Lakomá Kateřina
17.06.2007 12:00 Rozhovor
Chystané pokračování Nemocnice na kraji města ji příliš neoslovilo. Na filmy se dokáže dívat, jen když ji nerozčílí v prvních deseti minutách. Prvního července Kateřina Fričová vystřídá milicionáře Františka Lamberta a stane se programovou ředitelkou ČT. Připravila pro ni kúru řízené lakoty. Prý na ní vydělají kvalitní tvůrci.
Až se vrátíte do ČT, budete se znovu setkávat s lidmi, kteří tam pracovali, když jste před čtrnácti lety odcházela?
Včera jsem jich tam potkala... no, jejda! Těžko říct, jestli se na mě těší. Asi jak kdo.
Chce se vám vůbec zpátky na Kavčí hory, do toho molochu?
Jinak bych tam nechodila. ČT je ale opravdu zaoceánský parník. Jakékoli pohyby kormidlem jsou tam mnohem složitější než v privátu. Dlouho jsem si kladla otázku, jestli v takové organizaci obstojím. Jde o jiný typ práce. Také je pravda, že nevzpomínám zrovna s láskou na ten barák. Vznikl v určité době. Jen si vezměte ty široké chodby! Jenom kolik stojí jejich úklid a vytápění? Když chcete na Kavkách vyměnit okna, utratíte desítky milionů. A tak dále.
Mluví se o tom, jak se uvnitř televize mezi sebou perou zájmové skupiny, nad nimiž stál váš předchůdce ředitel František Lambert a všechno ovládal pevnou rukou. Asi to nebudete mít na začátku jednoduché...
Určitě mi několik týdnů potrvá, než se rozhlédnu. Co nejrychleji si načtu zápisy z porad minulých měsíců, abych si udělala obrázek, jak se co řeší a kdo to řeší. Urychleně se sejdu s klíčovými lidmi a promluvím s nimi, abych zjistila jejich představy.
Už jsme zmínili ředitele Lamberta. Vy byste se označila spíše za demokratického nebo despotického šéfa?
Zvenčí člověk vidí všechno jinak. Těžko říct, jak pracoval pan Lambert. O mně lidi někdy hovořili jako o osvíceném, dokonce laskavém diktátorovi. Když ale člověk přijde do nového prostředí a chce se zorientovat, musí k sobě soustředit hodně věcí. Pak je jen otázkou času, kdy pravomoci zase rozdělí směrem dolů. Jinak jsem takový walking manager, který za den obejde všechna pracoviště. To v ČT nepůjde. Nedělala bych nic jiného.
Jak na vás působí ředitel Jiří Janeček? Někdy se zdá, jako by se chtěl dohodnout úplně se všemi. Není to na škodu?
Těžko posuzovat. Informace je nutné dělit. U lidí, které znám, mám výhodu, že vím, říkají-li pravdu z pětiny, desetiny nebo dvacetiny. Večer jsem se dívala na nějaké komentáře, které lidi psali na internetu k mému jmenování programovou ředitelkou. Tam jsem se dověděla věci! Prý jsem bolševik a také jsem zničila televizi Prima. Veřejností kolují ledajaké bajky; musí se s nimi nakládat opatrně.
Proč ty výlevy na internetu vůbec čtete?
Sama od sebe bych je nečetla, upozornil mě syn. Jaký já jsem bolševik? Táta mi vždycky říkal, že musím pracovat třikrát víc než ostatní, protože v kádrovém posudku nebudu mít žádné body: rodiče nebyli v partaji, já jsem nebyla v partaji, nebyla jsem z vesnice ani z dělnické rodiny. Táta měl pravdu. V roce 1988 mě málem vyrazili z televize, kde jsem pracovala jako asistentka výroby, už jsem uvažovala, že půjdu dělat pošťačku. Tehdy mi v ČST řekli, že mě zachránilo pouze to, že odvádím třikrát víc práce než ostatní.
A co Jiří Janeček?
Jirku znám ještě ze svého prvního působení v České televizi. Tam na mě nepůsobil jako nerozhodný člověk. Teď se mu to zhusta podsouvá, ale já tomu moc nevěřím. Ostatně, kdyby to měla být pravda, tak to poznám určitě po několika málo poradách.
Uvažujete o tom, že byste kandidovala na jeho místo?
