Sny pověšené na zdech nejsou jen reklamou
30.06.2008 12:40 Původní zpráva
Automobilové plakáty nejsou jen obyčejnou reklamou. Mohou být stejně fascinující jako jejich předlohy. Umělecká díla na archu papíru.
Snad každý automobilový nadšenec usínal někdy pod plakátem svého auta snů. Někdo jako dítě, jiným to vydrželo do dospělosti. A je jedno, zda je mu dnes dvacet nebo osmdesát. Plakáty provázejí motorismus již od jeho vzniku. V době, kdy vynálezci vymýšleli první kočáry bez koní, byly na vrcholu své kariéry.
O tom, kdy vznikl první velký arch papíru někde pověšený, aby cosi sdělil kolemjdoucím, se lze jen dohadovat. Každopádně to bylo dávno předtím, než začaly ulicemi projíždět první „pekelné stroje", jak prvním automobilům i motocyklům tehdy šokovaní lidé říkali.
Masového rozšíření se plakáty dočkaly již po roce 1796, kdy pražský rodák Rakušan Alois Senefelder vynalezl litografický tisk, údajně také v Praze. Novou technikou se daly levně tisknout nejen písmena a znaky, ale i kresby. Nejprve černobílé, od roku 1818 už barevné. Jen pro upřesnění: první uznaný automobil, Benz Patent Motorwagen, vznikl v roce 1885, skoro o sedmdesát let později. Tou dobou dokonalejší reklamní prostředek než plakát neexistoval. Mnoho z nich vytvořili vyhlášení malíři. Za vynálezce reklamního plakátu je považován také malíř, Francouz Jules Chéret.
Koncem předminulého století se plakáty dostaly na vrchol své popularity, kdy se jejich tvorba stala uznávaným uměleckým odvětvím. Díky tomu se mohly přestat držet klasického schématu, už nebyly jen obrázkem doplněným textem. Sloganů netřeba. Začaly se objevovat jen grafické, nebo naopak kreslené či malované motivy.
A pak přišel automobil. Těm prvním lidé moc nevěřili a někteří se jich i báli, ale později je začaly „samohyby" fascinovat. S rozšířením motorismu ve dvacátých a třicátých letech minulého století se auta dostala na plakáty. Právě ty automobilové byly jedny z nejemotivnějších. Vyjadřovaly svobodu, kterou automobil dává, dobrodružství, okouzlení, vzrušení. Doba automobilového nadšení zmizela s druhou světovou válkou, aby se vrátila v letech padesátých a šedesátých. Automobilové plakáty reflektovaly svou dobu, přebíraly její umělecké manýry. Postupem času kresbu, malbu a grafiku vytlačila fotografie, která se na plakátech začala objevovat od konce dvacátých let minulého století.
S masovým nástupem televize se z plakátů stalo okrajové reklamní médium. Většina těch dnešních týkajících se automobilů vzniká v mnohem menším množství než dříve. Dnes zdobí spíš prodejny aut a servisy nebo se prodávají na výstavách. Pouliční plakáty spíš než nová auta propagují závody. V původním prostředí je vytlačují jejich příbuzní, billboardy.
Dnes se lidé vracejí ke starým plakátům. Jen málo těch opravdu starých se však dožilo dnešních dnů. Kvalita papíru nebyla podstatná, stárl a žloutl stejně rychle jako barvy. Plakáty byly obyčejným spotřebním zbožím, po použití nebo nástupu nového se vyhazovaly. Nyní se z nich stávají cenné starožitnosti, se kterými se čile obchoduje. Za dochované plakáty z třicátých let se dnes platí kolem tří set amerických dolarů, vzácnější či něčím výjimečné kusy se na aukcích draží za desetitisíce. Stále více firem dotiskuje nové plakáty ze starých tiskařských forem. Z dochovaných originálů se stává dobrá investice, která potěší nejen svou rostoucí cenou.
Foto: archiv
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.