Infiniti G37S: diskrétnost zaručena

Na první pohled si řeknete - nic moc. Vcelku nenápadné tvary, žádné efektní a extravagantní linie, které by upozorňovaly, že ukrývají něco mimořádného. Takové je Infiniti G.

Značka Infiniti byla založena koncem osmdesátých let minulého století japonskou automobilkou Nissan. Její zaměření bylo stejné jako konkurenční Toyoty s divizí Lexus. Chtěla proniknout do luxusní třídy a prosadit se především na trhu v USA. V roce 2008 jí však začal být americký kontinent malý a vyrazila přes oceán do Evropy.

Neprosazuje se v obrovském měřítku, však také konkurence není malá, ale krůček po krůčku získává pozice a tradičním značkám, především německým Audi, BMW a Mercedes-Benz, po drobkách ukusuje z koláče prodejnosti.

Infiniti má totiž co nabídnout. O designu již byla řeč, není tak atraktivní, jakým například disponuje "bavorák", jemuž síla a dynamika kouká z každého detailu, naopak sází na solidnost, decentnost a diskrétnost. Což dohromady vychází na nadčasovost, neboť tvary se tak rychle neokoukají a dlouho zůstávají aktuálními.

Přitom dynamické rysy exteriéru Infiniti nescházejí, linie naznačují sportovní možnosti, ovšem na druhou stranu i stabilitu a eleganci. Jako kdyby na startu sprinterského závodu stáli vedle sebe závodníci, z nichž jeden chce na sebe strhnout pozornost a druhý se snaží být nenápadný. Svoje kvality pak ukáže až při závodě.

Interiér je prostě - luxusní. Nejen ve smyslu použitých materiálů, ale i co do pohodlí a provedení. Jen si vezměte, že si řidič může nařídit i šířku sedadla tak, aby se cítil naprosto spokojeně. Snad jen jedna připomínka. Uvnitř je větší důraz kladen na cestující vpředu, dlouhán na zadních sedadlech by mohl brblat, že jeho nohy trpí. Německé vozy mají v tomto směru o malinko větší ohledy na spolupasažéry. 

Testovali jsme vůz Infiniti G37S. Jízda s ním je skutečně plná zážitků, neboť aktivní řízení všech kol, což znamená v zatáčkách i natáčení zadní nápravy, dává nejen jistotu při průjezdu, ale zároveň stálý pocit vlády nad strojem. Tento systém používají i další automobilky, i BMW ve vyšších řadách 5 a 7, ovšem v 335i je zadní náprava pětiprvková a výrobce sází na její větší tuhost. Nic proti "bavoráku", ovšem při možnosti výběru bych dal přednost infiniti, v přesném vedení kol je při rychlém manévru přece jen o trochu napřed a spolehlivě drží stopu.

Šestiválec pod kapotou je tichý a kultivovaný, jeho 320 koňských sil je připraveno v každém okamžiku vyrazit, stačí přišlápnout plyn a sedmistupňová automatická převodovka zareaguje tak, že akcelerace zatlačí záda do opěradla. Rychlé předjetí loudala před sebou je hračkou. Řadit se dá i pádly pod volantem, v tom za konkurencí infiniti nikterak nezaostává. Jen se zdálo, že při řazení na nižší rychlostní stupeň si mercedesovská převodovka G-Tronic vede lépe, reaguje malinko pružněji. Při dobrzdění motorem a ručním podřazováním, třeba v případě dojezdu na kraj obce, si dávalo infiniti poněkud načas.

Sportovní jízda má ovšem efekt v častější návštěvě čerpací stanice. Dostat se s infiniti pod desetilitrovou spotřebu sice není složité, ovšem vyžaduje to střízlivou a plynulou jízdu bez častějšího přišlápnutí plynového pedálu. Na takové putování je však vozu škoda, jeho přednosti zůstávají zbytečně ležet ladem a řidič se připravuje o skutečně nevšední zážitky. Život už je takový, vždycky je něco za něco...

 Srovnání parametrů

*elektronicky omezená