Bát se nemusí
Nová Mazda3: když duše neschází...

V nižší střední třídě je pořádně našlapaná konkurence. Uspět, to znamená přijít se skutečně špičkovým modelem. Nová Mazda3 se ovšem bát nemusí, nesporně patří k nejlepším.

Nová generace modelu Mazda3 je z jiného těsta než konkurenti. Zatímco většina výrobců snižuje objemy svých pohonných jednotek a přidává k nim přeplňování, v automobilce Mazda se vydali jinou cestou. Snaží se najít rezervy atmosférických motorů. Jednou z nich je kompresní poměr, jeho zvýšením totiž roste tepelná účinnost zážehového motoru, která přináší sníženou spotřebu paliva. A tak nová technologie, jež dostala jméno Skyactiv-G, se pyšní nejvyšším poměrem (14:1) mezi sériovými automobily. Silný prodejní argument a odpověď "přeplňované" konkurenci v podobě snížené žíznivosti vozu byl na světě!

Mazda3 samozřejmě novou technologii využívá. Tak nějak zapadá do celkového obrazu modelu. Všechno totiž funguje tak, jak má. Líbivý, ale nikoliv komplikovaný exteriér, praktický a dobře řešený interiér, výborné jízdní vlastnosti a příjemný komfort po všech stránkách. Prostě to, co lze od auta očekávat. VW Golf je taky mimořádně vydařený vůz, jenomže víc sází na funkční stránku, na technický projev, oproti "trojce" mu jakoby něco schází. Možná je to právě v termínu kodo, kterým nazývá Mazda svůj designový jazyk a znamená duše pohybu. Prostě Mazda3 jako kdyby duši opravdu měla...

Vnitřní prostor je dostatečný, parádním kouskem jsou sedadla, která pohltí cestovatele a hýčkají ho po celou dobu putování, přístrojová deska vypadá dobře, umístění centrálního displeje na jejím horním středu ovšem tak trochu připomíná z nouze ctnost, zakomponovat ho přímo do desky by vyžadovalo její celkové přepracování. V Česku, kde se většinou parkuje na ulici, je to tak trochu výzva pro nenechavce... Co uvnitř schází, to jsou odkládací prostory. Ve dveřích jsou pouze s úzkým hrdlem, dát do nich peněženku znamená použít na její vyndání pinzetu. Ani přístup na zadní sedadla není úplně komfortní a velikost zavazadlového prostoru je na průměru segmentu. Někomu však může vadit, že podlaha "kufru" je trochu výše, než je v kraji zvykem. Ale to je tak všechno, co se dá novému modelu vytknout.

Dvě koncovky výfuku signalizovaly, že pod kapotou testovaného vozu není žádný slaboch, ale motor, který je schopen sportovních výkonů. Zážehový dvoulitrový čtyřválec (165 k) k nim dává možnost. Dobrou vlastností atmosférických motorů je fakt, že není třeba čekat, až se naplní turbodmychadlo, a tak Mazda3 zabírá lineárně, plynule, bez prodlev. Stačí dát pokyn plynovým pedálem a motor poslušně reaguje otáčkami. A když je třeba pořádná dávka akcelerace, pak stačí podřadit a koně okamžitě spustí trysk. Přitom zvukový projev motoru decibelově nijak pasažéry neohrozí, zůstane kultivovaný a příjemně vrnící.

Naladění podvozku je nesporně výborné. Podporuje sportovní jízdu, to znamená, že je nastavení tužší, nicméně nepostrádá ani komfort. Běžné nerovnosti dovede odfiltrovat tak, že hladina kafe v kelímku se vůbec nerozbouří, větší výmoly sice registruje, zuby ovšem cestujícím necvakají. A chválu je třeba spustit i převodovku. Řazení je přesné a krátké dráhy jednotlivých stupňů z něj dělají zábavnou záležitost. Řízení dovoluje i prudké manévry bez toho, aby vůz ztratil na jistotě, a vypadá to tak, že Mazda3 si v zatáčkách vyloženě libuje.

A ještě pár vět o spotřebě. Při testu, který v žádném případě nebyl zaměřený na ekonomiku provozu, se ustálila hluboko pod sedmi litry benzinu na sto kilometrů. A ve městě i díky systému start-stop (Mazda jej nazývá i-stop) dokonce na šesti litrech. Klobouk dolů!

Už to vlastně bylo řečeno. Nová Mazda3 patří ke špičce svého segmentu a nabízí kromě praktičnosti i řidičské zážitky. Nic ovšem není zadarmo, a tak i cena je o něco vyšší, než s jakými přichází na trh konkurence...

Srovnání parametrů