Záhada jednoho z nejstarších písem světa je pryč. Francouz François Desset dokázal rozluštit lineární elamštinu, jazyk starověké civilizace z území dnešního Íránu. Pomohly mu k tomu vzácné nápisy i analýza jmen panovníků. Objev otevírá nové možnosti poznání dávné historie i kultury regionu, který byl rivalem Mezopotámie.
Íránská civilizace, které americký prezident Donald Trump na začátku dubna pohrozil zničením, je tématem, kterému se francouzský archeolog François Desset věnuje s plným zápalem již více než dvě desetiletí. A navíc se tomuto badateli podařilo v roce 2022 rozluštit více než 4000 let staré písmo, které bylo považováno za nerozluštitelné, napsala agentura AFP.
Písmo, které bylo rivalem Mezopotámie
Lineární elamština, či lineární elamské písmo, je dnes již zaniklý systém písma. Její název odkazuje na civilizaci Elamu, která existovala ve starověku na jihu dnešního Íránu a byla rivalem sousední Mezopotámie.
V rozhovoru pro agenturu AFP Desset, který spolupracuje s katedrou pro výzkum antických věd na Lutyšské univerzitě, vysvětluje, že lineární elamština je jediným "skutečně místním" písmem ze všech, která se v dlouhé historii Íránu používala.
"Všechny ostatní – klínové písmo, arabská abeceda nebo řecká abeceda – byly dovezeny ze západu," říká 43letý archeolog.
A perština, která je indoevropského původu a jež je v současnosti oficiálním jazykem v Íránu, je zapisovaná arabskou abecedou. Je "mnohem blíže francouzštině než elamskému jazyku", ujišťuje Desset.
Dobrodružství začalo v roce 2006
Pro tohoto bývalého studenta pařížské Sorbonny začalo dobrodružství v Íránu v roce 2006, kdy se účastnil vykopávek na jihu země, při nichž byly objeveny tabulky psané lineárním elamským písmem.
Tento písemný systém, složený ze 77 znaků – ve tvaru kosočtverců, křivek a dalších geometrických útvarů –, byl objeven v roce 1903 francouzskou expedicí zkoumající archeologické naleziště v Súsách, starověkém elamském městě na jihozápadě dnešního Íránu.
Podle výzkumníka však po desetiletí odolával tento jazyk pokusům o rozluštění, pravděpodobně kvůli velmi omezenému počtu známých nápisů. Až do chvíle, kdy mohl na vlastní oči (a ne jen na fotografiích) spatřit starověké vázy ze sbírky Mahboubianů, jedné íránské rodiny žijící v exilu v Londýně.
V roce 2015 díky těmto vázám "získal přístup k deseti novým textům a klíč k rozluštění byl právě v nich", pokračoval tento "Champollion moderní doby", jak ho přezdívají některá média. Jedná se o odkaz na slavného francouzského dešifrovatele egyptských hieroglyfů z 20. let 19. století.
Champollionův recept: vlastní jména králů
V Lutychu spolupracuje François Desset s egyptologem a profesorem asyriologie, a také s jedním odborníkem na starověké civilizace Mezopotámie, dnešního Iráku. Tato trojice představuje podle AFP v akademickém světě jedinečné centrum unikátních schopností zaměřené na tři historické kolébky písma.
"Klíčem k rozluštění písma jsou vlastní jména, názvy míst, bohů a králů," pokračuje Desset. "Pro Champolliona to byla jména řeckých panovníků, Ptolemaia či Kleopatry... Identifikoval znaky, které označovaly jména těchto panovníků. Mým Ptolemaiem je panovník jménem Šilhaha, který vládl kolem roku 1950 před naším letopočtem."
V sekvenci čtyř znaků orientalista zjistil, že poslední dva jsou stejné, což přesně odpovídá konci jména Šilhaha.
Cesta ještě hlouběji do minulosti
Dnes François Desset uvádí, že má k dispozici 45 nápisů v lineárním elamském písmu, což je dvakrát více než před 20 lety.
Získané znalosti v oblasti dešifrování mu možná nyní umožní vrátit se v čase a studovat tabulky v "protoelamském" písmu z ještě dřívějšího období. Ty jsou rovněž uloženy v pařížském Louvru spolu s nálezy z první poloviny 20. století.
Uprostřed války na Blízkém východě se tento akademik, který žil v Íránu v letech 2014 až 2020, raduje, že může zviditelnit bohaté íránské dědictví.
"Doufám, že tato práce bude mít pozitivní dopad na íránskou kulturu a identitu, až se situace uklidní," uzavírám
