu konkurenci, tým amerického fotbalu sídlí zcela mimo a profesionální hokej se v Milwaukee nehraje, je tam jen farma. O fanoušky se tak dělí basketbal a baseball.
Je mezi nimi nějaký rozdíl?
Co se týče úplně skalních fanoušků, myslím, že je to jedna skupina lidí. Má ráda sport a chodí na něj. Sezony nejnavštěvovanějších sportů na sebe do jisté míry navazují a ti lidé chodí na všechno. Někteří v tom nacházejí i obživu: sbírají autogramy a pak je prodávají na internetu. A někdo zas má třeba sezonní lístky na basket a jezdí jen na něj, na každý zápas.
Bývalo v Milwaukee na basketbal vyprodáno?
Vyprodaná byla jen hrstka zápasů, ale když přijeli hosté s hvězdou typu LeBrona, vyprodáno bylo. Pro klub to hodně znamená, peníze plynou hlavně ze vstupného a z televizních práv. Průměrný lístek byl proto drahý, stál sedmdesát, osmdesát dolarů. Ale zas bylo možné koupit lístek ke stropu haly jen za deset. Každý profesionální tým v Americe má speciální oddělení, které se stará jen o to, jak halu naplnit.
Pražská Sazka Arena hostila v květnu turnaj Final Four. Nejdražší lístky na palubovku, na dosah od hráčů, stály kolem čtyřiceti tisíc korun. Na kolik přijdou v NBA?
Na patnáct set nebo dva tisíce dolarů. Takové sedadlo na palubovce má v Los Angeles předplacené nejslavnější basketbalový fanoušek Jack Nicholson. Kdykoli jsem v L. A. vybíhal proti Lakers, běžel jsem kolem Nicholsona. Málokdy vynechá. Jedině když natáčí film, ale slyšel jsem, že se domlouvá se štábem, aby měl v době zápasu Lakers volno a mohl na něj odjet. On ale nejspíš plnou cenu neplatí. Pro Lakers je prestižní mít na každém zápase Nicholsona a já bych se divil, kdyby mezi ním a klubem neexistovala nějaká dohoda.
V několika městech, kde jste s basketbalem na čas zakotvil, se vaše manželka Linda starala o koně. Bylo tomu tak i v Milwaukee?
Koně jsou její velkou vášní. Vždy se snažila najít místo, kde by se jim mohla věnovat, a podařilo se jí to i tady. Jezdila na farmu asi hodinu od města. Seznámila se tam s paní, původem Němkou, která koně chovala. Spřátelily se a Linda tam trávila většinu volného času.
Náplní NBA není jen basketbal, hráči se zavazují také k dobročinným akcím. Co jste dělali?
NBA předepsala velkou kampaň, v níž museli hráči chodit do škol a číst s dětmi knížky. Měli jsme jim předčítat a mluvit s nimi o hrdinech těch knih, probírat s nimi důležitost četby a tak dále. Každý hráč měl nařízeno jedenáct takových vystoupení.
Co jste četl vy?
Naposledy jsem předčítal americkou dětskou knížku o malém dinosaurovi. Jak si čistí zuby, jak se ukládá ke spánku, takovou legrační knížku pro první a druhé třídy. To byla aktivita NBA. Kromě ní jsou však pro hráče povinné ještě jiné charitativní akce. Ty jim zas přikazují jednotlivé kluby.
Co podnikali Bucks?
V Americe fungují Kluby pro hochy a dívky. Děti tam chodí po škole a dělají různé věci. Zvali jsme je do tréninkové haly a cvičili s nimi různé prvky basketbalové hry. Na podporu nadace pro výzkum rakoviny jsme navštívili nemocnici a mluvili s malými pacienty. Děti jsme potěšili, to je fakt. Dívají se na nás v televizi a najednou jsme se tam objevili naživo. Něco to pro ně znamenalo. Ale na druhou stranu... Přišel jsem do pokoje, kde bylo dítě s maminkou, bylo mu zle po chemoterapii a zvracelo. Bojovalo o život a já se je snažil rozveselit. Připadal jsem si jako pitomec.
