Topolánkovým vyzývatelem nebudu
30.10.2006 00:00
Ani po nevídaném úspěchu občanských demokratů v pražských komunálních volbách neútočí primátor Pavel Bém na funkci předsedy ODS nebo premiéra. Nenechám si vyšší ambice vnutit médii, tvrdí. Podobnou šanci ale podruhé v životě dostat nemusí.
Pár týdnů před komunálními volbami byla vašimi portréty polepena celá Praha. Jaký jste z toho měl pocit?
Hrozně nerad se na sebe koukám do zrcadla a před svojí tváří na billboardech podvědomě zavírám oči. Ale jde-li politik do kampaně a chce-li obstát, musí být připraven i na tak osobně laděnou kampaň. Zvyknete si, i když vás to nijak netěší.
To se divím. Prý si své ego dost hýčkáte.
Tak to zase překvapuje mě. Díky své psychiatrické profesi jsem měl možnost se o své ego v tréninkovém slova smyslu dostatečně starat. Myslím, že mi to dalo míru nezbytné sebereflexe a že patřím do kategorie lidí, kteří se svým egem umějí zacházet. Ale uznávám, že sebehodnocení může být hodně zkreslené, byť by ho prováděl sebezdatnější psychiatr nebo psychoanalytik.
Na billboardech jste Pražanům sliboval: „Dejte mi pár minut, já vám dám čtyři roky.“ Nesvázal jste si tím příliš ruce? Teď se vám bude těžko odcházet, kdyby přišla lepší nabídka…
Já se o svých ambicích, na které všechny funkce pomýšlím, většinou dočítám jen v novinách. Považuji se ale za velmi autentického politika a nemám ve zvyku něco planě slibovat. Stejně jako do písmene ručím za slíbených deset nových stanic metra, 450 kilometrů cyklostezek nebo 61 kilometrů pražského okruhu, chci splnit i tento slib na billboardech.
V minulosti jste se ale netajil ambicí dostat se do sněmovny, být ve vládě nebo dokonce vést ODS. Znamená to tedy, že v současné politické situaci si dáváte čtyři roky pauzu?
Já jsem byl v podobné situaci před čtyřmi lety. Jako starosta Prahy 6 jsem chtěl řešit problémy této městské části. V organismu, jakým je město velikosti Prahy, se ale stejně vždy dotýkáte nejen problémů jedné městské části, nýbrž celého města. A tehdy jsem se rozhodl dotáhnout do konce nesplněná přání na Praze 6 z úrovně pražského primátora. Dnes vnímám závazek vůči Praze úplně stejně jako před čtyřmi lety vůči Praze 6.
Čímž si ale necháváte otevřená dvířka k celé škále variant. Takže na rovinu: za jakých okolností byste přijal kandidaturu na předsedu ODS?
Musím znovu tvrdošíjně zopakovat, že nebudu vyzývatelem Mirka Topolánka, protože k tomu nevidím důvod. On vyhrál patery volby s unikátními výsledky a pro mě je nezpochybnitelným předsedou ODS. Jediným problémem je, že neumíme ten historický výsledek dosažený pod jeho vedením přetavit do politické reality. Přitom až ona dělá z úspěchů papírových úspěchy skutečné. Ale ani tak nebudu na letošním kongresu ODS kandidovat na předsedu.
Tak ještě jednou: kývl byste, kdyby vám v dohledné době někdo nabídl roli premiéra?
Kdyby - to jsou chyby, hypotézy, spekulace. Kdyby mě přejelo auto, asi bych také nemohl splnit sliby, které jsem dal. Teď chci být pražským primátorem a nemám ambici stát v čele nějaké vlády. Samozřejmě ale mám před sebou celý politický život, takže teď nemohu předvídat, co se stane třeba za pár let. Možná v tu dobu už vůbec nebudu v politice.
