Japonská Mazda nepatří mezi největší automobilky na světě a ani její výrobní řada není příliš široká, na druhou stranu jsou ale její vozy z různých důvodů k nepřehlédnutí. Firma, založená 30. ledna 1920 v japonské Hirošimě původně jako výrobce umělého korku, zůstává například na rozdíl od řady dalších výrobců věrná nepřeplňovaným benzínovým motorům, řadu let také držela ve výrobě Wankelův motor s rotujícím pístem.
Evropská nabídka Mazdy - kromě nezbytných SUV - obsahuje i vůz střední třídy s atmosférickým benzínovým dvouapůllitrem pod kapotou, což je objem, který ostatní velkosérioví výrobci ze své nabídky na starém kontinentu dávno vyřadili. Stejně jako z Evropy mizí klasické tříprostorové sedany. Pro milovníky jízdy s otevřenou střechou pak Mazda vyrábí také lehký dvoumístný roadster MX-5, od roku 2015 už ve čtvrté generaci, který na současném trhu téměř nemá konkurenci.
Cesta k automobilce, která v současnosti úspěšně oslovuje specifickou cílovou skupinu a jež se s 1,6 milionu prodaných vozů pohybuje na konci druhé desítky největších výrobců světa, přitom začala nenápadně, produkcí umělého korku. Až koncem 20. let minulého století se k materiálu, používaného na izolace ve stavebnictví, přidala drobná strojírenská výroba. Původní společnost Toyo Cork Kogyo se také přejmenovala Toyo Kogyo, stále se ale pohybovala na hraně bankrotu.
Změnu mělo firmě vedené průmyslníkem Džudžiro Macudou, který zbohatl výrobou pušek, přinést zaměření na motorová vozidla. Motocykly i automobily byly v té době v Japonsku ještě poměrně vzácné. Také domácích výrobců bylo poskromnu, byť první japonská motorka se objevila již v roce 1909 a auto z domácí produkce o osm let později. Macudovi inženýři sestrojili koncem roku 1929 první dvoutaktní motor a během následujících měsíců firma vyrobila necelé čtyři desítky motocyklů.
Budoucí prosperitu továrny ale založilo rozhodnutí motocyklům se přes jejích úspěchy u veřejnosti nevěnovat. Japonsko totiž začátkem 30. let potřebovalo spíš vozidlo k převážení nákladu, k čemuž se skvěle hodila motorová rikša, kterou hirošimská firma představila v říjnu 1931. Tříkolové vozítko - vepředu motocykl, vzadu valník - dostalo jméno Mazda-Go. Macuda sáhl pro inspiraci k perskému zoroastrismu a jeho božstvu Ahuru Mazdovi, zároveň využil i zvukové podoby jména s vlastním příjmením.
Nákladní tříkolky - a občas také čtyřkolky jako třeba typ CA, připomínající malý džíp s korbou - dominovaly výrobnímu programu firmy Toyo Kogyo až do konce 50. let minulého století. První automobil (tedy spíše autíčko ze specifické japonské kategorie kei car), dvoudveřovou Mazdu R360, představila továrny teprve v roce 1960. O tři roky později přišlo na trh první "opravdové auto", první generace Mazdy Familia, které se v Evropě od konce 70. let prodávala pod označením Mazda 323.
Objem ničím nenahradíš
Začátkem 60. let se Mazda také zařadila mezi automobilky, které zaujal motor s rotujícím pístem německého vynálezce Felixe Wankela. První auto - kupé Cosmo - se představilo v roce 1964, měsíc před začátkem tokijské olympiády. Během let se sice Mazda vyrovnala s největším problémem "wankelu", malou výdrží těsnění ve válci, už z principu ale motory stále spalovaly trochu oleje. Poslední vůz, sportovní RX-8, se přestal vyrábět v roce 2012. Nemohl totiž plnit stále přísnější emisní limity.
Na ty přitom v Mazdě, jež se před pěti lety po téměř čtyřech dekádách rozešla s dlouholetým partnerem, americkým Fordem, jdou poněkud jinak než konkurence. Zatímco Volkswagen, Renault, PSA nebo Toyota u benzínových motorů snižují objemy a přidávají turbodmychadla, konstruktéři v Hirošimě zůstávají věrni přísloví "objem ničím nenahradíš" a cestu vidí jinde. Pro Mazdu je třeba typický vyšší kompresní poměr, nejnovější motory pak kombinují vlastnosti zážehového a vznětového motoru.