To jsou zase jenom takové řeči. Ano, hlásila jsem se v prosinci 2000 do výběrového řízení na generálního ředitele České televize. Tehdy ale byla jiná situace. Pak došlo ke změně zákona o ČT, ve kterém se zakázalo, aby osoby blízké generálnímu řediteli pracovaly pro jakoukoli televizi. No a já mám muže z profese a bohužel se tak zvrhlo i jedno z dětí. Manžel je už od roku 1984 na volné noze a pracuje jako dokumentarista a publicista pro různé televize. Syn působí jako režisér, současně má svou firmu a podílel se na kampani ČT plus, která získala stříbro na Promaxu.
Líbí se vám, jak funguje veřejnoprávní televize? Uvedu příklad: je v pořádku, aby se na natáčení pořadu s jedním účinkujícím vypravil z Brna do Ostravy devítičlenný tým, přestože má Ostrava vlastní studio?
V minulosti to bylo naprosto běžné. Na nějaké akci v Praze jsem kdysi sama potkala štáb z Brna, a když jsem se upřímně divila, co tu dělají, odpověděli, že to má Brno v programovém plánu. Nebyli ale schopni vysvětlit, proč. Od té doby se to podle mých informací výrazně zlepšilo.
Když jste před lety odešla z ČT, popisovala jste, jak málo jsou její zaměstnanci ochotni měnit zaběhané pořádky. Chystáte se na protiútok?
Ještě dokážu pochopit odpověď, že něco nejde, pokud je podložená opravdu nějakým relevantním důvodem. Potom se dají hledat cesty, jak ony důvody odstranit. Nesnáším ale, když mi někdo odpoví, že to nejde, protože se to tak nikdy nedělalo. Takový argument dokáže člověka ubít nejvíc. Už z logiky věci je to nepřijatelné.
S jakým projektem jste uspěla ve výběrovém řízení na programovou ředitelku? Prý chcete orientovat ČT na tvorbu pro děti a mládež.
To byl jen takový příklad a možná nadbytečný, protože všichni se teď kolem něj točí. Už jsem jasně řekla, že o svých představách chci mluvit nejdřív s těmi, kterých se budou týkat. Takže jen obecně: ČT má tu úžasnou možnost, že se díky koncesionářským poplatkům může soustředit i na tvorbu a žánry, které na komerční stanici nikdy neuvidíte. Hraná dětská tvorba bezesporu nebude nikdy patřit mezi priority soukromých televizí. Stejně tak tam nikdy nebude patřit například klasický dokument.
Do dětské a dramatické tvorby a do praktik při obsazování tvůrců se v časopise Reflex pustil režisér Vít Olmer. Jste ráda, že ta slova zazněla?
Nehodnotím, jestli jde o stoprocentní nebo jednoprocentní pravdu. K tomu potřebuji něco víc, než je novinový článek. S panem Olmerem si o tom určitě promluvím. I kdyby to ale byla jednoprocentní pravda, nevidím důvod, proč by se na veřejnosti neměly diskutovat i takové věci. Jde přece o veřejnou televizi! My vůbec málo diskutujeme o tom, co to je veřejná služba a jak by veřejnoprávní televize měla vypadat. Třeba ve Francii pokaždé narazím na obsáhlejší článek od filozofa, intelektuála, novináře nebo diváka na toto téma. Takovou diskusi bychom měli rozvíjet i u nás.
Tak pojďme diskutovat. Třeba v sobotu v hlavním vysílacím čase je program ČT k nerozeznání od Novy a Primy. Pouští se zábava a filmové trháky. Neměla by se ČT nějak odlišovat?
Když se náhodně podíváte na vysílání jednoho dne, nota bene pouze dvou hodin, ten pocit vzniknout může. Nevytrhávejte ale z kontextu. I mezi filmy pouští ČT taková díla, která by privát nikdy nevysílal. Vzpomínám si z Novy, když byl jednou ředitel Vladimír Železný v zahraničí a já ho zastupovala, že jsme s Petrem Sládečkem odsouhlasili, že budeme vysílat Hamleta. Železný byl potom na poradě velmi, velmi nepříjemný, a nakonec se ještě omlouval divákům. Nicméně se Sládečkem jsme měli představu, že i soukromá televize naučí diváky sledovat jiný typ filmů. Hamlet byl vzhledem k obvyklým číslům Novy propadák, ale i tak se dívalo snad 29 procent lidí! Brali jsme, že je to fajn, nicméně Železný nás z toho vyléčil.
Jakou sledovanost má mít ČT?
