Hyundai Veloster: do škatulky se nevejde, je prostě jiný

Jestli je pravdivé přísloví o tom, že vrána k vráně sedá, pak o vůz Hyundai Veloster se mohou zajímat pouze rozpolcené osobnosti. Neboť novinka korejské automobilky je taky taková.

No, jen si to vezměte. Přijdete k vozu z levé strany a máte pocit, že před vámi stojí kupátko. Napovídají tomu linie a jedny dlouhé dveře, aby se dobře nastupovalo na zadní řadu sedadel. Přistoupíte-li však ze strany druhé, pak budete mít dojem sportovněji laděného hatchbacku s dvojicí bočních dveří. Je to tak, Hyundai Veloster má pouze troje dveře na bocích, což je přinejmenším nezvyklé. A co konzervativci určitě nepochopí. Co nadělá vrásky "škatulkářům", protože zařadit vůz do nějaké vymezené kategorie je přinejmenším obtížné.

Nutno však uznat, že Veloster se oblékl do slušivého šatu. Líbí se zepředu, je hezký zezadu, kupátkovými rysy dynamický z boku. Nevyhnul se různým prolisům, které designéři značky Hyundai často s oblibou používají, ale našli správnou míru, došli k hranici vkusu, již naštěstí nepřekročili.

Interiér je přinejmenším zajímavý několika neobvyklými detaily. Například madla na předních dveřích nejsou zpracovaná klasicky, prostě jako připevněné držadlo. Tvoří geometrický obrazec a designově jsou velmi vydařená. To se ostatně dá říci o celé přístrojové desce, jejíž střed tvoří stříbřitá křidélka. Renault Coupé je v tomto ohledu jakoby rozvernější, hravější, ale to neznamená, že našel lepší variantu. O VW Scirocco je zbytečné psát, neboť jeho německý původ nedovoluje rozverné řešení, v něm je všechno přísně podřízené účelu vozu. To však také není na škodu.

Výborně řešená jsou v Hyundaii Velosteru přední sedadla, i ta dávají pocit výkonného vozu, přitom poskytují dostatek pohodlí. V zadní části už je to trochu horší, ale hlavním problémem je dostat se na sedadlo za řidiče. Buď je nutné to šoférovo sklopit a nasoukat se dovnitř, nebo využít dveře na druhé straně a posouvat se přes celý vůz. Navíc zadní boční dveře nejsou nikterak široké, takže celá akce je poněkud složitější a na cestovní pohodě nepřidá.

Pikantní je také otevírání zavazadlového prostoru. S víkem se totiž odklopí i část střechy, takže při zavírání se případný dlouhán na zadním sedadle musí sehnout, aby ho náhodou nepotkala boule. Navíc "kufr" má ještě jednu nectnost – nákladová hrana je strašně vysoko, asi nejvýš ze současných aut. Pod karosérií jsou totiž uložené vzpěry, které zvyšují její tuhost. Babička správně říkala, že vždycky je něco za něco...

Dojem vzhledem výkonného vozu pak poněkud naruší samotná jízda. V nabídce existuje jediný pohonný agregát, kterým je zážehová šestnáctistovka s přímým vstřikováním. Což o to, motor je to moderní, má kultivovaný zvuk, ale nelze od něj čekat zázraky. Ty neumí ani do tří dnů... Je nutné ho držet ve vyšších otáčkách, ale přece jen maximum točivého momentu (187 Nm v 4850 otáčkách za minutu) nedovoluje nějaké rychlé akce, je dobré s tím počítat například při předjíždění. Scirocco je hbitější, navíc maximální točivý moment 200 Nm má ve větším rozsahu otáček (1500 až 4000), takže je blíž sportovnímu charakteru.

Veloster není sportovním autem, což lze snadno doložit naladěním podvozku. Přední náprava je McPherson se stabilizátorem, zadní tuhá s torzní příčkou. V praxi to vypadá tak, že na perfektním povrchu si vůz vede skvěle, ovšem nerovnosti registruje s překvapivou citlivostí. Zatáčí velice ochotně a přesně, kam vůz pošle volant, tam směřuje, jenomže stačí trocha vlnitého asfaltu a zadek se osamostatní a uskakuje. Takže řidič musí být při rychlejších průjezdech velice pozorný a prozíravý.

Novinka korejské automobilky ovšem určitě nalezne své vyznavače. Hlavně takové, kteří se chtějí vymanit z šedi současné produkce. A bereme zpět tvrzení o rozpolcenosti. Veloster je prostě jiný...

Srovnání parametrů

*cena v akci 20 Years Edition

**akční cena, původní 419 900 Kč