Jde o to, že díky drtivému úspěchu v Praze jste nyní politicky výrazně posílil. A jste jako horolezec v základním táboře, který určitě tuší, že taková šance na zdolání vrcholu se už nemusí nikdy opakovat.
To je jistě možné. Ale já jsem v reálném životě opravdu horolezec, a právě proto vím, že nelze zběsile vyrazit k vrcholu, když na to nejste připraven, nejsou vhodné podmínky a už vůbec ne, když to vy sám nechcete. Uznávám, že výsledek voleb v Praze je už asi podruhé neopakovatelný. Pokud se mi tento historický úspěch podaří přetavit do podpory pro nominaci na prvního místopředsedu ODS, budu se o tuto funkci na listopadovém kongresu ucházet. Jinak se ale fakt nenechám do ničeho vnutit médii, která to na mě zkoušejí zleva zprava. Těším se na další vládnutí v Praze, která kromě toho, že je krásným a jedinečným městem, představuje z hlediska mocenského obrovskou sílu. Městský rozpočet o objemu 45 miliard a možnosti, které jako pražský primátor máte, jsou fantastické.
Nebudete ani usilovat o větší vliv v ODS při vyjednávání o nové vládě?
Nemám pocit, že bych až dosud nemohl ovlivňovat rozhodování na úrovni nejvyššího vedení ODS. Vždyť jsem jeho součástí a od samotného počátku jsem byl členem vyjednávacího týmu. Tedy mluvím do toho, i když samozřejmě ve finále nese klíčovou odpovědnost vždycky předseda.
Nemáte tedy žádné výhrady k postupu ODS v posledních pěti měsících od parlamentních voleb?
Nevidím mnoho chyb, kterých bychom se dopustili, snad s jednou, dvěma výjimkami. Možná kdyby hned druhý den po volbách ODS více tlačila na dohodu o předčasných volbách v rámci minimálně čtyř politických stran, tak by do toho tehdy sociální demokraté třeba šli a dnes jsme mohli mít jasnou politickou dohodu a termín voleb. A chybou jistě bylo, že jsme sedli na lep Jiřímu Paroubkovi, když nám sliboval toleranci ČSSD pro menšinovou vládu ODS. Víme, jak tento experiment dopadl, že jsme byli blízko dramatické konfrontaci, kdyby se Paroubkovi podařilo vyjednat menšinovou vládu s lidovci a podporou komunistů. Naštěstí se to nestalo.
S vaším jménem se často spojuje varianta velké koalice ODS s ČSSD, i když vy sám ji oficiálně odmítáte. Byl by opravdu tak dramatický rozdíl ve spolupráci těchto stran na úrovni pražské a celostátní?
Když jsem v roce 2002 přebíral povodní rozvrácené město, byl jsem postaven před dvě možnosti, jak vytvořit koalici. Buď s programově více vzdálenou ČSSD, anebo s Evropskými demokraty, kteří vznikli několik měsíců před komunálními volbami s absolutním vymezením vůči ODS. Vzhledem k přestálé živelní pohromě bylo nutné nalézt politicky stabilní řešení. Vznikla velká koalice. Dnes je na celostátní úrovni situace jiná. Je opravdu strašně těžké vytvořit jakýkoli most mezi ODS a ČSSD, protože by byl vnímán jako zrada na voličích. Ani jedna strana to udělat nechce a při personifikaci levicového tábora v osobě Jiřího Paroubka je to pro nás jako pro pravici dokonce nepředstavitelné.
Proč? To se Paroubek skutečně tak změnil? Když měl jako váš ekonomický náměstek na starost rozpočet celé Prahy, velká koalice vám šlapala jako hodinky.
Jiří Paroubek se určitě hodně změnil. A strašně špatně se hledá dohoda tam, kde jsou vykopány hluboké příkopy mezi dvěma nesmiřitelnými politickými tábory. Polarizace politické scény v posledním roce a půl je zejména jeho zásluhou.
