Mégane
Auto na zážitky: Mégane CC

Je to nádherný pocit, když si v parném dni můžete složit u svého vozu střechu, vpustit dovnitř čerstvý vzduch a slunce a sledovat jen závistivé pohledy ostatních řidičů. Renault Mégane CC takovou možnost dává.

Zkratka CC v tomto případě znamená Coupé-Cabriolet. Tedy vůz se skládací pevnou střechou neboli dvě auta v jednom. Změna je takřka blesková. Dvoudílná střecha je ovládána elektrohydraulicky, a než se schová (nebo objeví), uplyne jednadvacet sekund. Stačí podržet tlačítko a akce je hotová, než semafor změní červenou barvu na žlutou.

Ale moc bych nedoporučoval sundávat střechu na křižovatce, protože zájem ostatních řidičů by mohl vést ke komplikované situaci. Mimochodem ani ve verzi coupé není interiér úplně odříznutý od nebe, protože panoramatická střecha s velkým prosklením s ním posádku pořád aspoň vizuálně spojuje. 

Renault už má s produkování kabrioletů se skládací pevnou střechou zkušenosti, i předchozí generace CC byla úspěšná, ovšem přece jen je u novinky znát pokrok. Design je elegantnější, více se povedlo proporčně spojit potřeby obou verzí vozu.

Především záď už nestraší, naopak dostala velice moderní tvary a řešení zadních světel je z estetického hlediska velice zajímavé a osobité. Navíc chromované lemování kabiny a čelního skla dodává vozu velice atraktivní vzhled a odlišuje ho od běžné produkce, která plní silnice.

Čtyřmístný interiér je řešený systémem - jedeme ve dvou. Tím  chci říci, že druhá řada sedadel sice opticky existuje, nicméně je ji třeba brát jako vyloženě nouzovou. Když si řidič posune svoje sedadlo dozadu, pak na kolena toho, co sedí na ním, příliš místa nezbývá. Na kratší vzdálenosti to nevadí, ovšem cestovat ve čtyřech do Chorvatska, to by byl zážitek!

Vpředu je ale krásné pohodlíčko, výborně tvarovaná kožená sedadla (kvůli nastupování dozadu jednoduše elektricky posuvná, stačí sklopit opěradlo a samo popojíždí kupředu), ovládací prvky jsou umístěné klasicky podle vzoru "renault", na středovém panelu je ale jedno tlačítko navíc. Ovládání střechy.

Při verzi kabriolet hodně pomáhá malý průhledný štítek, který je umístěný uprostřed za zadními sedadly. Neřekli byste, co taková malá ploška dokáže, protože skutečně do rychlosti kolem 90 km/h umí zlikvidovat nepříjemné foukání v kabině, takže v interiéru je příjemně.

Pro vyšší rychlosti je dobré instalovat nad druhou řadou sedadel skládací větrný štít. Ten zlikviduje nepříjemný vítr uvnitř i při maximální dálniční rychlosti. Když se k tomu přidá i perfektně vyřešená klimatizace, která skutečně ochlazuje posádku a nefouká zbytečně "do luftu", pak je jízda v parných dnech skutečně zábavná. Jen pozor na sluníčko, které dovede nenápadně, ale zato pořádně, spálit například nekryté předloktí. Mám důkaz!

Ani ve verzi coupé nepůsobí vnitřní prostor stísněně, střeše na hlavou pomáhá k příznivému dojmu zmíněné panoramatické prosklení. Jeho velikost je 0,47 m², což bohatě stačí nejen k osvětlení kabiny, ale navozuje pocit prostoru a volnosti.

Pohon předních kol obstarával zážehový agregát o objemu 1.6 l a výkonu 110 koní. Pro kabriolet se zdá ideální, přece jen se staženou střechou se jezdí kvůli zážitkům a ne pro to, aby se překonávaly rychlostní rekord. Jeho plynulý chod nechává řidiči užít si jízdu. Konstruktéři podvozku museli najít kompromis pro obě verze, komfortní naladění se nehodí ke kupátku, příliš sportovní zase ke kabrioletu. Dá se říci, že se jim dílo povedlo, naladění vyhovovalo, i když by se dalo říci, že ke sportu má blíže než k pohodlí. Na kvalitních francouzských silnicích to k poznání není, na českých površích to občas pořádně "drcne".

Zbývá zmínka o zavazadlovém prostoru, nad jehož velikostí možná někdo bude lamentovat. Střecha samozřejmě podstatnou část "kufru" zabere, ale s tím je třeba počítat. Vždycky je něco za něco...

Srovnání parametrů

*údaj je pro verzi kabriolet