Na pražské výstavě k příležitosti 70. výročí smrti prvního předsedy vlády Karla Kramáře, nezávislého Československa, byly k vidění šperky jeho ruské manželky Naděždy Nikolajevny. Výstavu navštívil také její pravnuk Dmitrij Abrikosov. Snaží se získat část dědictví po své prababičce a za určitých okolností by se mohl ucházet i o Kramářovu vilu. Bojovat o reprezentační sídlo českých premiérů však nebude, je rád, že je o ně dobře postaráno.
Jaké je vaše místo v rodokmenu rodiny?
Naděžda Nikolajevna Kramářová byla mou prababičkou, matkou mé babičky. Naděžda měla čtyři děti z prvního manželství. Nejoblíbenější byla Margarita Alexejevna, má babička. Ta měla dvě děti, Taťánu a Petra, mého otce.
Říká se, že Naděžda Kramářová se snažila dostat své děti do Československa.
Poté co moje babička Margarita v roce 1928 náhle zemřela na leukemii, Naděžda se pevně rozhodla dostat své vnuky z SSSR. A udělala pro to všechno. Vyjednávala se sovětskou vládou, kterou z hloubi duše nenáviděla. Domluvili se, že jim předá jistou sumu peněz, fakticky výkupné za vnuky. Peníze poslala, ale vnuky jí přesto nevydali. Otřáslo jí to tak, že ji ranila mrtvice a krátce nato v roce 1936 zemřela. Toto odmítnutí bylo poslední tragédií v jejím životě, to je jisté.
Co jí slibovala sovětská vláda?
Nic zvláštního. Smlouvali. A i když něco naslibovali, tak to stejně pak nesplnili. Jak říkal Karel Kramář: „Není možné sedět za vyjednávacím stolem s tím, komu chybějí morální kvality.“
Nicméně ona musela vyjednávat. Udržovala s dětmi kontakt?
Ano, dopisovala si s nimi a snažila se je materiálně podporovat. V Národním archivu České republiky jsou uloženy dopisy, které si psala moje prababička s dcerou a jejím chotěm, Borisem Abrikosovem. V archivu se dochovaly fotografie tety, fotografie z dětství otce. Naděžda Nikolajevna velmi často posílala materiální pomoc a peníze přes československého diplomata v SSSR Zdeňka Fierlingera (v letech 1945-1946 československý premiér, pozn. red.). K narozeninám poslala tetě zlaté hodinky. Takové poslala i otci. Bolševici na to dohlíželi, věděli, že Naděžda Nikolajevna měla velký majetek.
Co přesně jí patřilo?
Základním kamenem jejího majetku byla obrovská manufaktura v Estonsku, kterou zdědila po části rodiny Chludovovy. Chludovovi patřili mezi nejbohatší lidi carského Ruska. Jejich rodinný podnik, který začínal uprostřed 19. století jako výrobce tkaných pásů, se rozrostl do obrovských rozměrů. Svého času byla tato manufaktura, již znárodněná, jedním z největších textilních podniků v SSSR. Také jí patřila luxusní vila Barbo na Krymu, rezidence ve Vysokém nad Jizerou, a koneckonců i samotná Bílá vila (dnes Kramářova vila, pozn. red.) se stavěla za její peníze.
Copak Karel Kramář se financování nezúčastnil?
Prababička měla obchodního ducha a při účtování byla velká puntičkářka. Vedla si obrovskou knihu, do které každý den zaznamenávala všechny výdaje včetně například spropitného pro řidiče. V archivu se dochovaly zápisy o tom, že si půjčovala peníze od svého muže, Karla Kramáře, když se její banka Credite Lyonnais z nějakých důvodů zdržela s výplatou. Pak ty peníze manželovi vždycky vrátila.
Celý rozhovor si můžete přečíst v novém vydání časopisu Týden.
Foto: Petra Mášová