Přesto jsou takové návštěvy ohromné. V Česku jsou ojedinělé a udělat z nich pravidlo nebo povinnost, tím se nikdo nezabývá. Co vy na to?
Myslím, že je to u nás špatné. Taková setkání chybějí. Fotbal a hokej jsou doma populární, ale hráči jsou na hřišti a děti v hledišti. Neexistuje mezi nimi žádný kontakt. Přitom by byl užitečný pro obě strany. Návštěva známých sportovců a idolů je pro děti obrovským zážitkem, mohou se ptát, nač se jim zachce. A klub si vychovává fanoušky.
NBA prý pro někdejší hráče také vytváří cosi jako důchodový systém, je to pravda?
Hráčská asociace, což jsou vlastně jakoby odbory, pomáhá hráčům už během kariéry. Mnozí z nich nedokončili univerzitní vzdělání, a tak se je snaží přimět k dalšímu studiu a připravit jim pro to podmínky. Pomáhá jim plánovat další kariéru po té basketbalové. Co se přímo peněz týče, ano, pro bývalé hráče existuje jakási renta. Nerad bych čtenáře mátl, ale je to asi tak, že v pětapadesáti letech má každý bývalý hráč NBA nárok na měsíční nebo roční rentu. Její výše se vypočítává podle toho, kolik zápasů nebo sezon v NBA odehrál.
Jsou mezi profesionálními basketbalisty vysoce vzdělaní lidé?
Najdou se tam takoví. Hrál jsem s jedním, který pocházel odněkud z Karibiku, studoval v Americe na univerzitě a basketem si vydělával slušné peníze, ale někdy mně přišlo, že hra je pro něho až na druhé koleji. Víc ho naplňoval život mimo hřiště. Třeba psal poezii, vydával knihy. Taky založil neziskovou organizaci nebo něco takového, která se jmenovala Na demokracii záleží. V rámci téhle aktivity obcházel v severní Kalifornii univerzity, přednášel na nich a apeloval na studenty, aby se aktivněji zapojovali do politiky.
Co je pravdy na tom, že NBA zaměstnává mnoho hráčů pocházejících z nejchudších amerických rodin?
Je to pravda, spousta hráčů pochází z nejchudších čtvrtí. Vyrůstali v ghettech a jediné, čím se kdy zabývali, byl basketbal na ulicích. Streetball je v Americe nesmírně populární. Na škole jim nezáleželo, na rodině taky ne, hráli od rána do večera. To je možná příčina tak vysoké úspěšnosti amerického basketbalu.
Takže hledači talentů, skauti, je objevili na ulici?
Třeba. Nováčci měli motivaci dostat se z bahna, a tak se snažili. Ti chytřejší od klubu dostali sportovní stipendium a mohli díky basketu studovat. Jinak by nikdy neměli šanci dostat se na nějakou školu. Další důvod být dobrý ve sportu.
„Z pouličního basketbalisty milionářem.“ Prožil někdo z vašich spoluhráčů tenhle typicky americký příběh?
Asi ano, ale nemám k nim tak blízko, aby se mi svěřovali s minulostí... Abych věděl, odkud pocházejí a jak vyrůstali. Ale ví se, že jedním z takových byl právě LeBron James. Je z více dětí, a když se narodil, bylo jeho mamince tuším teprve sedmnáct. Otce nikdy nepoznal a vychovávala ho jenom máma.
Jsou hráči týmů NBA přáteli, nebo spíše konkurenty? Našel jste tam blízké kamarády?
Prošel jsem pět týmů, ale málokde jsem našel někoho, s kým bych se chtěl vidět mimo hřiště. Devadesát devět procent kluků jsem vídal na trénincích, na cestách a při zápasech, ale nikdy jsem s nimi nestrávil jednu jedinou chvíli jinde. Trénink skončil a každý si šel vlastní cestou. Bylo pár výjimek, několik hráčů, s nimiž jsme chodili na večeře. Třeba rodina Toniho Kukoče nás letos pozvala na Velikonoce. Měli jsme volno, přijali jsme a svátek s nimi strávili. To ale byla výjimka.
