Snad každý kluk je měl. Usínal s nimi, závodil po koberci. Z některých dětských autíček se staly cenné sběratelské předměty a dnešní děti si hrají s modely, které by jim dřívější sběratelé záviděli. Sbírání může začít i novou škodovkou.
Právě model dobové škody byl kdysi snem mnoha českých kluků. Většinou nedostupným, socialistické obchody měly omezený sortiment. V sedmdesátých letech se na pultech občas objevila plastová kupé 110 R, domácí veteráni z produkce podniků IGRA či Směr nebo modely z Kovodružstva Náchod, vyrobené v licenci francouzské firmy Norev.
Nedostatkovým zbožím byly také docela propracované, ale ledabyle vyrobené modely vozů GAZ, moskvič a VAZ z tehdejšího SSSR. Větší modely škodovek řady 105/120 z plastu z té doby už nelze navzdory jejich detailnosti považovat za opravdové automobilové modely, pro něž se vžila přezdívka „angličáky". Ty se za komunistů prodávaly jen v prodejnách Tuzex za bony a na burzách, kde je jejich majitelé mezi sebou také vyměňovali.
Dnes je situace diametrálně odlišná. Kovové modýlky mladoboleslavského auta jsou doménou české firmy Abrex. Její autíčka mají celkem logické předpoklady k úspěchu, pořizují si je totiž nejen sběratelé a děti, ale také majitelé skutečných automobilů stejného typu, aby se měli na co koukat i doma. A škodovek je u nás nejvíc. Domácí firma se pustila i do historie, kromě stodvacítek vyrábí také dávné předchůdce značky Laurin&Klement. Nové fabie, oktávky a superby produkuje také česká firma Kaden. Kdo chce malou škodovku, nejspíš si vybere.
Počátky automobilových modelů nelze přesně určit. Nejstarší jsou téměř stejně staré jako sám automobil. Kovové modely podobné těm dnešním se začaly prodávat až ve dvacátých letech. Tato jednoduchá autíčka ale měla daleko k těm dnešním, slitiny s velkým podílem olova nedovolovaly odlít detailnější modely. Zlom přišel až s technologií tlakového lití, na něž se dnes používá slitina zinku a hliníku.
Od třicátých let začaly evropské firmy prodávat auta v dnes oblíbeném měřítku 1/43. Francouzská Solido v roce 1932, brzy následovaná anglickou Dinky Toys a německou Märklin. Modely byly čím dál propracovanější. S gumovými pneumatikami, odlišenými chladiči nebo figurkami uvnitř.
Veleúspěšná britská autíčka Matchbox od firmy Lesney odstartovala svou kariéru až v roce 1948. Byla zabalená v krabičkách stejně velkých jako ty od zápalek, podle čehož se také jmenovala. Postupem času jméno Matchbox i přezdívka „angličák" zlidověly a začaly se používat i na podobné modely jiných firem. Například Corgi, další důležité anglické značky. Právě ta začala v roce 1957 vyrábět autíčka s okny a interiéry. Další inovace brzy následovaly. První autíčko s odpruženými koly vyrobila francouzská značka Solido, která počátkem let šedesátých přišla také s otevíracími dveřmi.
Autíčka měla mnohdy podobný osud jako jejich velké předlohy. I jich se dotkla krize sedmdesátých let. Jejich kola najednou neměla disky a gumové pneumatiky, ale byla vylisována z jednoho kusu plastu. Z Itálie dorazil nový trend. Levné a velké, ale jednoduché modely bez otevíracích dveří a dalších detailů. Takové dělaly značky Bburago, Polistil a Mebetoys. Tehdy také zaniklo mnoho klasických firem, jiné začaly ve velkém vyrábět modely z levnějšího plastu.
Našlo se ale dost lidí, kterým nevyhovovaly. Nešlo o děti, ale o sběratele. V osmdesátých letech se vrátily velmi detailní modely, které již nebyly míněny jako hračky, ale jako sběratelský artikl. Koneckonců autíčka se začala sbírat už po druhé světové válce. Vznikly různé vzácné série, ať už omezené úmyslně, nebo okolnostmi. Právě ty jsou nejcennější. Nejvzácnější staré raritní kousky slavných firem dnes mají cenu jako skutečné automobily. Jinak klasické matchboxy mohou stát na burzách až několik tisíc korun, přičemž někdy bývají dražší rychleji stárnoucí krabičky než v nich ukryté samotné modely. Proto se kromě sběratelství rozjelo i padělání.
Dnešní autíčka ale už stěží mohou být chápána jako investice. Ani ta nejdražší ze sérií limitovaných jen na několik kusů. Jen málokteré neztratí většinu svojí ceny hned po odchodu z prodejny. Stejně jako opravdová auta.
Foto: Karel Šanda, Profimedia
