Honda Civic Tourer: konec dlouhého čekání

V roce 1998 představila Honda své kombi nižší střední třídy v podobě vozu Civic Aerodeck. Šestnáctileté čekání na další prodlouženou verzi ukončil vloni model Civic Tourer.

Dlouhá přestávka znamenala vyklizení pole v segmentu, který je konkurencí doslova nabitý. Evropa totiž na karosářskou verzi kombi slyší a praktičnost (rozuměj velký zavazadlový prostor) je jedním z hlavních prodejních argumentů. A jak známo, opuštěné pozice se nazpět získávají obtížně, proto musela Honda přinést trumf, jímž by přesvědčovala. Povedlo se jí to právě ve velikosti "kufru", kterým přebíjí i dosavadního lídra Škodu Octavia Combi (624 litrů versus 610 litrů).

Designéři Hondy zvolili při tvorbě kombíku zajímavý postup. Až po zadní okna nechali stejný jako hatchback a o 220 mm protáhli zadní převis. Tak trochu to připomíná "krátký" model Civic s batohem, ale nejedná se o výrazné a násilné porušení linií, celek působí zajímavě. Sázka na praktičnost přinesla také snížení nákladové hrany, která je u kombi ve výšce 565 mm (zmiňovaná Octavia Combi má hranu ve výšce 631 mm). Kdo vozí těžkou bagáž, ten méně centimetrů ocení...

Proměnu karosérie doprovází i nové zpracování interiéru, které se posunulo do luxusnější polohy. Nicméně udrželo si logické a snadno dostupné umístění ovládacích prvků, nabízí i dostatek vnitřního prostoru, řidič má dobrý přehled o potřebných údajích a dostává ještě něco navíc. Vůz totiž dovede na displeji barevně odlišit, zda jízda je ekologická a ekonomická nebo ne, odstíny barev od zelené (ekologové jásají) až po modrou. Sice maličkost, ale řidič si alespoň ujasní, zda umí jezdit úsporně.

Zážehová osmnáctistovka, která vůz pohání, vlastně patří do minulosti, v dnešní "turbodobě" zůstala atmosférickou a kupodivu se za to nestydí. Naopak, vůbec jí nedělá problém výborně pracovat i kolem 1400 otáček, tedy v pásmu, v němž se motory vybavené turbodmychadly trápí. Padesátikilometrová rychlost a zařazený nejvyšší stupeň, to je pro Civic Tourer 1.8 naprosto přirozená záležitost a zvládá ji bez škobrtání. Na volné silnici už je to trochu horší, síla se dostavuje s vyššími otáčkami, a tak například předjíždění často vyžaduje podřazení, aby se do motoru dostala dynamika a akce byla rychlá.

Udržování kombíku ve vysokých otáčkách se samozřejmě projeví v průměrné spotřebě, ale ani dynamická jízda nevede ke zruinování řidičova účtu. Papírový průměr je 6,2 litru benzinu na stovku kilometrů, při testu se pohyboval na sedmi litrech, a to nebylo pouze klidné putování, ale také občasný trap. Takže ani v tomto směru se nemusí atmosférický motor červenat.

Když už padla zmínka o rychlých kilometrech, původní obava z jízdních vlastností po přidaných centimetrech na zádi brzy opadla. Zatáčky Civic Tourer zvládal s chutí, vrozená nedotáčivost vozů s pohonem přední nápravy se takřka neprojevovala, navíc nově naladěné řízení se potkalo s nevídanou lehkostí a přesností. Sportovní jízdu pak umocňoval i podvozek, který je sice tužší, ale komfortnímu cestování rozhodně neubližuje, větší nerovnosti sice registruje, ovšem do kabiny k pasažérům je zbytečně nepouští.

Civic Tourer se představil jako typický rodinný vůz. Se všemi přednostmi i neduhy, mezi něž patří třeba vyšší pořizovací cena oproti konkurenci, ovšem je nutno uvést, že v ní je započtena skutečně rozsáhlá výbava včetně tempomatu či automatické klimatizace. A když se k tomu přidá rekordní objem zavazadlového prostoru, pak už vynaložená částka nemusí odrazovat...

Srovnání parametrů