Kladu si otázku, co z pohledu ČT znamená malá sledovanost. Jestli se na přenos z Pražského jara budou dívat dvě procenta lidí, podle mě je to hodně. Pokud mám dobré informace, Česká televize na programových poradách velmi zásadně sleduje i spokojenost diváků, což jiné televize nedělají. Když má pořad dvě procenta, zato ale spokojených diváků, je to dobře. Na druhou stranu každý pořad by měl mít dopředu stanovený cíl z pohledu sledovanosti. Záleží na typu programu, jak vysoko bude nastavena laťka. ČT by rozhodně neměla rezignovat ani na sledovanost, ani na spokojenost.
Má ČT soupeřit s komerčními stanicemi?
To jsem řekla i výběrové komisi: Česká televize na tom bude vždycky hůř než komerční televize. Ty to mají jednoduché – nemáš sledovanost, končíš. Pro ČT budou ta pravidla vždy obtížnější.
Jedním z nejsledovanějších pořadů byla v roce 2004 druhá řada Nemocnice na kraji města. Teď se má točit třetí řada za rekordních 95 milionů korun. Vy byste takový projekt odsouhlasila?
Nečetla jsem scénáře třetí řady. Ale je pravda, že výsledky druhé řady by mohly naznačovat, že třetí série už není třeba. Však už jsem také dokonce řekla, že z marketingových důvodů by možná bylo lepší, kdyby se to jmenovalo jinak, například Klinika uprostřed města. Třeba jsou ale scénáře třetí řady natolik silné, že si Česká televize právem věří.
Není právě na třetí Nemocnici patrná neochota pustit se do nových projektů a tendence raději opakovat to, co ještě alespoň trochu funguje?
Podívejme se na to hlouběji. Pokud chceme experimenty, musíme mít lidi, se kterými se dají dělat. Už pět let učím na FAMU a kolegů se opakovaně ptám, kde máme ty chytré šikovné absolventy. Pořád nepřicházejí. I po revoluci jsme se těšili, jak budou mít všichni v šuplících úžasné scénáře. Pak se zjistilo, že nic moc.
Německá RTL vysílá komediální seriál, který se odehrává v úřadu spolkového kancléře, zato ČT natočila seriál Horákovi –nejjednodušší model situační komedie. Mohlo by se jednou vyrábět něco o úřadu české vlády?
To by bylo výtečné. Na druhou stranu vám ale mohu říct, že Němců je osmkrát tolik. Jejich šance, že najdou šikovné scenáristy, je mnohem vyšší. Ano, Česká televize musí postupovat iniciativněji a sama tematicky zadávat psaní scénářů, nejen přijímat, co jí přijde zvenčí. Podotýkám, že nevím, jak přesně se dnes postupuje. Moje představa je, že bude-li ČT chtít například každý všední den mezi čtvrtou a pátou vysílat hraný seriál pro děti, vypíše tendr na náměty. Pár vybraných koupí, nechá psát scénáře, natočí i pilotní díly, a když bude mít kliku, půjdou do výroby dva z pěti. Do scénáře se musí investovat. Není možné, aby se nad ním někdo rok mořil bez záruky, že dostane zaplaceno. O mně se říká, že jsem lakomá. To sice platí, ale lakota musí být řízená.
Co bude znamenat pro televize digitalizace? Kam se posune Prima a Nova?
Profilovat se budou nové kanály, třeba Febio nebo zpravodajský Z1. Nova si pravděpodobně udrží svůj profil televize pro všechny. Když už mluvíme o Nově: nechápu, proč přestala používat slogan Nova vás baví. Ten považuji za dokonalý, protože skvěle vystihuje myšlenku této stanice.
Primu jste zvedla z osmi na osmnáct procent sledovanosti. Dnes pouští největší filmové hity, ale nové diváky nepřitáhla. Může vůbec ještě růst?
Když jsem tam přišla, našla jsem úplně vybrakovanou programovou knihovnu (zásobník pořadů, na které má televize vysílací práva, pozn. red.). Během pár týdnů jsme ale ve sledovanosti poskočili o dva body jen tím, že jsme úplně přeskládali schéma. Prostor k dalšímu růstu má Prima i dnes. Musí si však vytvořit – nepochybně se o to snaží – celou škálu pořadů. Televize jednoho pořadu, jak se Primě začalo říkat po úspěchu VyVolených I., to na dlouho věru nevydrží. Klíčové je i umístění do schématu, může znamenat víc než polovinu úspěchu pořadu, další část tvoří self promotion, třeba upoutávky na nejpovedenější části programu. Jednou jsem se v tomto duchu vyjádřila na večeři v Cannes a ostatní na mě divně hleděli. Pak mi vysvětlili, že to je moudro, které teoretická literatura zmiňuje léta. Byla jsem trochu za trubku, ale na druhou stranu jsem si na to přišla sama.
