Poslanec, nebo nula
24.02.2008 12:00
Předseda sněmovny Miloslav Vlček (ČSSD) si po prezidentské volbě oddechl a začal hovořit velmi otevřeně: „Co bych byl bez mandátu? Nula!“ Tato jeho věta se vztahuje k období, kdy ležel v nemocnici připojený na přístroje a premiér Vladimír Špidla po něm chtěl, ať odstoupí z místa poslance.
Nepatří už přeběhlíci ke stranické tradici ČSSD? Po roce 1996 přece Klausově vládě pomáhali Teplík s Wagnerem. Proč se to děje?
Málo se zajímáme o vlastní poslance a jejich problémy. Doložím to osobním příkladem. Před čtyřmi lety jsem prodělal těžkou nemoc. A co udělal předseda Špidla? Přijel za mnou, když jsem ležel na jednotce ARO napojený na přístroje, a řekl mi, ať se vzdám mandátu.
Jezdil kvůli tomu za vámi do Olomouce?
Ano, u mojí „smrtelné postele“ se stavil dokonce dvakrát. Ve sněmovně tehdy také panovala vypjatá situace. Ministra Cyrila Svobodu tam přivezli na vozíku. Lékaři mi nabízeli, že Špidlu pošlou pryč, ale já jsem se tomu nechtěl vyhýbat. Dodnes to ukazuje, jak se z politiky vytrácí lidská stránka. Ten poslanec může mít zdravotní, rodinné nebo finanční problémy. Je potřeba mu pomoci dříve, než se dostane do bezvýchodné situace. To je Vlčkův názor.
Má takové problémy poslanec Evžen Snítilý, poslední přeběhlík?
To nevím. U něho se mohlo kumulovat všechno. Zdravotní problémy měl už v minulém volebním období. Nemluvil jsem s ním o tom. Člověk se může dostat snadno pod tlak, třeba mediální, anebo ho může někdo vydírat, ale to já nevím. O poslance by se neměl zajímat jediný člověk. Máme přece organizace v okrese, v regionu. Já nemůžu dohlédnout, co se třeba v Náchodě děje kolem Evžena Snítilého.
Jsou v tom peníze?
To opravdu nechci hodnotit. Skutečně jen vycházím z vlastní zkušenosti. Tehdy před čtyřmi lety jsem byl na dně, pohyboval jsem se na hranici života a smrti. Začalo to slinivkou, pak se přidala embolie a další potíže. V té chvíli skutečně myslíte na nejhorší. Na rodinu, která není zabezpečená. O to se ale nikdo z vašich kolegů nezajímá.
Nezavání ten váš zájem o poslance špiclováním?
To já přece nechci! Dobří kamarádi by o věcech měli mluvit. Nemusejí se bavit o úplných podrobnostech, ale když se někdo svěří, že postavil barák, splácí hypotéku a nemá moc peněz, už je to informace, s níž se dá pracovat. Druhému nemůžete pomáhat, aniž byste se vžil do jeho situace.
Proč jste se po Špidlových intervencích nevzdal mandátu?
Bojoval jsem a byl jsem přesvědčen, že se z nemoci vylížu. Také jsem měl dost času přemýšlet: každou situaci z politiky jsem si mohl přehrát desetkrát, dvacetkrát. Přišel jsem na to, že jsem pořád dělal poslance a všem pomáhal. Pak jsem se sám sebe ptal: Co budeš, když se vzdáš mandátu? Nula! Miloškovi byl tehdy rok, manželka na mateřské. Co by s nimi bylo? Kdo by je zabezpečil? Co bych byl bez mandátu? Do zaměstnání na finančním úřadě bych se vrátit nemohl, protože jsem zároveň radní a zastupitel v Konici. Necítil jsem to jako vypočítavost. Měl jsem obyčejnou starost o rodinu. Co by po mě zůstalo? Nic! Za čtyři a půl měsíce už jsem byl na hlasování. Snad až taková hrůza to se mnou nebyla. Jsem přesvědčen, že jsem byl snad jediným poslancem, který si po dobu nemoci nechal zastavit plat a pobíral normální nemocenskou. Běžte se zeptat na mzdové oddělení.
Překvapivé jsou spíš důvody, proč jste se držel funkce. To přizná málokdo.
Proč bych to neřekl? Skoro každý poslanec si připravuje nějaké zaměstnání, když ví, že skončí. Ale u mě se všechno stalo ze dne na den. Jel jsem po dálnici, během pěti minut se mi udělalo strašně zle, hodinu jsem zvracel. Pak jsem sedl do auta, dojel do Prostějova a z toho auta jsem vypadl. Dodnes se divím, proč jsem nepřivolal pomoc mobilem, ale v ten moment neuvažujete. Opravdu se nemám za co stydět. Já jsem v každém zaměstnání říkal na rovinu, co si myslím.
Teď to říkáte Jiřímu Paroubkovi? Sněmovním matadorům z ČSSD vadí, že si Paroubek vytvořil vlastní síť spolupracovníků mimo stranické struktury. Příkladem je poslanec David Rath. Poškozuje tandem Paroubek-Rath sociální demokracii?
Jako nejvyšší ústavní činitel z ČSSD se zúčastňuji všech stranických jednání. Nevidím, že by na nich David Rath navrhoval nějaké věci a strana by se mu podřizovala. Jiří Paroubek si ho bere na tiskové konference, protože je výřečný a vyjadřuje se ke všemu. Jestli to umí, ať hodnotí jeho posluchači.
Celý rozhovor najdete v aktuálním vydání časopisu Týden.
Foto: Robert Sedmík
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.