Nadšenci často nazývaný jako „pohon správných kol".
S pokračující proměnou společenské role automobilu směrem ke spotřebnímu předmětu mizí i kdysi nejrozšířenější koncepce. Zadní pohon (v anglofonním prostředí RWD, rear wheel drive) dnes zůstává vyhrazen pro sportovní auta a luxusní modely značek jako BMW, Mercedes-Benz nebo Lexus.
ČTĚTE TAKÉ: Pohon předních kol
Pohon zadních kol dává automobilu nejlepší možnou ovladatelnost, dovoluje ovládat jeho chování při zatáčení i plynovým pedálem. Díky rozdělení rolí (přední kola zatáčejí, zadní pohánějí) se do řízení nepřenáší žádný točivý moment, přední náprava proto nemusí mít kompromisní geometrii a zprostředkovává tak řidiči lepší zpětnou vazbu od předních kol.
ČTĚTE TAKÉ: Pohon všech čtyř kol
Klíčová výhoda zadního pohonu, tedy ovladatelnost, je zároveň jeho klíčovou slabinou. Takováto auta jsou z principu nestabilní, vyžadují uměřené zacházení s volantem a zejména na kluzkém povrchu nebo v mezních situacích je zapotřebí předem naučená – a navíc precizně načasovaná i provedená – reakce. Moderní elektronické programy jízdní stability se ale ukázaly být účinným lékem na vrozené neduhy „zadokolek“.
Specifické vlastnosti zadního pohonu daly dokonce vzniknout speciální sportovní disciplíně, zvané driftování nebo drifting. Drifteři soutěží v umění projíždět soustavy zatáček řízeným smykem a získávají přitom od poroty body za styl nebo čistotu provedení, podobně jako třeba krasobruslaři.
TESTOVÁNO REDAKTORY TÝDEN.CZ: Lexus GS 460, Mercedes E 300 CDI Bluetec, Jaguar XJ 2.7D, Mazda MX-5, Opel GT, Nissan 350Z, Jaguar XK 4.2 Coupé, Mercedes-Benz CL 500