Proč tomu tak je?
Já myslím, že důvody jsou dva. Prvním je pohyb hráčů mezi týmy. Přecházejí z jednoho mužstva do druhého, takže na hlubší přátelství není čas. Druhým důvodem je to, že NBA vytváří silné konkurenční prostředí i uvnitř klubů. V týmu je nás dvanáct, na začátku zápasu nás může nastoupit jen pět a během něj tak osm až devět. Každý bojuje o to, aby hrál. Konkurence je tedy velká. Hráč bojuje nejen proti soupeři, ale ať si to přizná nebo ne, taky proti spoluhráči. Bojuje o svoji pozici, bojuje o to, aby hrál a měl další smlouvu, aby vydělal peníze. Je to práce jako každá jiná.
Když se ve světě něco děje, bavíte se spolu třeba o politice?
Občas se něco řeší, ale nikdy ne do hloubky. Když probíhají konflikty jako válka v Iráku, je to velká a významná událost, o níž se v Americe denně mluví. Pak to probírají i hráči, ale jen letmo.
Na začátku rozhovoru jste řekl, že váš agent vám hledá nový tým. Kdo je tím agentem?
Před dvěma roky jsem se rozešel s agentem, který mi nevyhovoval, a začal jsem spolupracovat s novým. Jmenuje se Sam Goldfeder a je vystudovaný právník. Pracoval jako prokurátor, ale rozhodl se v téhle oblasti práva skončit. S jedním známým založili firmu a začali zastupovat profesionální sportovce. Mají několik hvězd, ale taky obyčejné, průměrné hráče, jako jsem já.
V americkém profesionálním basketbalu je možná těžké prorazit také proto, že diváci tomuhle sportu dokonale rozumějí. Je tomu tak?
V některých městech diváci basketu rozumějí, v jiných ne. Když jsem hrál v Bostonu, publikum bylo skvělé. Basketbal tam má velkou tradici, lidi hru znali a věděli, nač se chodí dívat. V Milwaukee mi často přišlo, že chodí do hlediště z jiných důvodů. Tam se chodili bavit. Čekali, že jim uděláme dobrou náladu, jako když jdou do divadla nebo do kina na nějakou komedii.
Z vaší tiskové konference vyplynulo, že velice stojíte o to, abyste zůstal v NBA. Proč? Vadí vám něco na evropských klubech?
Vůbec nic. Já bych šel i do Evropy, pozitiva a negativa jsou na obou stranách. Nejraději bych však zůstal v NBA. Myslím, že jsem na tuhle soutěž dost kvalitní hráč. Nemám o tom nejmenší pochybnost a budu o svoji šanci bojovat do poslední chvíle.
* * *
Jiří Welsch (26)
Naposledy hráč americké NBA (National Basketball Association). Narodil se 27. ledna 1980. Měří 201 cm, váží 94 kg. V útoku hraje na křídle a rozehrává, dokáže výborně bránit. Vyrůstal v Holicích a začínal v tamním oddílu TJ Jiskra, který založil jeho otec. V klubu hrál i jeho o čtyři roky starší bratr Petr, později také profesionální basketbalista (polské Sopoty a Mlékárna Kunín). Jiří Welsch studoval Sportovní gymnázium v Pardubicích a v sezoně 1996/97 startoval za Pardubice poprvé v české nejvyšší soutěži. První ligové body zaznamenal trojkou z levého rohu. Posléze přestoupil do pražské Sparty, kde hrál v letech 1997-2000, zároveň studoval sportovní management na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK. Ve dvaceti letech získal prestižní cenu pro nejlepšího ligového hráče. Další dvě sezony (do roku 2002) už hrál euroligu za slovinský tým Olimpija Lublaň. Odtud byl draftován do NBA, kde až do letošního roku vystřídal pět klubů: Golden State Warriors (2002-2003), Dallas Mavericks a Boston Celtics (2003-2004), Cleveland Cavaliers a Milwaukee Bucks (20042006). Welsch je ženatý, manželka Linda je bývalou basketbalistkou pražské Sparty.
Foto: Lucie Pařízková, Robert Zlatohlávek
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.