Kdo chtěl koncem osmdesátých let ve východním bloku prostorné rodinné auto, mohl si pořídit Moskvič 2141. Na Západě takovým byla sierra. V mnohém se liší, ale také mají spoustu společného. Třeba moderní karoserie, které v době svého představení působily skoro jako zjevení.
Moskvič 2141 byl jedním z nejmodernějších aut socialistického bloku. Doslova revolucí se tato novinka stala pro samotnou moskevskou značku AZLK (Avtomobilny Zavod Imeni Leninskovo Komsomola), která do té doby vyráběla notně přestárlé moskviče s pohonem zadních kol a tuhou zadní nápravou odpruženou listovými pery, v podstatě modernizované verze auta ze šedesátých let.
Se svými předchůdci měl nový Moskvič 2141, pro export pojmenovaný Aleko, společný jen motor. Stejně jako mnoho sovětských automobilů trpěl i tento vůz oddalováním výroby, která byla nakonec spuštěna dva roky po jeho představení v roce 1986. Šest let po zahájení produkce Fordu Sierra, který přitom vypadal mnohem moderněji než Moskvič Aleko.
Karoserie sierry totiž vycházela z aerodynamické studie Ford Probe III. V roce 1982, kdy automobilka tuto novinku představila, vzbudila pozdvižení. Konzervativnější zákazníci sierru nepřijali, britští vtipálci jí vymysleli různé přezdívky jako "hrouda želé" nebo "obchodníkova vesmírná loď". Sierra se totiž stala oblíbeným služebním autem. To Moskvič 2141 měl jinou inspiraci. Od předních sloupků šlo o okopírovanou Simcu 1307, evropské auto roku 1976.
Jenže za totality nějaké kopírování nikdo neřešil. Většina motoristů byla ráda za to, že si mohla pořídit prostorné auto s výklopnými pátými dveřmi a pohonem předních kol, které nevychází z nějakého několik desetiletí starého předchůdce. Tvary moskviče sice byly poněkud fádní, ale na poměry v socialistickém vozovém parku téměř revoluční. Aleko se už alespoň trošičku přizpůsobilo zákonům aerodynamiky, s jeho návrhem pomáhali ruští a francouzští letečtí inženýři. Při svém představení v roce 1986 vypadal nový moskvič moderně. Tedy, pokud nebyl srovnáván s kapitalistickými auty. Třeba s Fordem Sierra.
Na rozdíl od moskviče si zájemci o sierru mohli vybírat ze spousty verzí. Sierra se stejně jako Moskvič 2141 vyráběla s praktickou pětidvéřovou karoserií liftback, ale západní motoristé si mohli pořídit také třídveřový liftback, čtyřdvéřový sedan nebo kombi. Na takovou nabídku neměli soudruzi ze SSSR odpověď. Pod moderní karoserií fordu se ukrývalo překvapení v podobě klasické koncepce. Na rozdíl od Aleka měla sierra pohon zadní nápravy. Tedy, mohla. Ford nabízel také alternativu s pohonem všech kol.
A těch motorů... Pod kapotou sierry se vystřídala široká škála pohonných jednotek. Od základní čtyřválcové třináctistovky až po šestiválce, nechyběly ani naftové motory. V Jižní Africe se dokonce montovaly sierry poháněné pětilitrovým osmiválcem. Nejatraktivnější ale byla velmi rychlá sportovní verze Cosworth s přeplňovaným dvoulitrem s výkonem 204 koní/150 kW a pohonem všech kol, vyráběná od roku 1984. To v Československu jezdilo několik pětidvéřových liftbacků s motorem 1,6 litru, které sem dovezl Tuzex. Oproti moskviči stále velký luxus.
ČTĚTE TAKÉ: Socialismus kontra kapitalismus
U moskviče si vybírat nešlo. Aleko původně mělo mít nový motor o objemu 1,8 litru, ale nakonec nastoupilo se slabou patnáctistovkou o výkonu 73 koní/54 kW. Na stovku Moskvič 2141 dofuněl za 18,7 sekundy a akcelerovat odmítl ve 147 km/h. Pokud dálnice začala jen trochu stoupat, tato rychlost se brzy stala jen snem. Majitelé Moskviče Aleko vyprávějí historky, jak je do kopce občas předjížděla nákladní auta. Přitom jako jedno z mála socialistických aut měl tento moskvič pětistupňovou převodovku. Jenže její pátý stupeň nedával moc smyslu. Motor dlouhou "pětku" skoro neutáhl. O trochu lépe jezdila verze se šestnáctistovkou z Lady, která se k nám nedovážela.
Podvozek moskvič špatný neměl, dokázal být komfortním autem s ucházejícími jízdními vlastnostmi, i když určitě ne tak dobrými, jako měla sierra. U té si šlo navíc vybírat z bežných komfortnějších verzí nebo tvrdších sportovních. Komfortní svezení v aleku trochu omezovalo těžké řazení, řízení a vrzání plastů nekvalitně vyrobeného interiéru. Zkrátka sovětský standard.
Foto: Ford, archiv
