Nissan Juke jedním slovem: extravagantní

Cílovým zákazníkem Nissanu Juke by měl být podle automobilky sebevědomý a ambiciózní muž těsně po třicítce, s dobrým postavením v zaměstnání, známostí, ovšem bez rodiny. K charakteristice je však třeba ještě přidat - se sklonem k extravaganci.

Nissan Juke je původně dílem londýnského studia Nissan Design Europe, avšak dokončen byl v japonském středisku Nissan Design Centre. A jako kdyby byla na jeho exteriéru dvojí ruka znát. Spodní část je robustní, připomíná stavbu sportovně užitkových vozů, horní díl zase evokuje myšlenku na sportovní kupátko díky svažující se linii střechy. V každém případě je zvláštní, především přední část vystupuje z řady současné produkce a rozděluje tábor motoristických příznivců na dvě poloviny.

Líbí - nelíbí

Diskuse vzbuzují především vyboulená světla v předních blatnících, která jsou viditelná i z místa řidiče a dávají automobilu originální vzhled. Pro třicátníky, ať se tedy držíme proklamované cílové skupiny, s netradičními názory svůj půvab mít mohou, konzervativněji založení se ale odvracejí. Zkrátka a dobře Nissan Juke v každém případě vyvolal jasnou reakci. Líbí - nelíbí, nic mezi tím. 

V interiéru pokračuje snaha o netradiční zpracování. Středový tunel totiž připomíná motocyklovou nádrž, v níž je místo čerpacího hrdla usazena řadicí páka. Tvůrci se snažili udržet sportovní vzhled a docela se jim to povedlo - včetně zpracování přístrojové desky.

V přední části je prostoru dostatek, sedadla jsou pohodlně široká a ergonomicky vyvedená, poněkud horší je to s místem pro cestující ve druhé řadě. Juke není zrovna velkým autem, je pouze o třináct centimetrů delší než fabia, a to se samozřejmě muselo někde projevit. Kromě prostoru na zadních sedadlech se musel uskrovnit i zavazadlový prostor, jenž svými 251 litry nepatří zrovna mezi největší v segmentu. Spíše naopak.

Šestka schází

Testovaný vůz měl pod kapotou benzinovou šestnáctistovku o výkonu 86 kW. Tedy slabší verzi z nabídky, silnější má výkon 140 kW. Vzhledem k tomu, že automobilka hovoří o městském crossoveru, je pak v případě zkoušeného agregátu důraz na „městském". V ulicích se pohybuje bez problémů, s elegancí, výborný podvozek, ostatně převzatý od větších sourozenců Nissan X-trail a Nissan Qashqai, si dovede poradit s nerovnostmi dlažby, kanály i dírami v asfaltu s grácií a bez toho, že by cestující poletovali po kabině. Za městem už je to trochu horší, přišlápnutí plynu je slyšet i v interiéru a rádio je nutné zesílit, aby bylo možné rozeznat, jakou zrovna hrají písničku.

Citelně také chybí šestý rychlostní stupeň. Co se týče vnitřního hluku, šestka by hodně pomohla, motor by se tolik netočil. Takhle se při maximální dálniční rychlosti ručička otáčkoměru pohybuje kolem čtyř tisíc. Což se samozřejmě projevuje i na spotřebě, přes veškerou snahu se při testu nepovedlo dosáhnout výrobcem uváděnou hodnotu 6,3 litru na stovku kilometrů. Nejspíš se na tom podepsalo i větrné počasí, které má také na svědomí lehké náklony vozu v zatáčkách.

Dost ale kritiky. Nissan Juke je svým způsobem výjimečný vůz, jenž těm, kteří v něm naleznou zalíbení, určitě přinese potěšení. Odmění se nejen jízdními vlastnostmi, jež jsou díky podvozku na vysoké úrovni, ale také pocitem, že „vlastním vůz, který je svůj, netradiční a originální".

 Srovnání parametrů