A proč se ODS tak strašně bojí nechat Paroubka, aby zkusil sestavit svou vládu? To tak málo věříte oné „pravicové“ stovce ve sněmovně?
A vy byste věřil pravicové stovce po tom trojitém odpíchnutém rittbergerovi, kdy už se málem podepisovala koaliční dohoda mezi sociálními demokraty a lidovci? Já se přiznám, že tu důvěru nemám. A opravdu se bojím nejhoršího scénáře, v němž by fenomenální volební vítězství ODS vyústilo v Paroubkovu stojedničkovou vládu s podporou komunistů a jednoho přeběhlíka. To by pro budoucnost naší země byla katastrofa a já jako Pavel Bém, jako pražský primátor i jako místopředseda ODS udělám všechno pro to, abych tomu zabránil.
Má-li ale Paroubek skutečně 101 hlasů, jak říká, protlačí svou vládu ve třetím pokusu, kdy je prezident ze hry. Nebo jste připraveni zabránit za každou cenu i samotnému třetímu pokusu o vládu?
Moje odpověď zní ano.
A kdyby se to nepovedlo? Byl by to politický konec Mirka Topolánka?
Nedovedu si představit, že kdyby nastala taková situace, kterou označuji za katastrofický scénář, tak že by nerezignovalo celé vedení ODS, samozřejmě včetně mě.
Vraťme se ještě ke komunálním volbám. Před vámi je teď sestavení rady, tedy jakési pražské vlády. Měla by podle vás ODS vládnout Praze sama, nebo se kloníte k nějaké koalici?
Vážně uvažuji o silném mandátu jednobarevné vlády v Praze s plnou odpovědností a snadným vyhodnocením toho, co jsme za ty čtyři roky skutečně udělali a neudělali. Tak je to průhledné a to mám rád.
Neměl jste při čtení volebních výsledků v hlavním městě pocit, že snad stále více platí stará slova Miloše Zemana, že v Praze by vyhrála i tenisová raketa Václava Klause, kdyby kandidovala?
Zeman má možná pravdu, že by tu zvítězila i Klausova tenisová raketa nebo nověji asi i Klausova golfová hůl. Pokud ale chceme vidět realitu o něco méně zjednodušeně, je dobré srovnávat čísla. Za Klausova předsednictví získala ODS v roce 2002 v Praze 35,5 procenta hlasů, v roce 1998 to bylo 36 procent a v roce 1994 asi 41 procent. Nikdy se to tedy ani nepřiblížilo letošním 54,5 procenta, a proto je faktorů tak drtivého vítězství určitě mnohem více.
Že by vaše osobní charisma a billboardy polepená Praha?
Nepochybně je výsledek voleb i výrazem ocenění práce pražské radnice a radnic jednotlivých městských částí. Významným faktorem je ale také reflexe současné politické situace a ocenění celostátní politiky ODS. Třetím vlivem byla asi osobnost Jiřího Paroubka, protože mnoho lidí volilo ODS negativně, jen natruc Paroubkovi. A za čtvrtý faktor vítězství považuji charakter naší kampaně, kterou jsme vedli slušně a nekonfrontačně.
Na Klausovu raketu jsem se ptal proto, že ODS drtivě vyhrála i v těch městských částech, kde ji doprovázely nepříjemné aféry. Nesníží úspěch ještě více soudnost některých politiků ODS?
Analyzovat volební výsledky v jednotlivých pražských městských částech je strašně zajímavé. Tvrdím, že určitě není náhodou, že na posledním místě se umístila Praha 1 (starosta Vladimír Vihan tu čelil kritice třeba za pronájem Karlova mostu na privátní oslavu, pozn. red.) a těsně před ní Praha 5 (starosta Milan Jančík je dlohodobě kritizován mimo jiné za kontroverzní prodeje obecních pozemků, pozn. red.). I když jsme teď ohromeni a zaslepeni volebními výsledky začínajícími pětkou, neměli bychom přehlédnout, že rozdíl ve výsledcích ODS třeba v Praze 6 a Praze 1 je dvacet procent. Strašné, to je přece rozdíl třídy! Ať si každý dosadí příslušná jména a soudnost se snad dostaví.