Donedávna jste budovala malou Top TV zčásti založenou na teleshoppingu. Proč u vás točily své pořady okoukané tváře jako Slávek Boura nebo Přemek Podlaha?
Záleží, v jaké televizi působíte. Když otvíráte malou stanici, potřebujete oslovit novináře. Aby je to aspoň trochu zajímalo, musíte se opřít o známé obličeje.
Splnila Top TV vaše očekávání?
Ne. Nebo přesněji: jen částečně. Nedaří se jí obchodně. Existovala vize postavit během několika málo let několik stanic. S uchazeči o digitální licence jsme posuzovali možnosti společného prodeje reklamy, což jsem se naučila v rádiích. Kdyby to s digitalizací vyšlo, už bychom v této době prodávali reklamu všichni společně. Reklamní agentura se totiž s námi jako s malým médiem moc nebavila. Na Nově zadavatelé reklamy utratí deset milionů za deset minut. Utratit milion na Top TV, to byla práce na dva dny. Navíc nám do začátku moc nepřálo štěstí. Vysílali jsme jen pár týdnů a noviny začaly psát, že zboží z teleshoppingu je brak. Ale velká většina vadných výrobků tehdy pocházela od jediné firmy, se kterou jsme nikdy spolupracovat nechtěli. Zkrátka a dobře, vize a realita se tragicky lišily.
Nemůže za to i změna návyků ve společnosti? Televizi přece sleduje méně lidí než třeba před rokem. Momentálně se zástupci všech televizí vymlouvají na teplé počasí.
To je zjednodušení. Letošní teplá zima přece mohla být z pohledu televizí požehnaná, nebyl sníh, takže to lidi netáhlo ven a mohli sedět před obrazovkou. Zatím na to asi není žádná relevantní studie. Ale nabízí se souvislost s rostoucími počty připojení k internetu. Na webových stránkách televizí máte možnost pustit si z archivu jakýkoli pořad. To je určitý kanibalismus, nicméně televize se musí přizpůsobovat internetu. Svět se mění a my s ním. Mně se navíc ten nový svět líbí.
Není už televize v dnešní podobě přežitá?
Záleží, v jakém se pohybujete prostředí. Pořád je kvantum lidí, kteří večer nepůjdou hrát squash a zůstanou u televize. Je ale pravda, že dříve v tramvaji člověk častěji vyslechl rozhovor lidí, kteří se bavili o sdíleném televizním zážitku. Chválili, pomlouvali... S rozšiřující se nabídkou bude běžnější, že se lidé v různých domácnostech nebudou dívat na totéž. K tomu připočtěte rostoucí možnosti, jak trávit volný čas. Okolo puberty jsme chodili ke Trojkám na Malé Straně na pivo. Bylo pár vináren a moravské víno skoro nebylo k pití, natož červené, které mám ráda. Když člověk nechtěl pít pivo, mohl ještě přeslazené limonády a to bylo tak všechno.
Díváte se vůbec na televizi?
Ano, ale nejsem věrný divák žádné stanice. Navíc mám doma kabel. Hodně sleduji program, na němž zrovna pracuji, a jinak hodně skáču. Nejsem divák, který si v programu zaškrtá, co chce vidět.
Co se vám líbí z vysílání ČT?
Nedávno jsem se dívala na hraný dokument o Hitlerovi. Sice jej nevyrobila ČT, ale splňuje všechny atributy televize veřejné služby: informuje, vzdělává, baví.
Když nejste televizní maniak, jak trávíte volný čas?
Was ist das? Z práce chodím hodně pozdě. A o víkendech? Dcera má tři děti a s nimi si opravdu vyčistím mozek. To jsou momenty, kdy práci úplně pustím z hlavy a řeším ty jejich velké problémy. Potom mám zvyk jezdit dvakrát ročně na dovolenou. Zamilovala jsem se do Afriky, byla jsem v Gambii a v Keni. Pak mě naprosto uchvátil Martinik, kde jsem byla před třemi roky. Kdybych byla francouzský důchodce, přesně bych věděla, kde strávit stáří. To je úžasná země. Nejsem moc na kytičky. Všechno, co pěstuju, s úspěchem zavraždím. Ale ta barevná škála květin na Martiniku mě fascinuje! Říkala jsem si, jestli tam nepotřebují založit televizi, ale asi by se obešli beze mě.
Foto: Jan Schejbal
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.