Ono nejde jen o městské části. Neztrácí soudnost i pražský primátor, když představuje projekt automobilové závodní dráhy společně s Antonínem Charouzem, mužem, po jehož firmách zbyly stamilionové dluhy?
Myslím že ne. Onen projekt je založen na tom, že v měsíční krajině nevzhledné periferie Prahy chce někdo na soukromých pozemcích proinvestovat více než dvě miliardy. Tím to nevzhledné místo zcivilizuje, a po Praze přitom nic nechce. Je možné, aby rozumný a soudný primátor řekl - takovou investici si strčte za klobouk? Když se celý projekt dostal do médií a začaly spekulace, co za tím je, tak jsem pouze na společné tiskové konferenci vysvětlil, jak se věci mají. Nevidím v tom nic, co by mě mohlo z dlouhodobého hlediska poškodit, vůči panu Charouzovi nemám já ani Praha žádný závazek.
Jste znám v ODS jako jeden z oblíbenců Václava Klause. Kde se vlastně vzalo toto zalíbení, vždyť ještě v polovině 90. let jste jako šéf meziresortní protidrogové komise Klausovu vládu kritizoval za přehlížení drogového problému?
Média sílu tohoto vztahu často přeceňují. Já si Václava Klause vážím a dodnes ho považuji za nejlepšího premiéra, kterého kdy tato země měla. A jsem přesvědčen, že to už od devadesátých let platilo i naopak. I Václav Klaus si snad vážil práce, kterou jsem dělal já, snad za mnou také viděl nějaké výsledky. Ale to je vážně všechno, nic složitějšího v tom nehledejte.
Kdy vy jste o sobě vlastně zjistil, že jste „ódéesák“? Svou dnešní stranu jste prý v minulosti ani nevolil.
Ano, v devadesátých letech jsem skutečně volil menší liberální strany. K ODS jsem se dostal postupně, právě přes spolupráci s Václavem Klausem. Mělo to na mě velký vliv, zažil jsem s ním i takzvané Sarajevo a v té době jsem se k této straně definitivně přiblížil. Vstoupil jsem do ní začátkem roku 1998.
Dost lidí v ODS vás také dlouho považovalo za rychlokvašku a trochu zvláštního člena ODS, málo důrazného a tvrdého.
No vidíte - a teď je ze mě už takový standardní, tvrdý a zarputilý ódéesák.
***
Pavel Bém (43)
Pražský primátor a místopředseda ODS vstoupil do politiky relativně pozdě, až v roce 1998. Do té doby sledoval spíše odbornou kariéru. Vystudoval lékařství, obor psychiatrie, a řadu let byl uznávaným odborníkem v oblasti narkotik. K politice poprvé přičichl v polovině devadesátých let jako generální sekretář vládní meziresortní protidrogové komise a poradce ministra vnitra Jana Rumla. K ODS ho přivedl Václav Klaus. Stranický nástup měl raketový: jen několik měsíců po vstupu do ODS se v roce 1998 stal starostou v Praze 6. Bez větších následků přežil aféru, kdy byl jako starosta přistižen za volantem pod vlivem alkoholu. V roce 2002 ho pak odchod Jana Kasla z ODS katapultoval do role pražské komunální jedničky strany. Volební období ve funkci primátora přežil bez větších skandálů, za větší chybu se považoval jen jeho podíl na dosazení Jaroslava Tvrdíka do čela ČSA. V roce 2004 se Bém stal místopředsedy ODS a díky šikovné mediální strategii je dnes jejím nejoblíbenějším politikem. Je ženatý a má dva syny.
Foto: Lucie Pařízková
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.